Místo vydání: Kladno
Naše španělské putování pokračuje v drsném podhůří Pyrenejí, kde vítr a historie formovaly krajinu i lidská sídla. Vydáme se k majestátnímu hradu Loarre, jedné z nejzachovalejších románských pevností Evropy, která si zahrála i v Hollywoodu. Poté zamíříme do města Huesca, “Brány Pyrenejí” s půvabným historickým centrem, kde nás kromě památek čeká i rodinné setkání. Delším přejezdem se dostaneme do sušší oblasti, kde eroze vytvarovala krajinu jako z jiné planety – unikátní polopoušť Bardenas Reales. Na jejím prahu navštívíme jeskynní obydlí, ve kterých žili zdejší pastevci ještě v 60. letech 20. století. A po důkladném průzkumu bardenaských hor, skal a kaňonů se dojedeme vykoupat do dalších skvělých horkých pramenů vesničky Arnedillo. Pojďte s námi objevit skryté poklady Aragonie a Navarry a čtěte dál!
Úterý 27. 9. – HRAD LOARRE A SETKÁNÍ V HUESCE
Budíme se do stejně zataženého rána jako byl večer. Fouká vítr, ale aspoň neprší, a tak se v klidu nasnídáme, zabalíme a kolem 10 h můžeme pokračovat dál. V mapě jsme si všimli, že podhůří Pyrenejí je v podstatě lemované linií křižáckých hradů. Jsou jedním z důvodů, proč rozpínaví muslimové nedošli dál do Evropy, ale byli zde zaraženi. A jelikož tyto hrady nebyly žádné skromné boudičky, ale pořádně silné pevnosti, tak i po staletích z nich zůstalo dost, co se dá objevovat. Jedeme se tedy na jeden takový podívat, a bude to Castillo de Loarre, usazený vysoko na kopci, a tudíž nabízející skvělý výhled do krajiny pod ním.
Castillo de Loarre – hrad, tyčící se na vápencovém ostrohu v předhůří Pyrenejí, je považován za nejvýznamnější a nejlépe zachovanou románskou pevnost nejen ve Španělsku, ale pravděpodobně v celé Evropě. Jeho stavba byla zahájena v 11. století za vlády krále Sancha III. Navarrského, primárně jako strategický opěrný bod na hranici křesťanského a muslimského světa a jako základna pro budoucí výboje směrem k městu Huesca. Díky své poloze, vojenskému významu a tomu, že nikdy nebyl dobyt v bitvě, se dochoval v téměř neporušeném stavu. Architektonicky představuje dokonalou symbiózu vojenské pevnosti a kláštera, což bylo pro danou dobu typické, a nabízí návštěvníkům autentický vhled do života v 11. a 12. století.
Areál hradu je obehnán dvojitým pásem hradeb a jeho vnitřní struktura je fascinujícím labyrintem věží, chodeb, schodišť a nádvoří. Mezi klíčové prvky patří Věž královny (Torre de la Reina), Věž pocty (Torre del Homenaje) a především skvost románské architektury – kostel San Pedro. Tento kostel, vestavěný přímo do hradní struktury, ohromí svou kryptou a hlavní lodí s působivou kopulí a bohatě zdobenými hlavicemi sloupů, které zobrazují biblické i fantastické motivy. Díky své monumentální a zachovalé podobě se hrad stal také oblíbenou filmařskou lokací, nejznáměji se objevil ve filmu Ridleyho Scotta Království nebeské (2005), kde představoval hrad Kerak.
A protože ve Španělsku je na všechno dost místa, tak vedle hradu stavíme na velkém parkovišti, společně s pár dalšími auty. Venku je nicméně dost zima a hlavně takový vítr, že doufáme, že nám to neodnese Kubu za chůze. Na prohlídku hradu se platí nemalé vstupné (6,80 € bez/8,80 € s průvodcem – ceny aktuální k datu vydání článku, kompletní ceník zde), a jelikož zatím nemáme moc osvědčené, že by Kuba vydržel nějaké vnitřní organizované prohlídky, tak tuto variantu ani moc nezvažujeme. Jdeme se na hrad podívat a vyfotit ho alespoň zvenčí. Strašně krásné záběry by tu byly z drona, ale vyletět s ním by znamenalo se s ním i rovnou rozloučit – ve větru se nedá pevně stát, natož lítat. Škoda.
