Ráno se odehrálo prakticky ve stejném duchu jako včera, nemá tedy cenu více rozepisovat:-) Na snídani bylo dnes pěkně narváno. My si v klidu poseděli a naplánovali dnešní „jezdicí“ den. Jelikož na oyster card je možné vyčerpat max. něco přes 8£ za den, pak už se přestane kredit odečítat, tak jsme si na dnešek nechali několik zajímavých míst, více od sebe vzdálených, nebo i od centra, abychom se pořádně projezdili, čím to jenom půjde. Nejprve se tedy vypravíme na nultý poledník do Greenwiche, potom zpět přes centrum na jeho severní okraj – nádraží King´s Cross, odkud odjížděl Harry Potter do Bradavic. Pak asi Hyde park, jak budou zbývat síly (to jsme si ještě naivně mysleli, že nějaké budou zbývat), a pak se uvidí. Večer snad focení, když jsme to včera odpískali.

Po snídani jsme se tedy sbalili (hlavně deštníky nezapomenout, aby vydrželo sluníčko!) a po 8:30 vyrazili na bus. Chtěli jsme se dostat k London Bridge, ale 12 nejela, tak jsme sedli na tuším 171, která jela tamtéž, ovšem předtím ještě prokličkovala i ty nejužší uličky v Peckhamu a dalších přilehlých čtvrtích. Aspoň jsme ale skoro pořád jeli a viděli něco nového, nestáli v koloně. Na London Bridge jsme konečně přesedli na proslulý londýnský Tube a šedivou linkou Jubilee popojeli pár zastávek na New Greenwich, že zbytek dojdem. Výstup u O2 arény byl ohromující, ještě víc nás ale fascinovala lanovka přes Temži, která začínala nedaleko odsud a zvedala se do závratné výšky. Jinak byl tento moderní areál téměř liduprázdný. Vydali jsme se po ulici směrem, kterým jsme usoudili, že bude ten správný Greenwich. Plány nám ale křížila taková jakože dálnice, nebyli jsme si jistí, jestli bychom se neměli nějak dostat přes ní/po ní. Našli jsme si tedy na plánku v nejbližší autobusové zastávce číslo a stanoviště busu, který nás doveze, kam potřebujem, a za chvíli už se vezli sami v úplně prázdném autobusu, samozřejmě tedy namáčklí v horním patře hned u čelního skla. Autobusákovy manévry odsud vypadaly ještě divněji než normálně, ale dovezl nás do městečka Greenwich (no, já vím, že to je stále část Londýna, ale člověk si tu připadá jak na venkově:-), kde jsme vyskočili, minuli pár pěkných, ale zavřených hospůdek a zamířili do Greenwich parku.

Jako první a vlastně úplně neplánovaně nám padlo do oka námořnické muzeum, před kterým stojí loď v ohromné skleněné lahvi. Nakoukli jsme dovnitř a byli mile překvapeni, že i toto muzeum spadá pod ta „státní“, která mají vstup zadarmo. Poté, co jsme snad hodinu prolejzali všechna jeho zákoutí (a že jich byla spousta), jsem musela konstatovat, že ten vstup zadarmo skoro až nechápu, protože to musí stát spoustu peněz jen něco takového provozovat a udržovat. Každopádně v muzeu jsme viděli například různé artefakty po dávných námořnících – zbraně, truhly, navigační přístroje, lodní deníky, taky ale třeba vykulené sochy, které zdobily kýly lodí. Dále ukázky první rychlostní lodi někdy z roku 1932, obřadní člun anglických králů, ad. Mně se osobně nejvíc líbila mapa světa, na které bylo v naturáliích ukázáno, co se kde těžilo/pěstovalo/prodávalo v době zámořských objevů na počátku novověku. Jižní Amerika byla polepena malými zlatými penízky, Indie různými druhy koření, apod. Měli tu i simulátor pohybu lodi na vlnách, ale pán se nějak netvářil, že by nás na něj chtěl pustit, a pak odešel. I tak ale super, moc se nám tento zážitek líbil.

Na Bářino doporučení jsme se mezi krásným sloupovím šli podívat do Queen´s house, který dnes slouží hlavně jako galerie. Kromě krásného točitého Tulipánového schodiště to jsou dvě patra bludiště plného obrazů, tak jsme si to prošli, abychom nebyli za kulturní barbary, ani nic moc extra to v nás nezanechalo (aspoň ve mně určitě):-)

Jakmile jsme se vydali na delší přechod po otevřeném prostoru, samozřejmě přišel mrak, ale kapky nespadly a aspoň se lépe stoupalo do kopečku k observatoři. Jelikož je to nejspíš jeden z nejvyšších „kopců“ v Londýně, otevřel se nám krásný výhled, dohlédli jsme až k St. Paul´s Cathedral. Zato nahoře nás čekalo rozčarování. Označený nultý poledník je možné vidět (vyfotit se u něj) až po zaplacení vstupného do celé observatoře 7£. Prohlídka observatoře v angličtině nebyla nic pro nás a platit přes 200Kč za vyfocení vlastních nohou se nám nechtělo, tak jsme si cvakli pár pěkných foteček s výhledem na park a město za ním, a šli dál.

