Ne ne, my se prostě neumíme vypravit a odjet někam v klidu – ani na víkend, natož na několikaměsíční cestu. A nejinak je tomu tentokrát – míříme do úplně nové destinace, nevíme, jestli nás tam čeká zima nebo teplo (doufáme v to druhé, plán je protáhnout si léto, samozřejmě), jestli tam nebude tak draho, že vydržíme jen dokud nám nedojdou zásoby z domova – a tak balení probíhá s plánem BÝT PŘIPRAVENI NA COKOLIV. Jako první úkol máme před sebou cestu do Španělska přes Německo, o kterém je právě následující článek. Protože my zkrátka neumíme projet tisíce kilometrů bez toho, abychom se aspoň u pár zajímavostí nezastavili a neomrkli něco nového:-)

Sobota 17. 9. – BALÍME, VYRÁŽÍME, 1. NOC V NĚMECKU

Včera jsme šli spát…nikdy. Dneska jsme šli spát ve 3:30, vstáváme v 9. Naskládat všechno do auta – pod vestavěnou postel, do kufru, pod sedačky, do kapsářů a hlavně do rakve, to je vysoká škola sokobanská, fakt. Petík mění prasklou žárovku předního světla, načež při startu prdne druhá. Nevadí, nakoupeno máme, měníme i druhou. Loučíme se s domovem a jako první jedeme do Prahy do Hornbachu, vyměnit plynovou bombu, abychom si mohli vařit. Na cestách používáme dlouplotýnkový vařič Meva. Po 4 měsících cestování po Balkánu nám ale plynu nezbylo ani na ohřátí čaje:-)

Poslední povinnost je splněna, 10x dokola máme přeříkáno, co všechno máme mít (a potvrzeno, že to máme), stavujeme se ještě u rodičů, protože je to po cestě, a před 16 h definitivně vyrážíme na další velké dobrodružství do úplného neznáma – trochu s obavami, ale ohromně natěšení a zvědaví.

Menší zastávky máme zanedlouho – v Nýřanech u Plzně tankujeme a kupujeme si rohlíky se sýrem (protože já zásadně balím všechno jídlo „na cestu“, ale málokdy něco hned na ten první přejezd:-)). Ani se nenadějeme a opouštíme Českou republiku, v první řadě totiž míříme do Španělska přes Německo. Máme tu naplánovaných jen pár zastávek a první nocleh cesty, abychom měli ten správný pocit, že už jsme na ni opravdu vyrazili:-)

Celý den chodí jedna přeháňka za druhou a je zamračeno, po cestě chytáme i jedno vydatné krupobití. Možná právě počasí může za dvě ošklivé nehody, které míjíme na okruhu Norimberku – obě vypadají na smyk. Když už sjedeme z dálnic a pohybujeme se po vesnicích, zaujme nás jedna s názvem Krettenbach. Naštěstí nám žádný takový pod auto neskočí, a my tak v klidu dojedeme před 20 h na spací místo – východiště turistických tras s parkovištěm, v lese. Samozřejmě se zase spustí déšť, a tak rychle rozesteleme a večeři musíme zvládnout jen studenou v autě. Pak převlíknout, zachumlat do spacáčků nechat si zdát o horkém, slunném Španělsku…

Neděle 18. 9. – DO ŠPANĚLSKA PŘES NĚMECKO: NEBESKY MODRÝ PRAMEN BLAUTOPF A JESKYNĚ FALKENSTEINER HÖHLE

Vstáváme v půl 10, prší furt, víc nebo míň. Snídáme v autě a po půl 11 jedeme dál. Zataženo je mnohem komplexněji než včera, když to byly spíš vlny přeháněk, dnes jsou mraky všude a místy mrholí. My jsme ale na cestě do Španělska přes Německo a tak kopneme do vrtule, abychom ukrojili další kus, přes 100 km dlouhý přejezd do městečka Blaubeuren.

Blaubeuren a Blautopf– Městečko Blaubeuren v jihozápadním Německu, ležící u úpatí Švábské Alby nedaleko Ulmu, je známé především díky svému malebnému klášteru založenému už v roce 1085, a také díky unikátnímu prameni Blautopf. Tento krasový pramen je jedním z nejhlubších a největších v Německu, s hloubkou kolem 21 m a zářivě modrou barvou vody, která vzniká díky rozptýlení světla vápencovým podložím. Z Blautopfu vyvěrá řeka Blau, což dává městu jeho jméno. Blaubeuren samotné má zachovalé historické centrum s půvabnými hrázděnými domy a nabízí návštěvníkům kromě přírodních krás i zajímavá muzea, například Archeologické muzeum s unikátními exponáty z pravěku.
K prameni Blautopf se váže řada romantických legend, které ještě umocňují jeho tajemnou atmosféru. Nejznámější z nich je příběh „Schöne Lau“, krásné mořské panny, která se nemohla nikdy zasmát a mohla rodit jen mrtvé děti. Její muž, král Černého moře, ji za to uvěznil právě v Blautopfu a propustit ji mohl až ve chvíli, kdy se Lau podařilo pětkrát zasmát, což zrušilo její kletbu. Své místo zde má i pověst o vodním skřítkovi, který měl údajně krást závaží při pokusu měřit hloubku pramene. Modrá barva vody byla podle lidových pověstí vysvětlována například tím, že každý den někdo vyléval do Blautopfu káď s inkoustem. Tyto příběhy se staly inspirací pro literaturu i regionální folklór a dodávají Blautopfu tajemný a pohádkový charakter.