Na nějaké zásadní zlepšení počasí to dnes nevypadá, a tak to balíme a jedeme omrknout první větší město – Huescu.
Huesca – přezdívaná „Brána Pyrenejí“, je hlavním městem stejnojmenné aragonské provincie s bohatou a vrstevnatou historií. Její kořeny sahají až k iberskému osídlení Bolskan, později se stala významným římským městem Osca, kde se razily vlastní mince. Svou nejdůležitější historickou roli však sehrála po znovudobytí křesťany v roce 1096, kdy se na krátkou dobu stala první metropolí nově vzniklého Aragonského království, a to až do přesunutí hlavního města do Zaragozy v roce 1118. Tato královská minulost a strategická poloha na cestě z údolí Ebra do hor zanechaly ve městě nesmazatelnou stopu v podobě významných památek a poklidné atmosféry, která ostře kontrastuje s ruchem větších španělských měst.
Architektonickou dominantou starého města je bezpochyby gotická katedrála (Catedral de Santa María), jejíž stavba byla zahájena ve 13. století na místě bývalé mešity. Její hlavní portál zdobí bohatá sochařská výzdoba a uvnitř se nachází nádherný renesanční alabastrový oltář od Damiàna Formenta. Druhou, neméně významnou sakrální stavbou, je klášter San Pedro el Viejo, který je považován za jeden z nejvýznamnějších příkladů románské architektury v Aragonii. Byl založen ve 12. století a jeho kapitulní síň slouží jako královský panteon, kde jsou uloženy ostatky dvou aragonských králů, Alfonse I. Bojovníka a Ramira II. Mnicha. Klášterní křížová chodba s bohatě zdobenými hlavicemi sloupů je skutečným klenotem románského sochařství.
Praktické informace pro rok 2026:
Přístup: Historické centrum je kompaktní a ideální pro pěší prohlídku. Většina hlavních památek se nachází v docházkové vzdálenosti od sebe.
Hlavní památky: Vstup do katedrály i kláštera San Pedro el Viejo je zpoplatněn. Otevírací doby se mohou lišit v závislosti na ročním období a církevních obřadech, proto je doporučeno si je před návštěvou ověřit na oficiálních stránkách.
Důležité odkazy:
město Huesca – turistické informace – huescaturismo.com
klášter San Pedro el Viejo – sanpedroelviejo.com
katedrála Santa Maria – otevírací hodiny a ceny
výběr ubytování – nabídka pro 2 osoby nebo dle vlastních preferencí
No dobře, je tak hnusně, že se nám dneska ani to město nechce moc prozkoumávat, a tak nám vůbec nevadí, že máme úplně jiný program. Museli jsme totiž dojet až do Španělska, abychom se potkali s Ančiným bráchou Matesem. Ten už tu tráví půl roku ve snaze rozjet vlastní business, bydlí si v dodávce, co je pro jednoho člověka nehorázně prostorná, a leze po skalách:-) Výhodou je, že tu není poprvé, a tak nám může poradit s praktickými záležitostmi – kde nakoupit levně jídlo, jak zařídit SIMkartu, kam jezdit tankovat a kam ne. A v neposlední řadě nám poskytne důležitý čas na vlastní průzkum supermarketového sortimentu, když se jako správnej hlídací strejda postará o Kubíka:-)
Jelikož vařit v podzemní garáži moc nejde, přesouváme se pak na nedaleké velké parkoviště. Na té obří, prázdné ploše fičí ještě víc než mezi ulicemi, takže vaření venku je čirá utopie. Naštěstí v dodávce se vaří uvnitř, i sedí a obědvá, takže pohoda. Máme paellu, kterou jsme v Mercadoně koupili jako hotové jídlo a jenom ohřáli. Tenhle super nebo spíš hypermarket má velké pobočky ve větších městech, takže ho nebudeme potkávat denně, ale pokud ano, tak do něj rozhodně zavítáme, protože kozích sýrů, sušené šunky a dalších španělských dobrot za směšné peníze (v porovnání s ČR) není nikdy dost:-)