Na kraji parku jsme si odlovili malinkatou kešku (na takovém místě, že první, co mě napadlo, bylo, kolik psů už jí asi „označkovalo“) a počkali na autobus tuším 53, který nás dovezl na New Cross. Na zadní sedačce s námi seděl nemocný pán, který pořád něco povídal, ale nebylo mu vůbec rozumět. No hlavně že nechtěl, abychom mu odpovídali, vlastně vůbec nevypadal, že by mluvil na nás:-) New Cross je nádraží, kde se stýkají trasy metra, normálního vlaku a nadzemky. My si podle cedulí (je úžasné, jak je v Anglii všechno přehledné, tady se může ztratit snad jen úplný blbec:-) našli linku nadzemky, usedli (vypadá to stejně jako metro), chvíli počkali a za chvíli se jelo z „venkova“ zase do „města“. Největší srandu jsme měli z toho, že mezi mnou a Bárou bylo sklo a dělaly jsme, že se neslyšíme – haha:-) Taky mám pocit, že tady někde padla poprvé zmínka o tom, jak Filip baží už po nějaké klobáse. Tohle téma nám pak vydrželo až do konce pobytu a chudák se dočkal až na letišti před odletem:-)

Na stanici Whitechapel jsme potřebovali přestoupit z nadzemky na normální metro (pozor, šli jsme z podzemí na nástupiště nad zemí, tak nevim:-) a trochu jsme váhali, jak je to s označením oyster card (nebo-li „naší ústřice“, jak jsme jí familiárně začali říkat). Jedna slečna nám řekla, že jí pípat nemusíme, ale nám to nedalo a zeptali jsme se později ještě jednoho pána (takového anglického elegána), a ten nám vysvětlil, že musíme. Tak jsme se vrátili a radši „píchli“. Přeci jen maximálně se nám mohla odečíst další jízda, kdežto pokuta za neštípnutí je 80£, jak jsme se na strojcích dočetli…

Metrem jsme pak už dojeli až na King´s Cross, jedno z několika londýnských vlakových nádraží, proslulé díky Harry Potterovi. Po výlezu z metra do velmi moderní haly jsme se rozhlíželi po nástupišti 9 a ¾, ale stejně jako všude, i zde se na jednotlivá nástupiště může až s jízdenkou, po projití turnikety. Navíc to tady ani nevypadalo nijak, jak bychom si pamatovali. Trochu zklamaně jsme se otočili, že teda tak jsme tu aspoň byli, a pak to uviděli. Ve vedlejší zdi byl jakoby napůl zaražen vozík s kufry Harryho, ke kterému se postupně stavěli zájemci, dostali kolem krku šálu některé z kolejí Bradavic a pokyn, aby vyskočili, při čemž je fotograf vyfotil a fotku si mohli koupit v přilehlém HP shopu myslím za 8£:-) Obchod byl ale opravdu nářez, fanoušek HP s pořádně naditou peněženkou si tu mohl udělat skutečně velkou radost:-) My jsme se spokojili s čumendou, přeci jen si nejsem jistá, co bych doma dělala s hůlkou HP za 1000Kč, i když třeba šálička by se unosit dala:-) Měli tu i fazolky, ale nejmenší balení za 4,5£, což jsme odmítli platit. Nene, ani libra nazmar:-D

Se smíšenými pocity jsme se vrátili do metra a popojeli k Hyde parku, do kterého jsme se ještě chtěli podívat. Po delší době jsme zase zahlédli denní oblohu a stále svítilo slunko. Na kraji ohromného parku, na jehož přechod už jsme se necítili ani omylem, nás zaujala půjčovna kol. Je jich všude po Londýně hromada, ale tady, v klidnějším parku, jsme se rozhodli, že je konečně vyzkoušíme. Měli jsme dojem, že je půjčení zadarmo, aspoň na první půlhodinu. Na hodinu by to bylo za libru, což by pořád šlo a v klidu bychom se projeli parkem. Bohužel jsme si až teď všimli, že toto všechno je „příplatek“ k paušálu 2£, navíc je potřeba platit předem, platební kartou, a nějak zrovna tady ten terminál nefungoval. Chvíli jsme to zkoumali a koukali ostatním turistům přes rameno, ale ani jim to nefungovalo, tak jsme to nakonec vzdali, nějak jsme na to neměli nervy, a vyrazili do parku pěšky. Nutno podotknout, že už jsme všichni byli hodně uťapaní a hladoví, tak jsme si to ani nijak extra neužili. Prošli jsme se kolem jezírka, opět plného ptactva, a napojili se na silnici, která vede napříč parkem a de facto rozděluje Hyde park a Kensingtonské zahrady.

