Místo vydání: Kladno
Obsah:
PÁTEK 5. 2. – 506. DEN – PARADISE A PRVNÍ ÚSEK DART TRACKU
Vstáváme v 6 a divíme se, kde je Pavel – večer šel spát do stanu, protože jeho téměř dvoumetrová postava se do osobního nissánku skládá blbě. Vítr byl, že ten stan málem odletěl. A taky to Pavel během noci vzdal a do toho auta se nakonec nějak nasoukal, chudák. Společně opouštíme kemp a jedeme až na pěkné místečko pod Mt. Alfred, kde stavíme a dopřáváme si poklidnou snídani. Mezitím sluníčko vyleze natolik vysoko, aby dosvitlo i tady do těch hlubokých údolí, a rázem je ještě příjemněji. Zdravíme se po telefonu s Pavlovou Martinou do Čech, a kolem 9. pokračujeme dál, po štěrkových cestách do oblasti zvané Paradise.
Sem tam míjíme usedlost, překvapují nás značky upozorňující na provoz školních autobusů, a okolní krajina nás naprosto okouzluje. Údolí mezi horskými štíty, divoká řeka, hluboké lesy, nedotčené louky. Kde jinde by se to mělo jmenovat „Ráj“, když ne tady?:-) Postupně domy mizí úplně, cesta se mění na brutálně prašnou, mezi štíty na nás občas mrkne ledovcem pokrytý Mt. Earnslaw. Míjíme jezírko Diamond Lake, kde jsou zase ty mrtvé, vybělené stromy jako v Glenorchy Lagoon, a vůbec to nevypadá smutně nebo strašidelně, ale zajímavě, fotogenicky. U jezírka je i pěkný plácek na kempování, ovšem tady smí nocovat pouze self-contained auta. Nevadí, my tu spát nehodláme, chceme si to tu pořádně užít přes den. Míjíme několik LOTR filmových lokalit, z nichž nejlépe poznatelný je les před příjezdem na parkoviště u začátku Dart Tracku, kde hodláme zakotvit. Tenhle les, je totiž místo, kde došlo k rozdělení Společenstva prstenu a nejtragičtější scéně knihy i filmu, když skřeti zabijou Boromira. Vždycky, ale opravdu vždycky to ořvu:-) Jinak řeka Anduina, po které sem Společenstvo připluje, je ve skutečnosti Kawarau nedaleko Queenstownu, ale o tom už byla řeč…
Patláme se asi tunou opalovacího krému a s malými batůžky vyrážíme na ochutnávku Dart Tracku. Celá trasa musí být úchvatná, zvlášť ve spojení Rees-Dart Track, ovšem je to na několik dní, a hlavně v době, kdy jsme se tu nacházeli, byla uzavřená kvůli sesuvům půdy. A tak se shodujeme, že prostě půjdeme, kam se nám bude chtít, a pak se holt vrátíme stejnou cestou… Šlapeme si hezky lesem, střídavě do mírného kopce a z kopce, kolem spěchá ledovcová řeka Dart a doprovázejí nás žlutí ptáčci mohua (pištec žlutý), kteří žijí z celého světa jen tady, na Jižním ostrově, a jsou čím dál tím ohroženější. Nesmíme se ale moc zastavovat, aby nás nedohnaly a nesežraly sandflies. Poprvé (nikoli naposledy) se setkáváme s divnou, kousavou trávou. Nejdřív máme pocit, jako bychom šlápli třeba do mraveniště a jeho obyvatelé se urputně bránili, ale po několikerém píchnutí na nohou zjišťujeme, že to má na svědomí tráva. Normálně nějaká mrcha, která má „klasy“ s háčky, a ty se zamotávají do chlupů na nohou (ano, i mých, i když chlapi asi trpí o dost víc). Jak je novozélandská příroda extrémně přátelská, co se týče fauny (nežije tu žádný velký predátor ani nic jedovatého – pokud to v posledních letech někdo nedovezl), tak ta flora to teda občas vynahrazuje.