Hlavní zdejší atrakcí je neuvěřitelně modré jezírko – pramen říčky Blau (do které hned pod pramenem přitéká ještě potok Ach:-)). Je úplně na kraji města, obklopené lesem, celé se dá během pár minut krásně obejít a prozkoumat všechny odstíny modré a zelené, které se v jeho vodě odrážejí. Máme štěstí, že zrovna neprší (a jsme rádi za 10 °C), a tak si tuhle krátkou procházku opravdu užijeme i s focením.

Protože je nám to ale trochu málo, rozhodneme se nakouknout i do ulic městečka. Projdeme se po pozemcích kláštera, který je hned naproti jezírku, a potom zamíříme mezi hrázděné domky. Vypadá to tu jako v počítačové hře ze středověku, akorát je tu krásně čisto a uklizeno. Ale tenhle pocit míváme v německých (a bude to i ve francouzských) městech docela často:-) Po pravdě řečeno, v jiném ročním období bychom si uměli představit si tu najít třeba nějaký pokojíček a městečko i jeho okolí lépe prozkoumat.

Jelikož je víkend, tak kromě pár restaurací toho ve městě moc nefunguje, a tak se okruhem vrátíme pro auto a pokračujeme v cestě. Asi po 10 km stavíme na oběd u hezkého odpočívadla, ale je taková zima, že spořádání polévky a kuřete s bramborami se snažíme co nejvíc uspíšit a ani fotku si tu neuděláme. Kluci pak ještě vyrobí trochu popcornu a i po tom se zapráší. Jinak tříchodový oběd máme hlavně proto, aby doma nezůstaly žádné zbytky – běžně se takhle bohatě na cestách nestravujeme:-D Po 15 h je snědeno, sklizeno, my zalezlí v teplíčku a schovaní před větrem, a můžeme pokračovat.

Ideálně někam, kde to psí počasí tolik nevadí, a to je samozřejmě jeskyně. Jmenuje se Falkensteiner Höhle, a když se k ní po krátké procházce lesem dostaneme, tak nemůžeme úplně říct, že by nás kdoví jak ohromila. Je to ale hlavně tím, že nemáme správnou výbavu na to se vydat do jejích útrob, protože ty jsou dokonce cílem speleologických výprav, takže tam asi je co vidět, nebo se minimálně dá dostat docela daleko. Nám nezbývá, než se pokusit najít co nejzajímavější úhel na focení, jenomže nám v něm stále překáží nějaká holka, co údajně čeká na výpravu, a takový divný týpek na kole, co tam přijel snad jenom proto, aby nám lezl do fotky, a tak to po čase vzdáme. Někteří ne zcela dobrovolně, a tak si uděláme trochu dusno, ale naštěstí to zase rychle přejde – přeci jenom nás čekají mnohem zajímavější místa:-)

Děkujeme za podporu ❤️

☕ Podpořte nás kafíčkem!

Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!

Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.

Koupit kafíčko

 Je 5 večer a těžko se plánuje další postup. Popojedeme k jedné rozhledně, ale Kuba samozřejmě usne, takže tam chvíli zevlujeme, chvíli si taky zdřímneme, oba nás bolí hlava. Po půl hodině, těsně před setměním, jedeme ještě o kus dál, na spací místo, krásně na kraji lesa. K večeři vařím brambory a první sklenici z domácích zásob a ve 21 h jsme zalezlí ve spacákách. My jsme mrtví, Kuba, když prospal večer, čumákuje do půl 12, pak konečně taky zabere. 

Pondělí 19. 9. – DO ŠPANĚLSKA PŘES NĚMECKO: ZÁMEK LICHTENSTEIN, PRAMEN DUNAJE A SOUTĚSKA RAVENNASCHLUCHT

Vstáváme kolem půl 9, neprší, ale je totálně zataženo. Zabalíme, nasnídáme se a přitom sledujeme osazenstvo místní školky na cestě do lesa. V půl 10 vyrážíme za prvním dnešním cílem, kterým je zámek Lichtenstein.

