Místo vydání: Kladno
PONDĚLÍ 31.8. – DEN TŘÍSTÝ PADESÁTÝ – NA MOTORCE DO HOANG SU PHI
Ha Giang je poměrně velké město a ideální výchozí bod do nejsevernější části Vietnamu. Dlouho jsme zvažovali, jak zdejší krajinu co nejefektivněji objevovat. Motorka byla jasná volba, ale trasa tím nejzajímavějším výběžkem, kam jsme se chtěli určitě podívat, byla na jeden den moc dlouhá. Vymysleli jsme si proto dvoudenní výlet s přespáním v polovině cesty. Ovšem to až zítra, dnes jsme si chtěli trochu přivyknout motorkářskému stylu života a naplánovali si jen kratší výjezd za město, na západ do městečka Hoang Su Phi, kam už bychom se jinak nepodívali. Jako první jsme tedy s pani domácí domluvili ubytování rovnou na 3 dny s tím, že ale mezi 2. a 3. nocí tady jednu nebudeme. Vypadala, že to úplně v pohodě pochopila, tak snad to tak opravdu bude fungovat:-)
První problém vyřešen, dali jsme si k snídani bagety a vydali se vstříc dalšímu. Chlapík v půjčovně motorek nás nejdřív vítal se širokým úsměvem, ale následovalo zdlouhavé a únavné dohadování o pasy – on tu chtěl aspoň jeden nechat, jenomže my je oba potřebovali k získání povolení na cestu do výběžku. Nakonec jsme ho trochu oblafli a v nestřežené chvíli mu vyměnili už založený pas za druhý, který je normálně platný, jen v něm není razítko vstupu do Vietnamu, které on stejně k ničemu nepotřebuje. Usmlouvání ceny jsme taky čekali větší, začal na 200 000 Ð za den a skončili jsme na 500 000 Ð za tři dny. Jinde ve Vietnamu bylo i levněji, ale v rámci zdejších cen to ještě docela šlo.
Chlápek nás zdržel dýl, než bylo milo, a tak jsme to pak pořádně nakopli (mimochodem motorka už taky měla lepší časy za sebou), na kraji města natankovali (plnou nádrž = 2 l… to jsme zvědaví, jak daleko na to dojedeme) a valili to po výpadovce na jih, vlastně kus cesty, odkud jsme včera přijeli podél řeky. Tachometr nefungoval a museli jsme párkrát stavět – buď včerejší nášup baget, nebo psí polívky, nám nesedl. Ve vesnici Tan Quang, asi 40 km od Ha Giangu, kde jsme odbočovali do hor směrem na Hoang Su Phi, jsme zahlédli první „kmenovou“ paní v krásném, červeno-černém oblečení, pravděpodobně z kmene Červených Dao. O kus dál potom i první vodopád, nebo spíš takové větší peřeje, kdesi pod námi, na divoké horské řece. Stoupali jsme pomalu, zatáčku za zatáčkou, úbočím hlubokého údolí. Většinu svahů, kam nezasahoval les, pokrývaly soustředné a rozsáhlé rýžové terasy, asi největší, jaké jsme kdy viděli. Vlastně to úplně zkreslovalo perspektivu – údolí a terasy samotné tak velce nevypadaly, ale jakmile jsme si mezi nimi všimli třeba domku nebo přístřešku pro lidi, co na polích pracují (schovka před deštěm i spalujícím sluncem), vynikly ty ohromné rozměry, protože stavby byly miniaturní.
Kromě domků rozesetých přímo v polích jsme také občas projížděli malými vesničkami z dřevěných chatek (podle oblečení pověšeného na šňůrách to byli většinou nejspíš Hmongové). Lidé vodili krávy na pastvu, nosili ohromné snopy dříví nebo kukuřice, sem tam někdo pracoval na polích, i když obecně jsme víc lidí potkávali až později odpoledne, než přes den. Všimli jsme si, že většinu prací tu obstarávají ženy, kdežto muži mají na starost je dirigovat, polehávat a jen několik těch nejtěžších stavebních prací – domy, výkopy, štěrkování cest, atd. Silnice, kterou jsme sledovali celý den, byla naštěstí pěkná, sem tam menší díra, ale nic hrozného, takže stačilo jen hodně a pořád kroutit řidítky (a brzdit a zrychlovat a řadit):-)
Takovým parádním prostředím, kde se za každou zatáčkou ukrýval nový výhled, nové panoráma, a nám padala brada čím dál tím níž, jsme nakonec projeli tři mohutná údolí. Mezi nimi jsme vždy vystoupali do průsmyku, naposledy se ohlédli za právě projetým údolím, a zase prudce sestoupali do dalšího. Na řízení náročné, na kochačku úplně maximální zážitek:-) Do toho počasí na pohodu, polojasno, problikávalo slunce a proudící vzduch příjemně ochlazoval.