Po 2hodinovém pochodu se ocitáme na ohromné louce mezi lesy, před námi majestátní a bílý Mt. Earnslaw (2 830 m) a uprostřed louky chatička. Je pro 2 lidi, ovšem plně vybavená – 2 postele, plynový vařič a dvouplotýnka, baterie na elektriku, spousta nádobí, dokonce toaletní papír, to vše zdarma. Funguje tu – jako na většině chat – systém „First come first served“, tedy Kdo dřív přijde, ten bydlí:-) Dáváme tu svačinovou a fotopauzu a připadáme si jako jediní na světě, celou tu krásu kolem máme jenom sami pro sebe. Pak se vracíme nazpátek, opatrně kolem travin, když už víme, čemu se vyhnout:-) My dva s Petíkem ještě doléčujeme puchýře a otlačeniny z Routeburnu, a tak si tu celou dobu šlapeme v sandálech – na úseku, který jsme absolvovali, to je v pohodě.
Na parkovišti si dáváme vysloveně epesní oběd – Pavel špagety z plechovky, my cibulovou polívku z pytlíku a omeletu. Polívka není ani špatná ani dobrá, je nijaká… Pak se loučíme s tímhle nádherným koutem Zélandu a jedeme zase zpátky směrem na Queenstown. Oblaka prachu na cestě si tentokrát užíváme my a jízda v rozpáleném autě, když nejdou otevřít okýnka, je fakt žrádlo. Vynahrazujeme si to ale u jezera Wakatipu. Zastavujeme na jednom z piknik plácků před Queenstownem, kde se dá tábořit, je tu menší stánek s občerstvením, ale hlavně pěkná kamínková pláž, omývaná lákavými vlnkami křišťálově čisté vody. Odhalujeme tu naše bílá a upocená těla a vychutnáváme si ledovou, ale neskutečně osvěžující koupačku i následnou válečku. Prostě takové fajn letní odpoledne:-)
S Pavlem se pak dočasně loučíme a on valí rovnou do kempu u Rum Currie´s Hut (ten vodácký mezi vinicemi za Queenstownem), my ještě na nákup a internet. Největší radost máme z kilového pytle mrkve v akci, protože po zelenině už máme trochu absťák. Zelenina je totiž na Zélandu v běžných obchodech neskutečně drahá. Časem jsme zjistili, že jakž takž rozumnou nabídku mají čínské obchody, které jsou ale jenom ve větších městech (hlavně na Severním ostrově). Jinak luxus jednoho kusu papriky za „akční“ cenu 3,75 $ jsme si po většinu času opravdu dovolit nemohli a vlastně ani nechtěli…
V kempu parkujeme asi na úplně posledním místě, které nikoho zásadně neblokuje, povětšinou se tu spí. Vaříme rychle večeři za zuřivých náletů můr a kolem 2 ráno konečně uléháme.
SOBOTA 6. 2. – 507. DEN – OXENBRIDGE TUNNEL TRACK A THE REMARKABLES
Jak byla pozdní večerka, tak se nám ani ráno nechce nijak zvlášť brzy skotačit – necháváme většinu kempu odjet, zabíráme uvolněný stoleček a dopřáváme si „luxusní“ snídani, kdy klasický tousťák se sýrem doplňuje i výše zmíněná mrkev – učiněný poklad:-) Pavla zastihujeme jenom při bourání stanu, takže se napodruhý loučíme. Sami jsme zvědaví, jestli se naše cesty ještě někdy někde zkříží, anebo si to jedno orosený dáme až za několik měsíců (nebo let) v té naší české kotlině.
Po snídani, v poledne, vyrážíme do Queenstownu, ještě trochu doplnit zásoby i v jiných obchodech, Zjišťujeme/vydedukujeme, že je ale dneska Waitangi Day, po Vánocích a Velikonocích asi největší zélandský svátek. Oficiálně se Waitangi Day jako svátek slaví až od roku 1974, ale původní mírová smlouva z Waitangi byla podepsána roku 1840 zástupci britské koruny a maorskými náčelníky ze Severního ostrova. Tento akt je považován de facto za založení Nového Zélandu jako státu, i když s výkladem smlouvy byly, jsou a budou vždy potíže. Sympatické na Zélandu je, že když státní svátek připadne na víkend, tak pracovní volno se vybírá ve všední den předtím nebo potom. To by se u nás mělo taky zavést…
No a jak vypadá Waitangi Day v Queenstownu? Pro nás na prd, jelikož tu probíhá Rural Festival – velká a přelidněná sláva, při které se například pořádají závody ve flusání třešňové pecky, v hodu holinkou nebo se přes celé město žene stádo ovcí. V praxi to znamená, že je ho půlka zavřená a druhá půlka plná zaparkovaných aut. Proto snahu tu někde zakotvit vzdáváme a valíme rovnou z města na sever, podél řeky Shotover, kde jsme si vyhlédli zajímavý, menší trečík Oxenbridge Tunnel Track.
