Poslední den se nám už vstávalo poměrně ztěžka, všem:-) Snídaně nejhorší ze všech dnů, protože z toho výběru, co jsme měli k dispozici, DOŠLY ČERVENÉ MARMELÁDY a zbyly tam jen ty jejich pomerančové hrůzy:-D No pěkné rozloučení teda….

Po snídani jsme se zabalili a šli se na recepci domluvit na uschování batohu. Zůstali jsme koukat, když slečna na recepci na nás začala mluvit česky, ať si odnesem věci do kamrlíku za panem sekuriťákem:-) Ale proč ne, i v recenzích hotelu na booking.com psali něco o slovenské recepční, tak my měli štěstí rovnou i na českou:-)

Lehce vybavení peněženkami a doklady jsme vyrazili na poslední výlet po městě, a sice do vytouženého oceanária. Tuším, že někde na metru jsme ještě dobíjeli oyster cardy, aby nám vystačily na jízdu zpět do hotelu, a pak zase na Victorii, resp. na Baker Street, odkud nám jel bus na letiště. Akvárium mělo od 10, tak jsme chvilku po 10 naklusali (mezi davem školáků č. 1 a davem školáků č. 2) a nadšeně vyrazili do útrob mezi rybičky:-) Akvárium bylo opět tematicky rozdělené, přičemž asi nejzajímavější (kromě koníků, samozřejmě) bylo rozsáhlé, ale na výšku nízké akvárium se žraloky a rejnoky, které bylo jakýmsi líhništěm. Byla tu žraločí vajíčka, hodně zvláštní, takové rohaté tobolky, a pak celkem malí žraloci a rejnoci. Supr byly opět nasvícené medúzy, vysoké tropické akvárium (se spoustou barevných rybiček), obrovské manty ve velkém akváriu, ohromné želvy i tentokrát nijak zvlášť akční tučňáci. Obecně to bylo menší akvárko, koneckonců centrum Londýna je centrum Londýna:-)

Probloumat mezi akvárky nám trvalo ani ne 2 hoďky a výlez na denní světlo byl trochu šok pro očička. Prošli jsme se přes Westminsterský most, kolem stylového dudáka, chtěli jsme zkusit odlovit ještě nějakou kešku u Westminster Abbey a Voláci si chtěli koupit nějaké suvenýry. Vylezlo sluníčko a bylo tak krásně, že jsme sundali svrchní bundy a procházeli se jen ve svetřících, prostě paráda. To počasí teda bylo celou dobu vymodlené, ale poslední den byl skoro letní. Protože času bylo dost, sedli jsme na autobus zdánlivě mířící k našemu hotelu, ale jeli jsme s ním až na konečnou Lewisham shopping centre, konečně se podívat po té pověstné londýnské levné módě:-)

První jsme teda vlezli do ohromného hypáče (Morrisons), kde jsme vybírali hlavně věci pro sebe a dárečky pro příbuzenstvo. Byli jsme překvapení, jak jsou tu lehce dostupné a poměrně levné orientální suroviny, díky londýnské multikulturnosti, takže jsme si nakoupili indické koření a karibské omáčky do zásoby:-D Pak samozřejmě fazolky, bonbonky do práce, čaje a čedar, tatínkovi pivko…no nakonec jsme táhli slušně plný koš a Voláci už byli dávno někde v čudu. Já jsem nutně potřebovala navštívit Primark, když ne ten vyhlášený na Oxford Street (když jsem ho viděla z busu, jak přetékal lidma, tak asi ani radši ne-e), tak rozhodně ten v Lewishamu. No, bylo to takové větší H&M, trochu hadrárna, ale vybrali jsme nakonec jednu košili jako dárek, jednu pro mě, tričko pro mě a bílé plátěné kalhoty pro mě, Petík mám pocit z toho nakonec vyšel hůře. Chtěl džíny, ale žádné nevybral. Ještě jsme se pak zastavili v malém obchůdku naproti, kde jsem si vybrala letní společenské šaty za cca 700, takže pohoda:-) To už jsme ale honili Voláky na zpáteční cestě a spěchali do hotelu, abychom se včas zvládli vypravit na letiště.

V hotelu jsme si vyzvedli bagáž, zabalili nákupy, sedli na autobus a naposledy absolvovali úmornou cestu, tentokrát ne až na Victorii, ale jen na stanici Elephant and Castle, kde jsme přesedli na metro. Tím jsme se dokodrcali na Baker Street, vtipně vyzdobenou profily Sherlocka Holmese. Úspěšně se nám podařilo vrátit oyster cards a pěšky jsme podle plánku pokračovali na stanici oranžových autobusů, z nichž jeden nás měl dovézt na letiště. První, který odpovídal časově, byl jenom velký tranzit a už obsazený, do toho jsme se nevešli. Za 15 minut jel ale velký autobus a ten nás naložil bez problémů. Koukali jsme po předměstích a bilancovali 3 uplynulé dny (a všechno bylo SUPER!), když autobus najednou zajel na nějaké parkoviště a že prej konečná, všichni vystupovat. Respektive přestupovat na shuttle bus, který nás už teda na to letiště opravdu dovezl. Na rozdíl od velmi spěchajících spolucestujích, my měli dostatek času, asi 2 hodiny. Usadili jsme se na sedátka, omrkli halu, záchody, zašli si do nejbližšího Marks&Spencer pro sváču (placaté chleby a čedary v tyčinkovém balení – geniální vynález a jedno z nejlevnějších dostupných občerstvení:-), Filip konečně po 3 dnech naříkání ulovil klobásu ve stánku I love sausages před letištní halou a teda tak spokojený výraz jsem dlouho neviděla:-D Za všemi kontrolami jsme ještě v duty free našli perfektní balení fazolek, které jsme tam nemohli nechat. A proč rovnou jedno nenačít:-) U vstupu ke gatům se hromadilo čím dál tím víc lidí a snad 15 minut před odletem jsme stále neměli určený gate. Když se konečně na ceduli rozsvítil, dav lidí byl jak skočný příliv, který odtekl k příslušnému gatu a poslušně se přelil do letadla.

Už si nejsem jistá, ale mám pocit, že let jsme prospali nebo pročetli (Twilight forever!), načež jsme se vyloupli ale v totálně odporné Praze, tma a lilo jak z konve. Zavolali jsme si obětavý odvoz a během čekání na něj usoudili, že jsme jedni z posledních cestujících na letišti:-) Pan Volák, Jarda nás naložil a maminka Marcelka nás při výměně aut na Brandejsku ještě vybavila dvouchodovou večeří, zlatí to rodiče:-) Filip nás všechny úspěšně dovezl dom a v dešti jsme se jen rychle rozloučili za temné noci  na parkovišti před Kaufáčem. Pocit z výborně povedené akce si ale budeme užívat ještě dlouho. Nezbývá, než začít plánovat, kam se podíváme, jen co půjde Volákovic sviště na víkend nechat babičce;-)

 Tisk článku