A aby ten průzkum obchoďáků byl dnes kompletní, tak se kolem 17 h vydáváme ještě do dalšího komplexu s Carrefourem, hlavně teda proto, abychom zkusili získat SIMku. Odjíždíme o 2,5 h později, bez SIMky, ale s malým nákupem zásob a prozkoumaným zverimexem, dětským koutkem a maketou formule:-)
Místo na spaní máme dopředu vyhlédnuté pod hradem Montearagón, který hrál významnou roli v dějinách Huescy a zdejšího kraje, ale narazíme na zavřenou cestu dřív, než tam dojedeme. Jako alternativu si najdeme menší hřbitov o kus dál, kde je okolo jenom solární elektrárna, ale žádná civilizace, a zaparkujeme za vysokou zdí tak, abychom byli v závětří. Respektive i tady se vítr trochu točí, a tak jsme v závětří za velkou Matesovou dodávkou hlavně my:-) Kubík po cestě usnul, tak ho necháváme do uvaření večeře, pak se společně najíme, zase ho uložíme (kupodivu bez protestů) a do noci plkáme nad hrníčky vína, v dodávce otřásající se poryvy větru.
Středa 28. 9. – HISTORICKÁ HUESCA, JESKYNNÍ DOMEČKY ARGUEDAS A PRVNÍ OCHUTNÁVKA BARDENAS REALES
Ráno u hřbitova je klidné, co se lidí týče, ale stejně divoce větrné jako bylo večer a celou noc. Vstáváme v půl 9 a snídáme společně samé dobrůtky a navrch půlku žlutého melouna. Společně se vyfotíme (a pošleme fotku rodičům, jak se jejich děti dokážou krásně sejít na druhém konci světa:-)) a popojedeme ještě k Lidlu na kraji města, kde kluci nakoupí. Po necelých 24 h se s Matesem zase loučíme, bohatší o pár dobrých rad a tipů po cestě, a pokračujeme každý za svým vlastním dobrodružstvím.
Nám je líto, že bychom opustili Huescu a kromě krámů z ní nic jiného neviděli, protože je to krásné město. Jak později zjistíme, tak ve Španělsku jsou všechna města krásná. Jestli někde stojí zato se nevyhýbat městům, ale každým, které vám nachomýtne do cesty, se aspoň na chvíli projít, tak je to rozhodně ve Španělsku:-) Zajedeme tedy víc do centra, najdeme si parkování a jdeme na průzkum.
Uličky, kterými zprvu procházíme, nevypadají ani tolik historicky, jsou tu spíš různé malé obchody a kavárny. Poté, co u jedné kašny lovíme kešku, se nám podaří dojít k vlakovému nádraží. Bez lístku se na nástupiště nesmí, tak okoukáváme aspoň přes plot zdejší vozový park. Stojí tu nezvyklý vlak – vysokorychlostní AVE to není, ale vypadá také zajímavě. To je tak, když máte doma malýho fanouška vláčků, ale zároveň soutěživce, který zná ze všeho nejlíp ty nejrychlejší vlaky světa. Pamatujete, jak jsme ve Francii navštívili 1. prototyp TGV? Tak je jasný, co budeme hledat ve Španělsku – jedině AVE:-)