Parkujeme hned vedle mostu, kde trek začíná. Pod ním mají základnu jetboaty a v těchto místech je zakázáno lézt do řeky. Motorové čluny, které se řítí neskutečnou rychlostí těsně u hladiny řeky, by se koupajícímu člověku jen těžko vyhnuly. A přitom je tu voda zase tak nádherně čistá, modrá a lákavá. Na skalním ostrohu je zaparkovaný jakýsi dávný, dopravní, parní prostředek (drezína? veterán? auto na páru?). Cestou zpátky si tu trojice Chilanů dělá piknik, ale naštěstí zvládáme vyfotit už po cestě tam, kdy je ještě „vzduch čistý“. Cestička nás vede po břehu řeky a postupně vystoupá na skalní ostroh. Kdesi pod ním je onen Oxenbridge Tunnel, vidět na něj ale odnikud nejde. Pod tímhle místem je řeka širší, mělčí, s ostrůvky naneseného písku, kdežto výš proti proudu spěchá z úzké a poměrně hluboké skalní soutěsky v divokých peřejích. Lovíme kešku a užíváme si výhledy do fantastické přírody.
„Trek“ je záležitostí dvaceti minut, když by chtěl člověk jenom dojít na konec a zpátky (dohromady necelé 3 km), bez nějakého většího zdržování. S naším focením tomu dáváme asi hodinku, a to si při zpáteční cestě ještě někde v lese rozříznu prsty na nohou o nějaký ostnatý šlahoun. Jelikož v Queenstownu stále nemá cenu se snažit jít „jen tak podívat kolem“, tak zkoušíme obchod Freshchoice, což je síť takových jako kdyby večerek (i když večerky to samozřejmě nejsou), některé ceny ujdou, ale celkově je to dražší, než ostatní supáče. Takže spíš se to stane naším cílem v případě nouze, kdy ve městě nic jiného není:-) Dumáme, co s načatým dnem, až se rozhodneme jet tedy omrknout The Remarkables.
Jak se s autem „omrkává“ horský hřeben? No tenhle kupodivu snadno, protože hned zkraje vede nahoru štěrková silnice, která končí v menším údolí, zdejším lyžařském resortu. V zimě je tam nadupáno, v létě pomalu ani živáčka, takže pro nás ideální. Ferdovi doléváme vydatnou dávku vody do motoru a pomalinku si to šineme nahoru, několikrát zastavujeme nejenom na focení, ale taky zchlazení motoru, až se časem došineme až k lanovkám, Ty teď samozřejmě nefungují, obrovské parkoviště je prázdné, možná by někdo mohl zimní středisko v létě vnímat až trochu strašidelně:-) My si to užíváme.
Do setmění máme asi 3 hodiny, a tak se vydáváme na výšlap ještě o kus výš, k jezeru Alta, které se nachází přímo pod štítem nejvyššího vrcholu Remarkables, Double Cone (2 340 m). Stoupáme mezi sloupy lanovek, po horské louce plné nádherných květin, o jejichž vzácnosti nás informují tabule podél cestičky. Po svazích zurčí horské potoky a na jejich březích to kvete nádherně žlutě. I jezero samotné je parádní, akorát už sem nejde slunce, a tak pro nás má tmavě modrý odstín. Kolem jezera míjíme několik kamenných „ohrádek“, které slouží nocležníkům jako závětří. Jedna je dokonce obydlená věcmi a roztomilým psím hlídačem, který by toho ale asi moc neuhlídal, kdyby došlo na věc:-) Hecujem se o vylezení pro kešku – je kdesi ve svahu, 200 m nad jezerem. Kupodivu to ani v sandálech není tak hrozné, jak jsem se obávala, největší opruz je sílící vítr a pomalu mizející světlo. Lov se zadaří, pár fotek cvaknout taky a spěcháme zpátky, teď už přímo svahem, zákruty stezky ignorujeme. Od chvíle, co slunce definitivně zmizelo za obzorem, se totiž rapidně ochlazuje – přeci jen jsme pořád skoro ve 2 000 m.