Zámek Lichtenstein – často nazývaný „Württemberský pohádkový zámek“, se majestátně tyčí na skalnatém výběžku nedaleko vesnice Honau v pohoří Švábská Alba. Postaven byl v letech 1840–1842 v romantickém novogotickém stylu podle návrhu architekta Karla Alexandra Heideloffa na místě staršího hradu z 13. století. Zámek je známý svou pohádkovou atmosférou, která je umocněna věží s vyhlídkou a charakteristickým dřevěným padacím mostem.
Zámek je stále ve vlastnictví vévodů z Urachu, nicméně interiéry zámku, jež jsou přístupné veřejnosti zejména během zimních víkendů, nabízí návštěvníkům možnost nahlédnout do rytířského sálu i královských komnat. Lichtenstein inspiroval stejnojmenný román Wilhelma Hauffa a dodnes přitahuje milovníky historie i romantiky díky své malebné poloze a pohádkovému vzhledu. Podrobné informace pro případnou návštěvu najdete na oficiálních stránkách zámku.

Na velkém parkovišti u hlavní silnice jsme v tuto denní a roční dobu úplně sami, takže není problém zaparkovat. Horší je to s hodnotou, kterou ukazuje teploměr: 7 °C, což není na nějaké velké courání, které by si zdejší lesopark zasloužil. Nejdřív lehce stoupáme lesem, kde kolem cesty rostou obrovští a rozmočení hořčáci. Brzy zjišťujeme, že procházíme vlastně po okraji skalnatého masívu, a tak se několikrát zastavujeme na krásných vyhlídkách jako někde v Českém ráji. Akorát na ten zámek není prostě vidět odnikud, a tak je pro nás do poslední chvíle velkou neznámou.

Jakmile se mu ale dostaneme na dohled, stojí to zato. Původní hrádek, ale hlavně všechny jeho pozdější přístavby v mnohem honosnějším stylu jsou opravdu zajímavé, a to i když si tuto stavbu, co působí z každého úhlu naprosto odlišně, obejdeme jenom zvenčí – placené prohlídky si ještě pár let odpustíme, a pak uvidíme, jak moc budou to naše mládě zajímat.

Podaří se nám najít dvě kešky, a protože mračna houstnou a schyluje se k dešti, spěcháme zase zpátky do auta – cesta dolů a při hře na babu je o dost rychlejší než sem. Asi 200 m od parkoviště opravdu začne pršet a Kuba se v běhu dvakrát vymázne, takže máme hned s sebou jednoho bahnivce, navíc ho bolí zmrzlé ručičky. No, říkala jsem, že to není úplně naše provozní teplota – doufáme, že naše cesta do Španělska přes Německo přinese postupně teplejší a teplejší výlety:-)

V půl 12 jedeme dál, je potřeba to zase trochu nakopnout, a tak stavíme až někde za Balingenem u Lidlu a Netto, kde lehce nakoupíme (a připomeneme si, proč jsou nákupy v Německu někdy fakt výhodné) a poobědváme. Na další cestě pak míjíme na kraji města Rottweil zajímavou stavbu – šroubovice vysoká 246 m je skutečně nepřehlédnutelná. Jde o testovací věž rychlovýtahů. Máme ji v mapě zanesenou jako zajímavost po cestě, ale rozhodujeme se nakonec si ji prohlédnout jen tak z okýnka a návštěvu případně nechat na nějakou výpravu v přívětivějším počasí.

TK Elevator Test Towerv Rottweilu je 246 m vysoká věž dokončená v roce 2017, která slouží jako špičkové testovací centrum výtahových technologií. Věž nabízí nejvyšší panoramatickou vyhlídkovou plošinu v Německu ve výšce 232 m, odkud je za dobré viditelnosti vidět až k Alpám. Testovací věž je vybavena dvanácti šachtami pro zkoušení výtahů, včetně revolučního systému MULTI s magnetickou levitací, který umožňuje pohyb kabin nejen vertikálně, ale i horizontálně. S rychlostí testovaných výtahů až 18 m/s a unikátním opláštěním z tkaného sklolaminátu patří věž mezi nejmodernější a architektonicky nejzajímavější stavby svého druhu.
Pro naplánování návštěvy a zakoupení lístků navštivte oficiální web. Cena v roce 2026 je 12,5 EUR pro dospělé a 8 EUR pro děti od 6 let.