Od nádraží vedou naše kroky do nedalekého rozlehlého parku La Rosaleda/Parque Miguel Servet. Je tu hned několik dětských hřišť, fontány, okrasné keře a stromy. Taky tu mají strašně roztomilý domek Sněhurky, který je jednak poctou W. Disneymu a jednak slouží jako knihovna dětských knížek. Super nápad! Rozhodneme se Kubíkovi poskytnout dostatek času na průzkum španělských houpaček a prolejzaček a usazujeme se u jednoho z kiosků, kde si objednáváme tou nejlámanější španělštinou, co kdy kdo slyšel, „café con leche y hielo“ (mají to napsané na ceduli, ale teď, po roce na Duolingu už bych to asi zvládla i bez nápovědy). Dostaneme každý dva kelímky – jeden s kafem s mlíkem a druhý se třemi velkými kusy ledu. Jako že Španělsko není úplně kafová země, to jsme nějak tušili, ale takovéhle servírování ledového kafe nás pobavilo i po nejrůznějších zkušenostech z Balkánu, kde jsme trávili předchozí 4 měsíce🙂
Jinak máme dnes asi 22 °C, takže ve městě, v závětří a na sluníčku je to bez problému na triko, ve stínu a větru nic moc. My u kiosku po kafi i poobědváme z vlastních zásob, a pak se vydáme projít do historického centra s krásnými domy s podloubími a lehce barevnými fasádami. Poprvé narážíme na fenomén španělské siesty, což v praxi znamená, že mezi cca 12 a 17 h je všechno zavřené a nikde nikdo. Vtipné, že se to takhle striktně dodržuje i tady pod horami, kde žádná odpolední výheň běžně nehrozí, na rozdíl třeba od středomořského pobřeží. Jeden by skoro řekl, že jsou ti Španělé trochu líní. Ale když začnou jednomu přibývat roky, tak už dokáže tenhle životní styl ocenit a závidět:-)
Centrum města je nicméně moc hezké a vlastně nám docela vyhovuje, že se tu nemusíme s nikým mačkat a nikdo nám neleze do fotek, a to ani když procházíme kolem zdejší nádherné katedrály (Santa Iglesia Catedral de la Transfiguración del Señor, Catedral de Santa María de Huesca, nebo prostě jenom La Catedral), která pochází ze 13. – 15. stol. Je to architektonický skvost, dá se jít na prohlídku dovnitř, vč. výstupu na věž s výhledem na město, ovšem lístky jednak stojí 6 € a druhak nesmíte přijít o siestě. Ještě o malinko víc nás zamrzí městské muzeum o kus výš na kopci, které je dokonce zdarma, ale také otevírá až v 17 h.
Okruhem se vracíme k autu a následuje delší přejezd. Kubík spí, my posloucháme podcasty a valíme to zvláštní, novou krajinou. Hory necháme za sebou a jsme v rovinách se zavlažovacími kanály, akvadukty a stavidly (na jednom místě i na kruháči). Nějakou dobu ještě míjíme časté mandlové háje, pak silnice vede spíš skrz sklizená pole a celkově sušší krajinou. Ke konci se začnou objevovat vyerodované “kopce” a jakoby stolové hory plné větrných farem (hodně větrníků najednou).
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Kromě jedné krátké zastávky na odpočívadle u silnice pak stavíme až ve vesnici Arguedas, podívat se na skalní obydlí Cuevas de Arguedas.
Cuevas de Arguedas – Na úpatí pískovcového masivu, který ohraničuje městečko Arguedas, se nachází unikátní komplex jeskynních obydlí známý jako Cuevas de Arguedas. Nejedná se o prehistorické sídliště, ale o fascinující příklad troglodytního (jeskynního) bydlení z nedávné historie. Tyto příbytky byly systematicky hloubeny do měkké skály od konce 19. století a sloužily jako domovy pro místní rodiny, často s omezenými finančními prostředky, až do 60. let 20. století. Vnitřní konstantní teplota poskytovala úlevu od letních veder i zimních chladů. Každá jeskyně měla jednoduché uspořádání s kuchyní, ložnicí a obytným prostorem, přičemž fasády byly často omítnuty a nabíleny, aby připomínaly tradiční domy.