V autě se nejdřív trochu zahříváme, pak až venku vařím večeři. Široko daleko nikdo, parkoviště hezky rovné, zákaz tu taky žádný není, a tak se rozhodujeme tu dneska přenocovat, byť to znamená se na noc přiobléknout a zachumlat kromě spacáku i do dek.
Gravel road pod horami
Rozsáhlou oblast pod Alpami, kam asfalt nevede, ale cestovat i bydlet se dá, obsluhují právě takovéhle štěrkové cesty...Pohodička u snídaně
Kouzlo vanlife spočívá právě v takových okamžicích - dojedu si na pěkné místo a tam si dám něco na zub:-DBenzín do zásoby se vyplatí
Ceny benzínu se hodně liší, a tak se do turističtějších oblastí vyplatí nabrat zásobu předem - i kvůli tomu, že na podhorských cestách benzínky fakt nejsou:-)Ráj na zemi, doslova...
Tuto krajinu najdeme v oblasti, které se říká Paradise, a která se objevila hned v několika scénách Pána prstenů.Jezero Diamond Lake
Nádherné Diamond Lake míjíme po cestě a obdivujeme ho; dá se tu i kempovat, ale jen self-containedMalebný mrtvý les
V mokřadech Diamond Lake pomalu mizí odumírající stromy, aby svými těly nakrmily zase nové organismyDobrá adresa
Ano, ráj na zemi opravdu existuje...Ovce má vždy přednost
Údolí horských řek jako Dart jsou pastvou pro krávy, ovce i naše očiU řeky Dart
Dart je další z řady jihoalpských řek s tzv. divočícím tokem - mohutným korytem, kde se hladina a ostrůvky usazenin mění podle ročního obdobíNa pastvině
Je jasně vidět, čemu zdejší skot holduje víc a co mu nejedePastviny pod horami
Tadymusí chutnat každému, i těm kravám...Krajina v Paradise
Modrá, zelená a bílá, ty tu vládnou všemuMt. Earnslaw na dohled
Nejvyšším štítem v okolí je Mt. Earnslaw, stále pokrytý sněhem a ledemZkamenělý trol
Ten děsivý, zamračený obličej...Divočící řeka Dart
V létě řeku tvoří více se proplétajících proudů, ale i ty jsou mohutné a silnéÚdolí řeky Dart
Ledovce a ledovcové řeky vytvořily na Zélandu fantastickou krajinuCestu střeží mohua
Ptáček, který je endemitem Jižního ostrova, má kupodivu i český název - Pištec žlutýVodu v řece musíme vyzkoušet
Osvěžení po ceestě bodneStudí, studí!
Ledovcová řeka Dart - opravdu jen na hodně rychlé osvěžení při pochodu.Pauzička u řeky Dart
Někomu se do té ledárny chce a někomu moc ne...Horská louka na Rees-Dart Tracku
Nádherná louka pod dohledem Mt. Earnslaw je nejvzdálenější bod Rees-Dart Tracku, kam jsme došliPlně vybavená chatička
Maličká, ale plně dostačující chatička pro nocleh dvou osob - kdo dřív přijde, ten dřív bydlíZahradní domek jako backcountry hut
Malá chatička budí dojem zahradního domku, ale určitě už ji nejeden zmoklý či zmrzlý horal rád spatřil...Společenstvo prstenu dorazilo...
Na výlet podél řeky Dart jsme se vydali s Pavlem, když se naše cesty světem již potřetí zkřížily.Idylka pod horami
Celé údolí máme sami pro sebe, to je prostě nádhera!Pavel a jeho bourák
Pavel si pro svých pár týdnů na Zélandu levně pořídil nissana v závodním designu - malého, ale šikovného, i brody zvládal:-)Zélandská momentka...
Příroda na Zélandu není tak nedotčená, jak se zdá - většinu rozlohy země spásají nějací přežvýkavciJak z filmu...