Původní plán podívat se ještě na Kensingtonský palác, kde bydlí William a Kate se neuskutečnil, už jsme toho měli fakt plné kecky, takže jsme se svezli kousek autobusem kolem památníku Livingstona, nakoukli do proslulého luxusního obchodního domu Harrods (neuvěřitelné, ale pokud nechci horentně utrácet, je lepší sem jít najedený a s pocitem, že mám dost kabelek, bot i parfémů:-) a vrátili se metrem na Victorii. Tady jsme se rozdělili – Barča s Filipem si jeli odpočinout do hostelu, a my se chtěli ještě podívat po městě a připravit se na večerní focení Big Benu a okolí, na které by už za námi měli Volákovic dorazit.

Vyprovodili jsme je kus k autobusu a šli se podívat po okolí. První, co nás zaujalo, byla výloha plná indických samos, rolek a dalších smažených dobrot. Vlezli jsme do krámku – malých potravin, kde prodával Ind zhruba našeho věku, a objednali si na zkoušku jehněčí samosu (1,25£) a jehněčí rolku (1£). Zatímco nám je ohříval v mikrovlnce, pokoušel se s náma prohodit pár vět, což by se mu povedlo lépe, kdyby mluvil s někým, kdo umí anglicky:-) Aspoň se nám ale povedlo domluvit, že jsme z České republiky (to je tak prima, když to někomu řeknete a on se netváří, jakože to v životě neslyšel, jako asi všichni Asiati:-) a že český pozdrav je AHOJ a nikoli Dzień dobry, jak nás původně důvěrně oslovil:-) Samosa i rolka byly naprosto luxusní a chlapík se ihned stal naší oblíbenou prodejnou.

Občerstvení jsme se vydali na fotovycházku po okolí. Začali jsme keškou na maličkatém Victoria square, které je v bezprostřední blízkosti všeho ruchu na Victoria station, ale skoro nic sem nedolehne. Sympatické místo. Pokračovali jsme vlastně docela kousek k Buckinghamskému paláci. Teď v okolí bloumalo jen pár turistů, hradní stráž se dala pěkně fotit přes mříž. Myslím si, že jednoho strážníka něco kousalo na zadku, protože se tam pořád pokoušel drbat a pořád si měnil zbraň z ruky do ruky a pochodoval. Prostě chvíli nepostál, ale asi prováděl jen několik povolených úkonů:-) Druhý jednou zapochodoval, jinak stál v klidu. Odsud jsme neomylně zamířili do St. James´ parku, jak jinak než na veverky:-) Petíka prostě fascinovaly, takže jsme tu strávili určitě hodinu. Jednu jsem měla dokonce až na klíně, a to jsem před ní jenom šustila prázdným pytlíkem:-) Po parku jsme se postupně dopracovali až před Parlament a Big Ben, kde jsme strávili následující hodinu focením jednak krásných fotek budov ozářených zapadajícím sluncem, druhak malého Big Benu, který v pohodě chytím za špičku do dvou prstů, apod. Cestou na místo srazu ve 20:30 na druhé straně Westminsterského mostu jsme proběhli Tesco expres a koupili v akci červenou Fantu a sýrové bulky, aspoň něco k večeři… Bára s Filipem už na nás čekali, resp. šli nám naproti. Další minimálně hodinu jsme pak strávili focením budov i sebe navzájem, projíždějícího rozmazaného busu před Big Benem, modře nasvíceného London Eye i budovy vedle něj, která naopak barvy měnila. Byla to paráda. Samozřemě pořád všude hromady lidí, ale i tak pohled a snad i fotky úchvatné.

Někdy po půl 10 jsme sedli na autobus domů, což byla taková dost zajímavá jízda. Barča, která na to měla nárok, se v klidu usadila na priority place, my stáli nad ní. Já jsem původně seděla vedle, ale když nastoupila pani o holi a s nikým kolem to ani nepohnulo, tak jsem jí pustila sednout. Když vystoupila, tak se vedle Báry namáčkla neskutečně prdelatá černoška, potřebovala by ještě jedno sedadlo. Celou dobu telefonovala, až jí Bára musela zvednout, aby mohla vůbec s námi vystoupit. Už předtím se ke klukům postavil nějaký hrozně smradlavý Ind, kterého evidentně nechtěli ani nahoře, ani dole:-) Cestou přistoupilo něco, co mělo spodní předkus, na dolním pysku havajského domovníka nalípnuté cigáro, a když tomu zazvonil mobil, vytáhlo to z kapsy hned 3 a zkoumalo, který z nich to zvoní. Ani když to promluvilo, tak jsem si furt nebyla jistá, jestli je to chlap nebo ženská. Kluci pak tvrdili, že to byla ženská – černoška (jak jinak, když jedete do Peckhamu), ale jak na to přišli, netuším 🙂 Zdrchaní jsme se odplazili do hostelu, popřáli si dobrou noc a po horké sprše upadli do komatu.

 Tisk článku