V polovině 20. století byly tyto podmínky shledány nevyhovujícími a poslední obyvatelé byli přestěhováni do nově postavených sociálních bytů. Opuštěné jeskyně postupně chátraly, ale obec Arguedas později přistoupila k jejich citlivé rekonstrukci, aby zachovala tuto jedinečnou část místní historie. Dnes areál funguje jako volně přístupný skanzen, kde několik jeskyní bylo zrekonstruováno do původní podoby a vybaveno dobovým nábytkem. Návštěvníci tak mohou nahlédnout dovnitř a získat živou představu o skromném, ale vynalézavém způsobu života, který zde zanikl teprve před několika desítkami let.
Jeskynní bytečky jsou vyhloubené v řadě vedle sebe, v jednom pásu skály, vlastně takové řadovky. Sem tam se objeví jedna jeskyně nad nebo pod úrovní ostatních. Prohlížet si je a představovat si, jak tu opravdu žili lidé, a to poměrně nedávno – ještě v době narození našich rodičů – je zajímavé. Někde jsou to jen holé stěny, někde je vidět snaha o rekonstrukci, nebo aspoň zastavení chátrání. Někde je naznačena obytná část pro lidi a hned vedle i „chlívek“, kde se svými majiteli bydlela zvířátka. Máme tím za sebou další hodně netradiční a zajímavé místo, ale i další místo, odkud byli obyvatelé nedobrovolně vysídleni. To nechává trochu hořkost za celou prohlídkou.
Hned o pár metrů dál ale už vjíždíme do velkého národního parku Bardenas Reales, zlatého hřebu této podhorské etapy naší cesty po Španělsku. Je to jako bychom jedním rázem vstoupili na jinou planetu…
Las Bardenas Reales – přírodní park a biosférická rezervace UNESCO v jihovýchodní části regionu Navarra. Jedná se o polopouštní krajinu o rozloze přibližně 42 000 hektarů, jejíž vzhled je výsledkem miliony let trvající eroze jílovitých, křídových a pískovcových půd. Vítr a voda zde vymodelovaly surrealistický svět plný hlubokých kaňonů (barrancos), náhorních plošin (planas) a osamocených, erozí ohlodaných kopců zvaných cabezos. Celá oblast se dělí na tři hlavní zóny: severní a plošší El Plano, využívanou pro zemědělství; jižní a zelenější Bardena Negra s výskytem borovice a křovin; a především centrální a nejfotogeničtější Bardena Blanca, která svým bělavým povrchem a nedostatkem vegetace nejvíce připomíná poušť.
Právě Bardena Blanca je hlavním cílem většiny návštěvníků. Její krajina je posetá bizarními útvary, z nichž ten nejznámější a nejvíce fotografovaný je Castildetierra, pískovcový skalní komín, který se stal ikonickým symbolem celého parku. Navzdory svému divokému a nedotčenému vzhledu není krajina zcela pustá. V jejím středu se nachází aktivní vojenský polygon španělského letectva, jehož přítomnost může dočasně omezit přístup do některých oblastí. Díky své jedinečné, až mimozemské atmosféře se Bardenas Reales stalo také vyhledávanou filmařskou lokací, kde se natáčely scény například pro seriál Hra o trůny, Jamese Bonda nebo Indiana Jonese.
Praktické informace pro rok 2026:
Přístup a pohyb: Vstup do parku je zdarma. Pohyb je povolen pouze po vyznačených trasách, a to pěšky, na kole nebo v motorových vozidlech. Nejpopulárnější je zhruba 25 km dlouhý okruh v Bardena Blanca, který vede kolem hlavních zajímavostí včetně Castildetierra. Jízda mimo vyznačené cesty je přísně zakázána. Park je otevřen od 8:00 ráno do jedné hodiny před západem slunce.
Návštěvnické centrum: Hlavní informační centrum se nachází u vstupu do parku poblíž obce Arguedas. Zde získáte mapy a nejdůležitější aktuální informace, včetně případných uzavírek kvůli vojenskému cvičení.
Doporučení: V parku nejsou žádné zdroje pitné vody ani občerstvení, je nutné mít s sebou dostatečné zásoby. Ideální doba pro návštěvu je na jaře a na podzim, kdy jsou teploty nejpříjemnější. V létě zde panují extrémní horka a v zimě může být velmi chladno a větrno. Před návštěvou je vždy doporučeno zkontrolovat stav cest a případná omezení na oficiálním webu parku.