Není divu, že tahle krajina učarovala i Peteru Jacksonovi a natočil zde hned několik scén Pána prstenů (včetně mé oblíbené a nejdojemnější, zabití Boromira a rozpadu Společenstva ve zdejších lesích).Glenorchy Harbour
Do Glenorchy, jako nejzazší civilizace na jezeře Wakatipu, občas zajíždějí výletní parníky - cesta po jezeře pod dohledem horských štítů musí být fantastická...Voda krásná, ale studená
Horké počasí ke koupání svádí, ale nakonec je to spíš z donucení - ledovcová voda pěkně studíZákladna jetboatů
Po řece Shotover se prohánějí rychlé čluny a v tomto úseku je do ní proto zakázaný vstupTrek k Oxenbridge Tunnel
Procházka podél nádherné řeky Shotover je jako z pohádky...Trek k Oxenbridge Tunnel
Tady voda tunel opouští a také je to nejzazší místo, kam zajedou jetboaty. Na ostrohu stojí zvláštní dopravní prostředek...Trek k Oxenbridge Tunnel
Shotover je jedna z nejmodřejších řek, co jsme kdy viděli...Jetboat v akci
Tryskové čluny se řítí tak rychle, že mají miniaturní ponor a nevadí jim proto mělčiny v korytu řekyJetboat v akci
Novozélandská úchylka pro znásilnění přírody silnými motory v plné kráse...Cestou k Oxenbridge Tunnel
Překrásně modrá řeka Shotover nad Queenstownem nabízí kromě tryskových člunů i pěkné procházkyNad Oxenbridge Tunnel
Řeka vtéká pod vyhlídkou do skalního tunelu aby se o několik desítek metrů níž opět vynořila.Nad Oxenbridge Tunnel
Vyhlídka směřuje do úzké soutěsky, dosud nezkrocený proud řeky Shotover přitékáSoutěska řeky Shotover
Na ten tyrkys už člověk nikdy nezapomene...Výhledy z Remarkables
Po cestě na hřeben Remarkables často stavíme kvůli chlazení auta, ale i na focení - pohled na letiště ve Franktonu a QueenstownVýhledy z Remarkables
Queenstown leží v malebném údolí u jezera, obklopeném horskými hřbety - pohled směrem zpátky ke CromwelluVýhledy z Remarkables
Pohled dál na jih za jezerem Wakatipu, které vypadá jako dlouhatánská žížala a rozlohou je třetí největší na Zélandu.Divočící tok řeky Shotover
A takhle vpadá to, o čem pořád píšeme - divočící tok tvořený samostatnými a různě propletenými proudy a rameny, proplétající se mezi ostrůvky naneseného materiáluVýhledy z Remarkables
Jezero Wakatipu se svými majestátnými strážci - už brzy tudy pojedeme dál na jihAuto na vodu
Ferda má o dost větší spotřebu voy, než benzínu. Ale i gravelkou na Remarkables nás nakonec zvládl vyvézt, pašák!Lyžařské středisko v létě
V létě je to tu opuštěnější, ale takové hezčí, autentičtější, příroda si zase na pár měsíců vzala slovo...Lyžařské středisko v létě
Podvečer v horách Remarkables byl kouzelný a my vyrazili k jezeru AltaOdolná horská květena
Je vidět, že v únoru tady v horách ještě stále vládne létoJezero Alta s vrcholem Double Cone
K jezeru jsme dorazili už bez slunce, jinak by to byl ještě větší kýč:-)Ukryté horské jezírko
U jezera jsme nebyli sami - k vysokohorskému táboření je jako dělané, jen musí být člověk dobře připraven na zimuLyžařské středisko v létě
V zimě se tu všude proháněj lyžaři, ale v létě tu vládne klid a nádech divokých horJezero Alta v Remarkables
V kotlině pod nejvyšším vrcholem Double Cone je ukryté průzračné jezero Alta.Hory nejsou jen o kamení a skalách
Horská kamenná pole bují v létě životem a prostřednictvím infotabulí je myšleno i na letního výletníka, děkujeme!
Max elevation: 1885 m
Min elevation: 299 m
Average speed: 40.16 km/h
Total time: 14:24:25