Místo vydání: Kladno
Përmet, nedaleké termální prameny Banjat e Benjës a průchozí kaňon řeky Lengarice jsou mezi cestovateli do Albánie poměrně známé pojmy, přesto se tu dá nejhorším davům šikovně vyhnout. Ukážeme vám, jak, a následně i krásu dalších míst – strategicky umístěného hradu Këlcyrë, klíčové Këlcyrské soutěsky, i odhalených vykopávek starověkého města Hadrianopolis v údolí Drinu. Najdeme si české kamarády a a vyzkoušíme si kempování na louce porostlé bodláky. A vy můžete s námi právě teď!
Pátek 15. 7. – TERMÁLNÍ JEZÍRKA A VÝPRAVA DO KAŇONU LENGARICE
Ráno vystřelujeme s Petíkem v 6 plní elánu. Chceme si po včerejším výrazně přesunovém dni užít zasloužené „lázně“ a to nejlépe tak, že sami. Místo zvané Banjat e Benjës nedaleko města Përmet je totiž jednou z nejvyhlášenějších lokalit celé Albánie, kam za horkými, sirnými prameny míří doslova davy místních i přespolních.
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Na loukách kolem koryta řeky Lengarice se dá (zatím volně a zdarma) kempovat, v létě tu funguje i něco jako bar. My po průjezdu loukou večer už víme, že v tuhle chvíli tady kolem nás parkují skoro samá česká auta, takže později se nebráníme seznamování, ale teď je čas si užít horkou vanu – dřív, než se české posádky vzbudí, a dřív, než kolem 9 h dorazí autobusy z Përmetu se všemi dalšími.
Ráno v Përmetu
Akorát že to dítě nám do toho poněkud háže vidle… Kuba šel spát dost pozdě (výjimečně ne tak úplně svojí vinou), a proto vychrupuje. Dokonce tak, že Petík zabalí půl auta, v kufru Kubajze úplně zastele, a ten se probudí, až když ho vyneseme ven:-) Tam už svítí sluníčko a dostane snídani pod nos, tak se milostpán nechá přesvědčit, že by den dneska mohl začít trochu dřív. U snídaně máme společnost 4 štěňat, která Češi opodál krmí, tak to zkoušejí i u nás, ale Kuba jim rázně vysvětlí, že s toulavými pejsky se nedělíme. Kde na to ten kluk asi přišel?:-)
Nakonec vyrážíme v 8 a je to tak akorát na to vyzkoušet od kraje první tři bazénky. Z prvního utečeme, když si tam paní Italka začne čistit zuby, jinak se přesouváme vždycky, když už se nám okolo zdá moc přelidněno. Sledujeme, že dost lidí vyráží korytem řeky dál do kaňonu, dokonce i dědové o holi. Nejdřív se divíme, ale později zjistíme, že hodně pramenů a teplých jezírek je vytvořených i dál kolem řeky, a oni se prostě jdou naložit jen o kus vedle.
V bazénku pod zadní stranou velkého kamenného mostu, který se jako vstupní brána klene nad řekou Lengarice, se cachtáme dlouho sami, ale pak tam mezi dalšími přijde i česká rodina se dvěma většími kluky a zakecáme se, takže na túru kaňonem vyrážíme v 10 h.
Termální prameny Bënjë
Albánské kaňony jsou pro nás naprostým fenoménem a nově objevenou zábavou. Strašně nás baví je objevovat, a přestože by se mohlo zdát, že je to vlastně pořád to samé, tak vůbec. Každý z kaňonů, do kterých jsme se zatím podívali (dobrodružná Holta, známý Osum, neznámý Sinec i včerejší malý Sarandoporos), byl úplně jiný, a tak jsme napjatí, co nás čeká v kaňonu Lengarice.
Dlouho se jde celkem otevřenou soutěskou, kde se střídá suchá cesta a mírné brodění po kotníky, a po stranách vyvěrají teplé prameny. Některé jen tak do toku řeky, který lehce přihřívají, jiné jsou upravené do kamenných bazénků. Všude už jsou lidi, ale čím jdeme dál, tím jich ubývá (hluboko v kaňonu pak jdeme většinou sami, až cestou zpátky potkáme jedny Čechy:-)).