Ubytování: Přímo ve vesnici Arguedas je poměrně slušný výběr ubytování a ke vstupu do parku to budete mít co by kamenem. Můžete se poohlédnout také po kempech, ale ty už budou trochu dál, například Camping Bardenas.
Další zajímavosti: V okolí jsou navíc i další atrakce – zábavní park Sendaviva nebo stezka kolem bývalého solného dolu ve Valtierra.
Projíždíme po široké, nicméně štěrkové cestě a všude kolem nás se rozkládá naprosto neuvěřitelná krajina. Výhledy se s jízdou mění sice pomalu, ale každou vteřinu si vychutnáváme – nikdy jsme nic takového neviděli. Nebo aspoň ne v takovém měřítku. Ani vlastně pořádně nevím, jak to pojmenovat – nejsou to hory, nejsou to kopce, jsou to prostě různé úrovně terénu, rozpustné drolivé vrstvy prokládané „pláty“ pevného kamene, které déšť a vítr zerodovaly do nadpozemských tvarů – však se raději podívejte do fotogalerie pod článkem;-)
Bohužel pro nás se připozdívá, ale nízké slunce dává Bardenas Reales dokonalou atmosféru. Zvládneme zajet na jednu vyhlídku, ze které je nádherný celkový pohled, a pak sjedeme ke zdejší nepřehlédnutelné dominantě Castidetierra. Mezi okolními hřbety je to vlastně prcek – jediná skalní věž, která ale vypadá jako Eiffelovka, ze které nejde spustit zrak. Nádhera!
Cvakáme fotky jak o život, než se nám zapadající slunce schová za mraky a zůstane jenom neúnavný vichr, ve kterém nás to i přes tu krásu trochu přestane bavit. Balíme se tedy, trošku se tu ještě projedeme a zkoumáme přitom v mapě stromečky (značky spacích míst). Je jich tu po okolí několik, ale jeden horší než druhý. Jet na velké parkoviště plně karavanů ve vesnici si necháváme jako znouzíka – schovat se za někoho do závětří by nebylo špatné, ale jít se tam třeba vyvenčit by asi byl problém. Nakonec si jedno místo nad vesnicí Arguedas vybíráme, ale vede k němu strmý kopec s rozježděnou cestou, kterou nezvládneme, Zůstáváme tedy pod ním kopcem, na místě, kde je cesta rozšířená a dá se zastavit vedle ní, aniž bychom byli moc naklonění. Navíc jsme tu dobře krytí před větrem, a tak není problém ani uvařit večeři.
Hukot letadel signalizuje asi zase nějaký konvoj, ale kvůli mrakům nic nevidíme. Anebo tu trénují z nedaleké vojenské základny… Během večera se pak mraky několikrát přeženou a zase zmizí, vítr se ale celkem uklidní a déšť do usnutí nepřijde. Snad ani ráno, protože bychom odsud taky už nemuseli vyjet… Před spaním probíráme průserový zprávy, podle kterých nám klepe 3. světová na dveře…
Čtvrtek 29. 9. – DETAILNÍ PRŮZKUM BARDENAS REALES A HORKÉ PRAMENY ARNEDILLO
Budíme se po 8 h, je zataženo, bez větru (neuvěřitelný!) a malí komáři mají pré, tak si dnes dáváme snídani uvnitř. Mezitím kolem projde jeden pejskař a zeshora, kam my jsme večer nevyjeli, se sesune obytný náklaďák. To je holt jiný výkon:-) V půl 11 jsme ready na další výpravu a vracíme se ještě do Bardenas Reales, protože včera to bylo jenom takové nakouknutí, a když máme v podstatě neomezeně času, tak by byla škoda se tomu ještě trochu nepověnovat.
