STŘEDA 4.2. – den stý čtyřicátý druhý – JOG FALLS A CESTA DO MURDESHWARY

V Gokarně se nám nakonec moc líbilo, ale je čas popojet dál. Jelikož nás čekal větší přesun, vyrazili jsme už před 9., kdy byl v ulicích ještě poměrně klid, chytli jsme si na nádraží nejbližší autobus do městečka Kumta, a tam přišel zase ten kolotoč s milionem dotazů, nebo spíš stále jedním dotazem, ovšem položeným milionkrát, aby se člověk statisticky dopátral správné odpovědi. Všichni nám tu tvrdili, že autobus k vodopádům Jog odjíždí za 15, 10, 5 minut z prvního nástupiště. Vzácně se shodovali, nicméně to asi někdo zapomněl říct tomu řidičovi, protože to samozřejmě zapíchl jinde… My se trochu uklidnili snídaní – voda, banány, piškotová buchta nakrájená na malé kousky, mastná samosa, ale hlavně, balíček datlí! Takže nakonec bylo důležité jen to, že jedeme, a dokonce na předních místech, což se ukázalo jako klíčové pro přežití ďábelské jízdy s jednou zatáčkou za druhou.

Po 2 hodinách klouzání ze strany na stranu na hladké sedačce nás vypustili u vstupní brány do areálu Jog Falls, kde jsme jako cizinci museli vysolit každý 50 Rp za to, abychom mohli jít na vyhlídku, anebo dál utrácet (do restaurace, suvenýrů, na placený záchod, …). Okolí bylo plné makaků, jednomu se podařilo ukořistit naši igelitku s banánovými šlupkami, když se ke mně výhrůžně rozběhl a já neměla ani trochu chuť se s ním o šlupky prát:-) Největší zdejší atrakce, zpívající fontána a laser show byly kvůli renovaci mimo provoz, což se ovšem návštěvník dozví samozřejmě daleko za vstupní bránou. No co, když už jsme tu, tak pro nás stejně bylo hlavní vidět vodopády. Bohužel i ty byly trochu zklamáním – jednak byly docela daleko a odsud se k nim nijak blíž dostat nedalo, a za druhé, i když jsme s tím do určité míry počítali, tak suché období nechává ze skály stékat jen dvě tenké říčky. Zase ale do nich zasvítilo slunce ze správného úhlu, vytvořila se duha a najednou byla radost pohledět. Ostatně nebyli jsme tu sami – mladé dvojice na výletě i vojáci na exkurzi, nebo co to bylo, vyčerpali naši denní dávku ochoty dávat “one photo please”. Prošli jsme se poněkud zanedbaným areálem až na konec, výhled do údolí, kam se řítil vodopád byl parádní, to zase jo, a pak si šli sednout před a počkat na autobus nazpátek. Dali jsme si k tomu kokos u paní, která vypadala, že ho osekává poprvé v životě, ale naštěstí jí všechny prsty zůstaly na místě.

Čekali jsme skoro hodinu, do 15:40, než se autobus ukázal, a s hrůzou zjistili, že na nás tentokrát zbyla jen místa vzadu. Jediným způsobem, jak tuhle cestu přežít bez pozvracení, bylo jí zaspat, ovšem člověk se musel pořádně ukotvit, aby to s jeho uvolněným tělem nevymetlo celý autobus. Vystoupili jsme asi ve 2/3 ranní cesty, ve městě Honnavar, ale i tak to bylo úmorné. Po dalších sáhodlouhých dohadech (začali jsme se smiřovat s tím, že to tady tak prostě bude vždycky) jsme našli bus, který nás vezme k místu zvanému Murdeshwara (Murdeshwar, Murudeshwar). I bez nás byl bus narvaný, ale teprve s námi to byla ta pravá sranda – zvlášť pro pána, co se odmítl posunout k okýnku, takže mu konduktor přikázal, aby nám pomohl na to volné místo dostat naše batohy, kteréžto ho následně trochu zavalily:-) Asi po hodině jízdy (= cca 25 km) nás autobus vyhodil u odbočky k vesnici Murdeshwara, ať si zbytek dojedeme rikšou nebo – což preferujeme – dojdeme pěšky. Aspoň po cestě omrkneme možnosti ubytování.