Kolem třetí hodiny jsme dorazili do Hoang Su Phi, většího městečka mezi horami, kde jsme zahlédli dokonce i pár nha nghí. Neměli jsme čas se tu nějak moc zdržovat, ale pestrobarevné směsice lidí, ať už domácích, nebo vesničanů z hor, co sem přišli za obchodem, si nešlo nevšimnout. V mapě jsme si vyhlédli trochu vedlejší silničku pro zpáteční cestu, a ze začátku byla opravdu krásná – stoupali jsme džunglí, potom zase rýžovými a kukuřičnými poli do dalšího, mohutného údolí. Projeli jsme horalskou vesničku, kde ženy a dívky chodily nejčastěji v zelených halenách, černo-modrých, svisle pruhovaných sukních a barevných kalhotách pod nimi, a nikde na netu se mi nepodařilo zjistit, ke kterému etniku patří:-) Lidé tu byli krásní, trochu stydliví, ale vesměs usměvaví a aspoň pokývnutím hlavy nebo lehkým povytažením koutků zdravící pocestné. Nad vesnicí se nám ale ztratila cesta, respektive změnila se jen ve vyšlapanou cestičku, navíc vedoucí přes velký potok pod vodopádem, kde se cachtali dva malí kluci. Zaseklo nás to, Petík se vydal kus dál po cestě na výzvědy, ale nelepšilo se to (i když možná šlo jen o kus cesty, spojnici na další silnici, ale tím jsme si nemohli být jistí) a my neměli čas vymýšlet kde co, jelikož bychom mohli taky uvíznout někde v horách, a tak jsme potupně museli ustoupit a bohužel se vrátit stejnou cestou, což znamenalo 70 km únavného slalomu údolími a průsmyky. Byly 4 hodiny, zbývaly 2 hodiny do setmění, a tak jsme prosvištěli Hoang Su Phi a museli spěchat, abychom stihli ujet co největší úsek za světla; že to nestihneme celé, bylo jasné.
Jako naschvál bylo samozřejmě před soumrakem nejkrásnější světlo, a tak jsme častokrát neodolali a dělali spoustu fotozastávek. Mezitím jsme jeli jako o závod a i tak jsme poslední údolí už sjížděli za tmy, což nebylo v prudkých serpentinách vůbec nic příjemného. Docela rádi jsme najeli dole na rovnou silnici a uháněli do Ha Giangu, hlavně proto, abychom stihli imigrační kancelář, kde se vydávají povolení pro severní oblast. Báli jsme se, že zítra je svátek a bude zavřeno. Po chvíli jízdy jsme si ale uvědomili, že zítra bude teprve 1. a svátek je až 2., a jízdu hodně zklidnili – koneckonců měli jsme toho už dneska plný kecky.