Blbý je, že Petík zjišťuje, že někde ztratil jeden šroubek ze stativu, takže nadává (a čeká nás jeho shánění po nějakých hobby shopech). Stavujeme se u infocentra, koukáme na obrazovce na mapy, a pak si vyzvednu jednu papírovou. Příjemná paní mi navíc poradí, co se dá objet autem. Je to tu opravdu velké, takže pěšky do této rezervace asi nikdo nechodí, a počítá se rovnou s tím, že je tu každý buď autem, na motorce nebo aspoň na kole.
Mezitím se nám venku trochu protrhají mraky a první slunečný čas trávíme zase u Castidetierra při dlouhé fotosession:-) Pak Kuba svačí, ale stihl mezitím zamáčknout parkovací senzor, tak ho zkouším nandat zpátky a naštěstí se povede. Pak jedeme dál parkem ve stopách oficiální doporučené trasy a zíráme na ty neuvěřitelné útvary, hory, pokličky, kaňony, některé z nich i pojmenované. Přejde několik přeháněk, což samozřejmě v autě není problém, a u Piskerry, kde chvíli zevlíme, vykoukne zase slunce. Kuba si hoďku zdřímne a nenechá se rušit ani dvojicí vojenských stíhaček z blízké základny, které nám burácí nad hlavou. Po bagetovém obědě objedeme okruh kolem polygonu a spousta krát zastavujeme na focení úžasných útvarů. Odlovíme i jednu kešku, a pak valíme dál na severozápad.
Zastavujeme se ve městě Tudela na menší nákup, který jako vždy obstará ten, co drží kasu, tedy Petík. Já mezitím vyvenčím Kubíka vedle na hřišti. Supermarket s velkým parkovištěm pod stříškami (kvůli stínu) a hned vedle dětské hřiště a dospělácký fitness koutek, to je značka ideál! Dostaneme na cestu pastéis de nata a bagetky se šunkou, aby nám nadcházející 80 km dlouhý přejezd do vesničky Arnedillo rychleji ubíhal. Krajina je lehce zvlněná, převážně vinná (prochází tudy jedna z vinařských stezek Ruta del vino), podél silnice sídlí různé menší firmy. Pohybujeme se v nižší oblasti kolem Zaragozy, ale Arnedillo už leží zase v podhůří Iberských hor. Jak se k němu blížíme, kopce a hory se zvedají, údolí řek zařezávají a silnice se víc a víc kroutí. V posledním údolí koukáme jako puky na načervenalé skalní útvary, které se podél silnice občas objevují.
V Arnedillu odstavíme vůz u hlavní silnice a spěcháme dolů k řece. Jsou tu jednak oficiální lázně, a potom oficiální veřejná koupačka v kamenných bazénkách. Je tu dost lidí, všechno místní (nebo minimálně Španělé), ale s nikým si nepřekážíme a je to prostě dokonalý!!! Voda má 32 – 34 °C, což nás na první dojem trochu uvaří, ale rychle si zvykneme a děsně si to užijeme. Dopřáváme si tedy pravidelné ochlazovací a picí přestávky, hlavně Kubík, který je rudý jak rak, a tak máme trochu obavy, abychom to nepřehnali. Kubík tu také absolvuje svůj první konverzační kroužek se Španěly – zvládne jim říct „Ola“ a „My name is Kuba“. Bohužel Španělé moc nechápou, že někdo nemluví španělsky, takže kromě „República Checa“ už jsme toho společně moc nevyplodili:-)
Nemáme ale čas a ani se moc dlouhá koupel nedoporučuje, takže po cca 45 min odcházíme. Převlékání tady probíhá docela divoce – aspoň v našem podání. Okolo bazénků jsou lavičky a dokonce sprcha, tak se normálně převlékneme, jak jsme zvyklí, u jedné vzdálenější lavičky. Nikdo jiný to ale nedělá, většinou sem lidé už přicházejí a odcházejí v župáncích, asi z domova. Tady bych chtěla bydlet…
Cestou k autu nás chytne přeháňka, a další pak přicházejí v podstatě celý večer. Kempíme kus za vesnicí Arnedillo, vařím eintopf z kuřecího, mražené zeleniny a fazolí v konzervě – mňam, to se osvědčilo. Ve 22:30 je zalezeno i s docela dlouhou pohádkou a Kuba spí, my ještě chvíli pracujeme a společnost nám dělá tabulka čokolády:-) Ne, naše téměř tříleté dítě zatím čokoládu nedostává (má zase jiné výhody:-)).