Murdeshwara pro nás byla velkou neznámou, jelikož tohle místo nebylo v žádném našem průvodci. Přišli jsme na něj tak, že jsme na plakátech cestovek v Goa viděli ohromnou sochu Šivy na pobřeží oceánu, a že je to jedna ze zastávek poznávacích zájezdů. Našli jsme si název Murdeshwara, místo na mapě a začlenili ho do itineráře:-)

Legenda o vzniku Murdeshwary

Příběh je součástí eposu Ramajána a jeho hlavní postavou je Ravana, král rakšasů, lidožravých obrů nebo démonů, kteří měli své království na ostrově Lanka (ano, dnešní Srí Lanka). Ravana je hlavní záporák celé Ramajány, neboť unese Ramovu manželku Sítu a drží ji ve svém sídle na Lance. Princ Rama si opatří mocné spojence, se kterými nakonec Ravanu ve velkolepé bitvě porazí a Sítu osvobodí.

Příběh Murdeshwary jakoby byl lehkou odnoží Ramajany – vypráví o tom, jak se Ravana vydal na pevninu, aby se zmocnil posvátného lingamu Atma-Linga, který byl v držení Šivy a který bohům, jež jej uctívali, zaručoval nesmrtelnost a neporazitelnost.

Ravana přišel k Šivovi jako poutník, věřící, poctivě mu sloužil a uctíval jej. Jednoho dne se Šiva rozhodl, že Ravanovi jeho věrnost oplatí, zjevil se tedy před ním s otázkou, co by si přál jako svou odměnu. Ravana bez váhání požádal o Atma-Linga a Šiva mu jej vydal, ovšem s jednou podmínkou: Atma-Linga se nesmí dotknout země, dokud nedorazí na Lanku. Pokud se tak stane, nebude možné jej znovu zvednout a zůstane na místě. Ravana podmínku odsouhlasil a vydal se na zpáteční cestu na Lanku.

O celé události se dozvěděl narada, mudrc, kterému došlo, že s posvátným lingamem v rukou rozpoutá Ravana peklo na zemi, a požádal o pomoc sloního boha Ganéšu. Ten souhlasil a spojil se s Višnuem, aby vymysleli na Ravanu lest.

Ganéša věděl, že Ravana se poctivě modlí každý večer, a tak nechal Višnua zaclonit slunce a vytvořit iluzi večera, zrovna když se Ravana blížil k městu Gokarna. Ganéša na sebe vzal podobu mladého novice a nabídl znavenému Ravanovi pomoc s lingamem, aby mohl vykonat své večerní rituály, což by s plnýma rukama nemohl. Ravana tedy novicovi předal těžký lingam (v podstatě je to pořád kus šutru:-)) a odebral se ke svým rituálům, jakmile se však vrátil, zjistil, že byl obelstěn. Lingam ležel vrostlý do země, kam ho Ganéša položil, a byl opět bílý den, neboť Višnu sejmul svou iluzi a slunce vyšlo.

Podvedený Ravana se rozzuřil do nepříčetnosti a díky své obří síle lingam vytrhl ze země, rozbil na kusy a ty rozházel po okolí. Tam, kam dopadly, jsou dnes poutní místa: Surathkal, Sajjeshwar, Gunavanthe, Dhareshwar a – jak jinak – Murdeshwar.

☕ Podpořte nás kafíčkem!

Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!

Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko. Každý váš finanční příspěvek nám pomáhá udržovat tento web živý a plný inspirace.

Pro podporu můžete navštívit naší stránku na BuyMeACoffee.com. Vaše kafíčko nám dodá energii a zároveň nám bude potěšením, že oceníte naši práci. Děkujeme vám!

Koupit kafíčko

Onen murdeshwarský úlomek nejposvátnějšího lingamu zůstal zarytý metr do země a vyrostl kolem něj dnešní chrám Murdeshwara. Jde o tak posvátnou relikvii, že nevěřící do tohoto chrámu mají vstup zcela zakázán.