Zanedlouho dorážíme do města Donaueschingen, parkujeme kousek od centra, kde to jde zdarma, a necháváme mládě ještě chvíli dospat. Pak se jdeme projít po centru, kde mají hned několik zajímavostí, ale nás láká hlavně jedna – krásné jezírko obehnané zdobeným zábradlím do kulatého tvaru – pramen nejdelší evropské řeky Dunaje (pokud vyignorujeme skutečně nejdelší řeku Evropy – Volhu v Rusku, prakticky na hranici Evropy a Asie:-)). Ve skutečnosti tohle místo není tak úplně pramen, nebo ne jediný – více se jich stéká kousek za městem a tam už se opravdu rodí jeden z evropských veletoků. Ale tady to mají takové hezky upravené, takže jako symbolický začátek toku Dunaje je to fajn místo:-)

Když se projdeme kolem pramene, zarazíme se u mapy celého povodí 2811 km dlouhého Dunaje, který protéká 10 evropskými státy, a vzpomínáme, kdy a kde jsme se s ním už setkali. Samozřejmě, že na Slovensku, několikrát jsme se k němu podívali v Rakousku, pravidelně jej překonáváme v Rumunsku. Přijde nám, že každá země jí dodává svůj vlastní punc, svoji náladu a atmosféru. Nejmíň rádi ho máme asi na Slovensku, protože tam pokaždé, když jsme spali poblíž Dunaje nebo jeho slepých ramen, tak nás šíleně sežrali komáři:-)

Pak už je čas na trochu občerstvení, a i když teplota tomu zrovna dvakrát nenasvědčuje, tak pořád jsme na „dovolené“ (resp. oba jsme na rodičovské), a proto je jedinou variantou ve městě zmrzlina🙂 Volíme nedalekou kavárnu Rialto, která je celá obložená zrcadly, a tak si tu připadáme jako za První republiky, taková hogo fogo atmosféra. Zmrzka dobrá (mango, mediterraneo, dračí ovoce), cukry doplněné a můžeme jet za další zajímavostí na cestě do Španělska přes Německo.
Jinak my sice spěcháme za teplem, ale kdyby se v tomhle krásném městečku a jeho okolí chtěl někdo zdržet, tak ubytování v Donaueschingen jistě najde velice přívětivé…

Po městě potřebujeme zase trochu do přírody, a tak se vydáváme k soutěsce Ravennaschlucht. Na jejím začátku je menší vesnice, nebo spíš takové komerční centrum – velký, historický hotel Hofgut Sternen (který tu má obšancované všechno parkování, takže správně bychom se asi měli jít někam nahlásit a něco zaplatit, což zcela zištně vyignorujeme – ale bydlení by tu nemuselo být špatné:-)) a kolem něj obchůdky, restaurace a infocentrum (nyní zavřené).

My míříme rovnou do samotné soutěsky a už trochu spěcháme, protože se brzy začne smrákat (o permanentní možnosti deště ani nemluvě). Jako první nás už z dálky zdraví ohromný viadukt, známý jako Ravennabrücke.

Ravennabrücke – majestátní kamenný viadukt v ústí soutěsky Ravennaschlucht, je ikonou Černého lesa – Schwarzwaldu. Tento 225 metrů dlouhý a až 58 metrů vysoký devítiobloukový most, dokončený v roce 1927, je klíčovou součástí Höllentalbahn – jedné z nejstrmějších konvenčních železnic v Německu. Původní most tu stál už od 19. století, ale měl jen jeden oblouk a velmi omezenou nosnost, a tak byl nahrazen novějším viaduktem. Stavba byla náročná zejména kvůli geologii okolí – základy musely být zapuštěny hluboko do okolních skal. Za 2. světové války byl téměř zničen ustupujícími Němci a později obnoven Francouzi – za využití válečných zajatců. Dnes tato nepřehlédnutelná stavba láká tisíce turistů na procházky po okolních vodopádech nebo na proslulý vánoční trh přímo pod jejími oblouky.

Pokračujeme pěknou stezkou lesem, a po dřevěných můstkách a chodníkách dojdeme k prvnímu a největšímu ze série vodopádů. Je to tu krásné, v lůně přírody, potok zurčí kolem. Škoda, že nemáme tentokrát čas na důkladnější průzkum soutěsky, která vede dál, ale neradi bychom se tu zasekli do tmy.

Vracíme se proto celkem svižným krokem a jedeme na spací místo už skoro u francouzských hranic, do hezkého hájku. Dělám tentokrát velký kotel brambor s houbami z rána a masem a omáčkou z domova:-) Je tepleji než včera, ale stejně pořád kosa a těšíme se na to žhavé Španělsko. Ve 22 h je všechno hotovo, a dřív než Petík dočte druhou pohádku, tak Kubajs spinká. My ještě chvíli netíme na trapném edgi (data v Německu jsou fakt tragédie, jak tam lidi dokážou existovat?!:-)), než to taky zabalíme.

✈️ Doporučení partneři & slevy na cesty

Prozkoumejte svět s námi!

Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!

🧩 Albi

Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.

Exkluzivní sleva na e-shopu Albi:

AF15ZCESTY Kopírovat kód

Přejít na Albi

🏨 Booking

Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?

Rezervuj

📚 Lonely Planet

Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.

Přejít na Lonely Planet

 Tisk článku