Lengarice má stejně jako třeba Osum bahnité dno, takže v hlubších místech, kde je vody cca po kolena, se nám bahno na dně snaží ukrást boty a občas to klouže (boty do vody jsme dřív nikdy nepoužívali, ale do albánských kaňonů to byla ta nejlepší investice před cestou). Tam, kde se jde po souši, zase přeskakujeme menší či větší kameny. Jak se kaňon postupně uzavírá, tak se spadané kameny zvětšují a tůně prohlubují, ale žádné velké plavání se nekoná. V nejhlubším místě, které je teda s batohy trošku náročnější překonat, nám voda sahá po prsa.
Kaňon řeky Lengarica
Postupujeme kaňonem přes dvě hodiny, pak už toho má Kuba viditelně plné kecky, dál se mu nechce a otravuje s jídlem, tak spolu „zakempíme“, zatímco Petík si udělá ještě jeden výzvědný km k vodopádu, kam jsme původně chtěli dojít. Je to tam krásné, ale už se tam musí víc brodit hloubkami a z vodopádu je touto dobou jenom čůrek, takže nás to až tak nemrzí. Vrátíme se kousek do stínu, dáme si svačinu, zafotíme, zadroníme, odpočineme a můžeme vyrazit nazpátek.
Kupodivu to Kubu fakt dobilo a cesta s tátou (směrem tam šel Petík trochu napřed jako průzkumník a my za ním, cestou zpátky už není potřeba nic zkoumat) samozřejmě ubíhá líp, takže to statečně odšlape tentokrát celé. Na konci cesty/začátku kaňonu ještě zkoušíme postranní bazénky, protože největší nával lidí už je pryč a my tu máme klídek.
Termální prameny Bënjë
Zpátky u auta jsme kolem 16 h, dělám rychle aspoň chleba a polívku, potom ještě omeletu, protože jsme všichni hladoví, unavení a nevrlí. O to víc, že Kuba, který je zatím ještě zvyklý odpoledne spát, je po dnešním výkonu přetažený a nepovede se mu usnout. Uff, je to náročné odpoledne – po procházce kaňonem teď hlavně psychicky… Přeparkujeme aspoň pod velký strom, kde je příjemný stín a nepříjemní létající mravenci, a jdeme se seznámit s rodinou z vedlejší dodávky. Jsou to Petr, Eva a dvouletá Jozinka a do noty si padneme nejenom díky podobně starým dětem. Jestli si tohle někdy přečtou, tak tady je jeden extra pozdrav právě pro ně!!!:-)
V družném hovoru to nakonec dneska doklepeme až do večeře. I Kuba, jindy spíš stydlivý a většinou papouškující to, co říkáme my, nás ohromí srovnáním, že „My to máme horší, protože jezdíme po silnicích s kamínkama a já ani nedutám.” Tak, to bychom měli zase jeden zápis do rodinné kroniky, všichni hledači cestovatelského dobrodružství nechť tuto pasáž přeskočí a pokračují dál:-)
My máme po 20 h, zaháníme děti do hajan, a pak ještě venku popracujeme. Společnost nám dělají komáři a okřídlení mravenci… My se tady toho hmyzu prostě nezbavíme!!!
Jinak je tu v okolí dnes mnohem klidněji než včera, aut tu parkuje asi polovina a hudba z baru hraje do 22 h, pak je klid.
Sobota 16. 7. – PËRMET, KËLCYRË, HADRIANOPOLIS A NOC MEZI BODLÁKY
Vstáváme v 7 h, sbalíme auto a mizíme na ranní koupel. V prvním bazénku hned na začátku Përmetských sirných pramenů jsme v 8 h. Nejdřív sami, po chvíli se přidají sousedi – teď už kamarádi – a prokecáme další hodinu. Jejich Jozinka je neskutečný potápěč, ale Kubík to rychle dožene. Pak se jdeme nasnídat a po snídani zase ještě asi hodina družení, až pak se definitivně rozloučíme – v 11 h oni vyrážejí do kaňonu a my do Përmetu. Jsme zvědaví, co nám tohleto město ukáže.