Murdeshwara je dnes městečko rozkládající se kolem dvou svých hlavních atrakcí na břehu oceánu ve státu Karnataka. Většina návštěvníků sem míří jednak za chrámem Murdeshwara (což je jedno z vtělení Šivy), jehož vstupní brána, gopura, má úctyhodných 20 “pater”. Do chrámového komplexu potom patří i mnoho vedlejších svatyní, soch a zejména 37 m vysoká socha Šivy, shlížející ze své pozice lososového sedu na pahorku nad mořem. Jde o druhou nejvyšší Šivovu podobiznu na světě, tu nejvyšší byste našli v Nepálu. Uvnitř se skrývá expozice z pestrobarevných soch, která vypráví příběh z Ramajány.

Vydali jsme se po silnici, zpočátku spíš kolem opuštěných nebo hodně nuzných stavení. První hostel, kde jsme se ptali, byl pěkný, červený dům, Kalnath Atith Lodge, který byl od pobřeží ještě docela daleko a úplně prázdný, a přesto si řekli o 500 Rp a nechtěli ani trochu smlouvat. Další, 1 km od hlavní silnice a 1 km od pobřeží, bez názvu (jen ROOMS AND HALLS), byl malý hostel hned u silnice, děda chtěl za pokoj 300 Rp, pokoj vypadal celkem čistě, tak jsme zůstali. Děda sebevědomě prohlásil “Komáři No Problem.”, načež se jich vyrojilo asi 30 odevšaď možně. Pozabíjeli jsme, co šlo, šoupli do zásuvky smrdítko, zlili se repelentem a vyrazili ulovit něco k snědku. Kousek od nás byla pěkná restaurace, kde hosté seděli odděleně ve venkovních altánech, i když teď zrovna jsme tu byli sami. Číšníci byli přiměřeně milí a úslužní a jídlo – polévky, smažená rýže s kuřetem, kuřecí biryani – vynikající a za rozumnou cenu (celá večeře plus dvoje pití za 390 Rp, ale dnes jsme levněji bydleli a nejedli moc přes den).

Při hledání obchodu s pitím jsme se pak cournuli vlastně celou vesnicí až k ohromné soše a chrámu. Vnitřek chrámu a jeskyně pod Šivou večer již přístupné nebyly, ale jinak se po celém pahorku dalo volně procházet a fotit zajímavé noční snímky, neboť všechny sochy a stavby zde byly nasvícené. Když jsme se pomalu začínali courat zpátky, najednou všude vypadl proud a sochy zmizely ve tmě jak mávnutím kouzelného proutku. Elektřina v domech naštěstí naskočila dřív, než jsme dorazili do našeho dalekého pokojíku, zato tam nás čekalo pořádné překvapení – ze stolku na nás zíral asi tak pěticentimetrový šváb, komu to přijde málo, tak je to zhruba jako prst a nic takového běžně potkávat netoužíme. Jak jsme si ho vyfotili, tak někam zmizel, my se vyšvihli na postel a odmítali z ní slézt. Dobře jsme totiž věděli proč – když mě v noci donutil močák vylézt, potkala jsem cestou do koupelny další 3 švábovi kámoše. No jo, tak zatím se nám to vyhýbalo, ale byla to jen otázka času:-)

ČTVRTEK 5.2. – den stý čtyřicátý třetí – PROHLÍDKA MURDESHWARY ZA BÍLÉHO DNE

Před 9. jsme se vyštrachali, zabalili batohy, ponechali je společnosti švábů a vydali se na obhlídku chrámů za světla. Možná, že ve dne byla Šivova socha ještě působivější. Do Murdeshwara chrámu jsme jakožto nevěřící bohužel neměli vůbec povolený vstup, ale nenechali jsme si ujít návštěvu jeskyně pod obří sochou. Další sochy v nadživotní velikosti zde vyprávějí příběh o vzniku Murdeshwary (i když je pravda, že člověk si ho musí najít jinde, aby pochopil, o co jde – podle soch jsme jen hádali a brzy byli v úzkých, protože hlavní postava vypadá chvíli jako klaďas a chvíli jako největší zloduch. Celý příběh najdete v boxu u tohoto článku…

Neméně zajímavé jsou také sochy rozestavěné různě okolo obřího Šivy, všude po pahorku – pravděpodobně také výjevy z Ramajány. Jsou v životní velikosti a vyrobené s nezdolným jihoindickým smyslem pro kýč:-) Jinak od pahorku se pak na obě strany táhnou poměrně pěkné pláže, které s oblibou využívají především indičtí turisté – po povinné modlitbě je přeci potřeba si trochu “orazit”:-)

 Tisk článku