Nejčastější dotazy
Jeho význam spočívá především ve dvou věcech. Zaprvé, je to jedna z nejstarších a nejlépe zachovalých románských pevností v celé Evropě. Díky tomu, že nikdy nebyl dobyt v bitvě a později ztratil na vojenském významu, unikl zásadním přestavbám a dochoval se v téměř autentické podobě z 11. a 12. století.
Zadruhé, představuje dokonalou ukázku spojení vojenské pevnosti a kláštera, což bylo pro období reconquisty typické. Uvnitř hradeb se nachází skvostný románský kostel San Pedro, což z Loarre činí nejen vojenskou, ale i významnou církevní a kulturní památku.
Siesta je tradiční odpolední pauza, obvykle mezi 14:00 a 17:00, kdy má většina menších obchodů, služeb a někdy i restaurací zavřeno. Velké supermarkety a obchodní centra obvykle zůstávají otevřené bez přerušení.
Při návštěvě menších měst, jako je Huesca, je s tím potřeba počítat. Pokud plánujete nákupy nebo návštěvu památek s omezenou otevírací dobou, je nutné si aktivity naplánovat na dopoledne nebo pozdní odpoledne/večer. Siesta je hluboce zakořeněnou součástí španělské kultury, a to i v chladnějších regionech.
Huesca, přezdívaná “Brána Pyrenejí”, je město s bohatou historií. Mezi její největší klenoty patří gotická katedrála Santa María s nádherným alabastrovým oltářem a především klášter San Pedro el Viejo.
Právě San Pedro el Viejo je považován za jeden z nejvýznamnějších příkladů románské architektury v Aragonii. Jeho křížová chodba s bohatě zdobenými hlavicemi sloupů a královský panteon, kde jsou pohřbeni dva aragonští králové, z něj činí místo mimořádného historického významu.
Španělsko má širokou síť supermarketů. Mezi největší a nejoblíbenější patří Mercadona, Carrefour, Lidl a Aldi. Mercadona je obzvláště populární pro svou širokou nabídku čerstvých produktů a španělských specialit pod vlastní značkou Hacendado za velmi příznivé ceny.
Carrefour nabízí obrovský sortiment včetně nepotravinářského zboží, zatímco Lidl a Aldi jsou známé svými výhodnými cenami a týdenními akcemi. Pro autentický zážitek a nejčerstvější ovoce, zeleninu, maso a sýry se vyplatí navštívit i místní tržnice (mercado).
Jedná se o komplex jeskynních obydlí vytesaných do měkké pískovcové skály na okraji městečka Arguedas v Navaře. Tyto “domy” nepocházejí z pravěku, ale sloužily jako obydlí pro chudší rodiny ještě v polovině 20. století.
Dnes jsou jeskyně zrekonstruovány a slouží jako volně přístupný skanzen. Návštěvníci mohou nahlédnout dovnitř a získat představu o skromném, ale vynalézavém způsobu života, který zde zanikl teprve před několika desítkami let.
Bardenas Reales je polopouštní krajina, která svým vzhledem připomíná americký Divoký západ nebo měsíční krajinu. Její surrealistický vzhled je výsledkem miliony let trvající eroze měkkých hornin (jílů a pískovců) vodou a větrem.
Díky této jedinečnosti je biosférickou rezervací UNESCO a stala se vyhledávanou lokací pro filmaře. Natáčely se zde scény pro slavný seriál Hra o trůny nebo pro bondovku Jeden svět nestačí.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.
Max elevation: 1075 m
Min elevation: 252 m
Average speed: 46.47 km/h
Total time: 09:19:01
Loading...
