Představte si krajinu, kde se vysoké, ostře řezané věže z červeného jílu tyčí nad temně zelenými korunami prastarých kaštanů. Toto místo se jmenuje Las Médulas a leží v provincii León na severozápadě Španělska. Na první pohled vypadá jako hříčka přírody, ale pravda je mnohem dramatičtější. Tyto bizarní červené skály jsou přímým důsledkem lidské činnosti, konkrétně největšího povrchového zlatého dolu celé Římské říše. Římané zde během dvou století vytěžili několik tun zlata a doslova při tom roztrhali celé pohoří zevnitř. Dnes je tato unikátní kulturní krajina zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO a nabízí fascinující pohled na to, jak hlubokou stopu dokáže lidské inženýrství v krajině zanechat.
Technologie, která bořila hory
Celý tento nevídaný zásah do přírody umožnila metoda zvaná ruina montium, což v překladu znamená “zřícení hor”. Římští inženýři nejdříve vyhloubili do nitra jílovitých a slepencových kopců hustou síť úzkých chodeb a slepých tunelů. Poté do těchto prostor naráz pustili obrovské množství vody, kterou přiváděli ze vzdálených horských hřebenů Montes Aquilianos. Voda tekla složitým systémem kanálů a akvaduktů, z nichž některé měřily přes 100 km. Když se voda pod obrovským tlakem nahromadila v tunelech, stlačený vzduch a síla vodního proudu způsobily vnitřní explozi. Celé svahy se s ohlušujícím hlukem zřítily. Rozpadlou horninu pak dělníci proplavovali v dřevěných žlabech, kde na dně zachytávali těžké zlaté šupiny.
Dnešní podoba Las Médulas je výsledkem této starověké destrukce, kterou následně po dva tisíce let dotvářela přírodní eroze. Červené jílové a slepencové jehly, které zde zbyly, jsou obklopeny hustými lesy kaštanovníků setých. Tyto stromy zde nevznikly náhodou. Římané je vysázeli záměrně, aby zajistili stabilní a vydatný zdroj potravy pro desetitisíce otroků a dělníků, kteří v dolech pracovali. Mnohé z těchto kaštanů mají dnes neuvěřitelně pokroucené kmeny s obvodem i několik metrů a jejich stáří sahá stovky let do minulosti. Na podzim se jejich listí barví do zlatožlutých odstínů, což v kombinaci s cihlově červenou barvou skal vytváří neuvěřitelný kontrast.
Kudy se vydat za červenými skalami
Pokud chcete Las Médulas prozkoumat zblízka, nejlepší volbou je pěší trasa Senda de las Valiñas. Je to okružní stezka, která začíná přímo v malé vesničce Las Médulas. Měří zhruba 4 km a vede po rovinatém terénu, takže ji bez problémů zvládnou i méně zdatní turisté nebo rodiny s dětmi. Cesta vás zavede přímo pod paty obřích červených stěn a kolem majestátních starých kaštanů. Minete také dvě obrovské jeskyně, La Cuevona a La Encantada. Tyto jeskyně jsou vlastně pozůstatky původních římských tunelů, které se při odstřelech nezřítily úplně celé. Vstup do nich je volný, ale buďte opatrní na padající kamínky.
Pro ten nejlepší pohled na celou tuto monumentální scenérii musíte vystoupat na vyhlídku Mirador de Orellán. Ta se nachází vysoko nad údolím a nabízí panoramatický výhled, ze kterého teprve plně pochopíte rozsah římských prací. Z vyhlídky je jasně vidět, jak byla původní hora doslova rozříznuta na polovinu. Hned vedle vyhlídky se nachází vstup do podzemní galerie Galería de Orellán. Jedná se o zachovalý těžební tunel, kterým můžete projít s helmou a svítilnou. Procházka temným podzemím končí na balkoně vysekaném přímo v kolmé červené stěně, odkud se vám naskytne pohled do hluboké propasti pod vámi. Vstup do tunelu stojí 3 € a helmu vám zapůjčí na místě.
Praktické tipy pro bezproblémovou návštěvu Las Médulas
Při plánování cesty mějte na paměti, že Las Médulas jsou velmi populárním cílem. V hlavní sezóně a o víkendech sem míří velké množství španělských i zahraničních turistů. Hlavní parkoviště na okraji vesnice Las Médulas bývá rychle plné, proto se vyplatí přijet ráno před desátou hodinou. Parkování na tomto oficiálním parkovišti je po celý rok zdarma stejně jako samotný vstup do parku je zdarma. Pokud se chcete vyhnout davům, naplánujte si návštěvu na jarní nebo podzimní měsíce. Podzimní měsíce jsou navíc ideální kvůli sběru kaštanů, i když pozor – v samotném chráněném území je sběr kaštanů pro turisty přísně zakázán, protože jsou zdrojem obživy pro místní zemědělce. Respektujte toto pravidlo a kaštany nechte ležet na zemi.
Před samotným výšlapem doporučujeme navštívit návštěvnické centrum Aula Arqueológica, které najdete na začátku vesnice. Zdejší expozice vám pomocí modelů a videí detailně vysvětlí fungování celého těžebního systému. Bez těchto informací byste mohli spoustu terénních úprav, jako jsou staré vodní kanály nebo usazeniny hlušiny, snadno přehlédnout. Na cestu se vybavte pevnou obuví, protože cesty jsou prašné a plné drobných kamínků. Nezapomeňte si vzít dostatek vody, zejména v letních měsících, kdy se teploty v oblasti Bierzo mohou vyšplhat vysoko nad 30 °C a stínu mimo kaštanové háje je zde pomálu.
Napsat komentář