Město Përmet na překrásné Vjose
Chvíli tu bloumáme ulicemi, vyhlížíme, co zajímavého bychom tu třeba ochutnali, až zaparkujeme pod zdejší hlavní atrakcí zvanou výstižně Big Rock. Je to osamocená skála tyčící se nad břehem Vjosy. Nahoru vede pár strmých schodů, nejsložitější je se tam vyhnout s lidmi, co jdou proti nám. Ovšem nahoře, ten výhled, ten zato teda fakt stojí, je to paráda! Nejenom na tyrkysovou stuhu Vjosy, ale i na město kolem. Ono vlastně nijak extra zajímavý není, ale koukat na něj shora je skvělý.
Když pak ale slezeme zase dolů a potřebujeme doplnit zásoby, tak teprve zjišťujeme, jaká vesnice ten Përmet je – pořádný obchod tu není žádný, takže si nakonec nakoupíme akorát chleby a housky v pekárně. Zelináře najdeme dvoje – jeden nemá ceny a druhý je má naopak dost přemrštěný.
Pro případ, že by se tu chtěl někdo ubytovat pohodlněji, než pod stanem, a k termálním pramenům si třeba udělat jen denní výlet, může se podívat na zdejší pestrou nabídku ubytování.
Popojedeme do sousedního „města“ Këlcyrë zkusit štěstí, jenomže to je ještě menší a jenom s jedním minimarketem. Ale za městem na skále stojí famózní a nepřehlédnutelná zřícenina. Parkujeme pod ní, a protože je asi 40 °C ve stínu, tak se nám o exkurzi postará tentokrát dron.
Hrad Këlcyrë postavili Ilyrové ve 4. – 3. stol. př. n. l. Jeho pozice je pro střežení jednoho z mála pohodlně průchozích údolí naprosto perfektní. Këlcyrská soutěska, která společně s řekou Vjosou ostře protíná pohoří Dhëmbel-Trëbëshinj, je totiž jedním z vůbec nejvíce strategických míst v zemi – jde o spojení pobřežních oblastí s vnitrozemím. Však se také o tento kaňon svedlo mnoho dramatických bitev. Jedno z nejvýznamnějších vítězství zde zaznamenala v roce 1941 řecká armáda, když porazila fašistické vojsko z Itálie.
Kalaja e Këlcyrës
Hrad také střežil vstup do úzké soutěsky skrze pohoří, kterou tu prokousala Vjosa. A právě ta teď čeká i nás. Je to tu zase úžasný – silnice s přenádhernou Vjosou se vlní podél sebe a na obou stranách se kamsi do výšky tyčí skalnaté hory. Trochu problémem je už zase teplota – při odjezdu dopoledne 36 °C, mezi skalami 39 °C. Zastavujeme se u restaurací mezi skalami jen na fotku, protože jídelníčky ani jedné nás nezaujmou… Ale je pravda, že posezení s výhledem by tu tedy bylo eňo ňuňo:-)
Z meziskal vyjedeme do širokého údolí plného políček a bodlákových luk. To nejsou takové lány jako u nás, ale krajina rozsekaná mezi jednotlivé zemědělce – lidi. Stavíme až u jezera Viroi, Kuba se probere, ale nijak zajímavé na procházku to tu není a restauraci nakonec taky zavrhneme (sbohem, ice coffee!) a popojedeme do hlavní “civilizace” v širokém okolí, města Gjirokastër.
Nejdřív se zastavíme v Big Marketu, který není nic moc, a pak zajedeme do centra do pizzerie Me Gusta, kterou jsme si předem vytipovali. Nevypadá nijak nóbl, což je pro nás naprosto vyhovující. Jsou tady na nás strašně milí, z Kuby úplně hotoví. Pizza je jednoduchá, ale s dobrými ingrediencemi, a jako překvapení (o kterém jsme četli, takže jsme v to doufali) dostáváme talířek s kousky oranžového melounu, broskve a banánu.