Trochu jsme pročesali město při snaze najít večeři v naší cenové hladině a nakonec zapadli přes řeku od hotelu na com binh dan za 25 000 Ð. Dostali jsme rýži, skvělý vývar, 4 smažené rolky, chutné naložené fazolky a malé špízy po 3 minivajíčkách zabalených v plátku masa. Všechno to bylo fakt výborné, zvlášť po dni o hladu:-)
Když jsme dorazili zpátky do hotelu, dali jsme si důkladnou sprchu a padli za vlast. Zadky naklepané jak sekanou a vůbec jsme si neuměli představit, že máme na motorce strávit ještě další 2 dny!!! To byl zase nápad…:-)
Mistr od motorek
Pán, kterých byl ochotný s námi smlouvat o motorku a vydělal si tak hned za 3 dny jejího půjčení:-)Pojízdná prodejna
Možná to jsou boty, ale možná taky ne...??Řeka Lo nedaleko Ha Giangu
Přímo městem Ha Giang protéká další z větších horských řek severního Vietnamu, řeka Lo.Kmenová paní na obzoru
Lidé z horských kmenů nás nepřestávají fascinovat, zde žena etnika Červení Dao.Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Skvělá podívná na divokou horskou řeku.Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Trasa z Ha Giangu do Hoang Su Phi nabízí asi největší a nejkrásnější rýžové terasy, co jsme kdy viděli.Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Hory se už pořádně zvedají...Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Po cestě míjíme mnoho vodopádů.Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Trasa z Ha Giangu do Hoang Su Phi nabízí asi největší a nejkrásnější rýžové terasy, co jsme kdy viděli.Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Trasa z Ha Giangu do Hoang Su Phi nabízí asi největší a nejkrásnější rýžové terasy, co jsme kdy viděli.Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Silnička se kroutí úbočím svahů a přehračuje jeden průsmyk za druhým, pokaždé s úžasnými výhledy.Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Mezi rýžovými terasami často zahlédneme bůvoly, domky jsou pak útočištěm lidí pracujících na polích před rozmary počasí.Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Rýže, kam se podíváš...Výlet na motorce do Hoang Su Phi
V prudkých svazích vysokých hor terasy obzvlášť vynikají.Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Trasa z Ha Giangu do Hoang Su Phi nabízí asi největší a nejkrásnější rýžové terasy, co jsme kdy viděli.Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Geometrická soustřednost rýžových teras je prostě ohromující.Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Trasa z Ha Giangu do Hoang Su Phi nabízí asi největší a nejkrásnější rýžové terasy, co jsme kdy viděli.Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Tohle sušící se prádlo vypadá spíš na etnikum Hmongů...Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Bůvolí sprcha, vždy na dosah a zdarma:-)Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Zelené terasy jsou často pracně vybudované v prudkých svazích.Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Rovné cesty tady v horách neexistují:-)Bambusový zavlažovací systém
Když je potřeba nechat vodu stékat do nižších teras, ale do cesty se postavila silnice, není nic jednoduššího, než vybudovat bambusové "potrubí".Výlet na motorce do Hoang Su Phi
Kromě oku lahodících teras stále zůstávají velké plochy hor zalesněny bujnou vegetací.Porucha na obzoru
Tyhle paní z kmene Tay (pravděpodobně) měly problém s kufrem na motorce, nešel jim zavřít. Petík se akčně pustil do jeho opravy...Porucha vyřešena
Zaseklý kufr, co se nechtěl zavírat, Petík těmhle dvěma krásným dámám (etnikum Tay) opravil.Terasy úžasné ze všech úhlů
Některé úseky silnice sestupují až na dna údolí k divokým řekám. Terasy jsou nádherné i z tohoto úhlu pohledu...Stavba silnice
Silnice v severním Vietnamu se na mnoha místech teprve budují, většinou tak, že tradiční stezky se vyštěrkují a zalijí asfaltem. Asfaltem ze sudů...Rýže se začíná barvit
Různé barvy nebo odstíny způsobuje rozdílná doba setí a sklizně, na větších prostorech jsou tedy většinou vidět skoro všechny fáze najednou - pole ladem, obdělané, dozrálé, sklizené.Vesnická rádkyně
Ve vesnici nad Hoang Su Phi jsme trochu bloudili, ale poradila a chvíli poklábosila s námi krásná místní dívčina z kmene Nung.Bahenní rodeo
Rozmáčené, bahnité cesty nejsou v severním Vietnamu nic výjimečného. Pro nás se díky tomu Vietnam stal tvrdou školou motorkaření.Zelený ráj
Bujná zeleň vládne v horách díky celoročnímu vydatnému (přírodnímu) zavlažování.Cestou necestou, blátem i vodou
Brod byl poslední tečkou, co nás obrací nazpátek po už tak špatné cestě (projet by šel, ale není výhled na lepší podmínky).Vykoupaný klučina
Dva malí kluci dováděli v průzračně čistém potoku pod vodopádem.Zelený ráj
Každý svah pokrývají aspoň z části rýžové terasy.Zelený ráj
Vzrostlá rýže na terasách způsobuje, že vypadají jako huňaté.Soumrak nad zeleným rájem
Horské scenérie severního Vietamu člověka naprosto dostanou.Soumrak nad zeleným rájem
Slunce mizí, zeleň zůstává a my spěcháme na rovnější silnici...Večeře za 55 Kč - com binh dan
Skvělý způsob stravování ve Vietnamu, když někomu už lezou nudle ušima, je com binh dan, tedy rýže s výběrem příloh - buď vlastním, nebo obsluha něco namíchá. Nikdy nás to nezklamalo.
Max elevation: 880 m
Min elevation: 34 m
Average speed: 32.85 km/h
Total time: 15:22:38