Nás číšník se s Kubou hodně snaží mluvit anglicky, Kuba teda nemá úplně komunikativní den, ale nechá se k většině projevu ukecat. Na závěr si to tu malinko zkazí tím, že ceny na účtence jsou výrazně vyšší než byly na menu, tak bohužel nezbyde na dýško (platíme přesně 2000 lek), ale dobrý pocit nám to nevezme:-) A Kuba si odnáší ještě výslužku k večeři, což je perfektní. Teď jsme všichni strašně přežraní.
Nakoupíme ještě v Superstar marketu, Petík mě trochu překvapí, když přinese ćevapi a mraženou zeleninu, ale nakonec ćevapi udělám a budou zítra a ze zeleniny dělám polívku pro nás a Kuba povečeří svojí pizzu.
Mezitím ovšem ještě zvládneme zajet k ruinám starověkého města Hadrianopolis, které nejsou na dálku vůbec vidět, při příjezdu vypadají nic moc, ale při průzkumu jsme docela nadšení. V amfiteátru postupně všichni vystoupíme jako divadelní umělci (Petík, já, a pak chce i Kuba), Kuba dokonce složí vlastní píseň o ohňostroji: “Hnědá a oranžová a zelená a modrá. A pak to skončí.” Záznam vystoupení pana učitele versus jeho žáčka najdete jako jedno z našich prvních reels na Instagramu;-)
Hadrianopolis – římský císař Hadrian zde založil město ve 2. století a to se obratem stalo jedním z nejvýznamnějších v regionu Epirus (+- dnešní Albánie). V samotném rozlehlém údolí Drinu pak od 5. století vznikaly po vzoru Hadrianopole další opevněné vesnice.
Ruiny římské Hadrianopole
Z údolí Drinu uhneme před příjezdem na řeckou hranici a vystoupáme trochu do hor, kde pak zaparkujeme na neskutečně bodlákové louce za dodávkou 3 švýcarských kluků. Když je na požádání vyfotím, a pak se vrátím, tak Kuba na mě spustí “One, two, three, four, five!” a já jenom zírám, jak je ten kluk dobrej. Spát jde po 21 h, my si dáme polívku, pustíme koncert Xindla X na ČRo2 a balíme to kolem 23 h.
Nejčastější dotazy
Termální jezírka se nacházejí v místě zvaném Banjat e Benjës, nedaleko města Përmet v jižní Albánii. Jsou volně přístupné a v létě zde funguje i malý bar.
Do kaňonu Lengarice se dostanete od termálních jezírek, přímo korytem řeky, proti jejímu proudu. Doporučujeme vhodnou obuv do vody.
Procházka kaňonem je středně náročná. Čeká vás brodění vodou, přeskakování kamenů a pokud je vyšší hladina řeky, tak i občasné plavání. Délka trasy a náročnost se dá přizpůsobit vašim možnostem.
Město Përmet je vyhlášené zejména díky termálním pramenům řeky Lengarice, které jsou od něj vzdálené asi 14 km. Ve městě samotném potom může zaujmout Big Rock, skála s úžasnou vyhlídkou na město a řeku Vjosa.
V Përmetu najdete různé možnosti ubytování, od hotelů po kempy. Nabídka ubytování je pestrá.
U termálních pramenů se pak dá kempovat.
V samotném městečku Këlcyrë toho moc k vidění není, ale nedaleko něj stojí ve svahu hor mohutná zřícenina stejnojmenného hradu ze 4. stol. př. n. l. Ten střežil tzv. Këlcyrskou soutěsku, jedno z mála míst, která spojovala oblasti na pobřeží s vnitrozemím. Skrze soutěsku také teče tyrkysová řeka Vjosa.
Hadrianopolis je starověké město, jehož ruiny se nacházejí nedaleko Gjirokastëru, uprostřed širokého údolí řeky Drin. Město založil ve 2. stol. římský císař Hadrian a po jeho vzoru potom v okolí vznikaly další opevněné vesnice.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.
Max elevation: 528 m
Min elevation: 137 m
Average speed: 34.66 km/h
Total time: 10:47:40
Loading...
