Bez budíku jsme po včerejším turistickém dni zaspali, ale relativně rychle jsme se dali dohromady a vyrazili na nádraží na další výlet. Tentokrát jsme jeli na druhou stranu, přes lumpurská předměstí a vesnice do bývalého královského města Klang. Na nádraží jsme se bavili se dvěma staršími turisty, co chtěli na Batu Caves, ale prý se tam o víkendu nejezdí, mají si vzít autobus nebo co.

   V ospalém Klangu jsme si prošli indickou čtvrť, podívali se do kostela Panny Marie Lurdské, kde se zrovna chystala svatba, potom divnou ulici plnou modliteben nebo nějakých ústředí různých sekt, vyfotili jsme si mešitu s modrou střechou a minarety a došli k bývalému královskému paláci, který mě upřímně vyděsil. Hrozivější stavbu jsem v životě neviděla, možná jenom stavitelé ruských socialistických hotelů by mohli závidět. Hnusná betonová kostka, kdybychom si nepřečetli v průvodci, že to má být ono, tak bychom to v životě nenašli. Přes dvoupatrový most přes řeku Sungai Klang jsme přešli ke krásné bílé mešitě. Tam se nás ujal jeden z hlídajících policajtů a i když bylo vidět, jak těžce páčí každé anglické slovíčko, byl hrozně milý a vzal nás do mešity, dovolil nám i fotit úplně bez problémů. Mešita byla převážně bílá i uvnitř, ale stěny byly do detailů zdobeny štukováním. S poldou jsme se nakonec ještě vyfotili a kámoši ho pak poplácali po zádech, jakej je borec, že se s těma turistama tak dobře domluvil:-) Bohužel mezitím zase začalo pršet a to docela slušně. Přeběhli jsme tedy rychle podloubíčkama nejdřív do obchoďáku s elektronikou (otevřen jeden malý krámek v přízemí), a pak do druhého většího, který jsme celý prolezli (a pomalu začínali poznávat, jací jsou Malajsijci ale totální magoři do chytrých telefonů, tabletů a techniky obecně. Podařilo se nám ale i to, pro co jsme sem hlavně šli, a sice koupit paměťovou kartu do foťáku, protože nám jaksi začalo docházet místo:-). 32 GB nás stálo 85 RM, placeno po krátkých dohadech kartou. Před nákupákem jsme našli velkou žrádelnu pod plachtami, s bufetem, tak jsme se tam usadili k obědu. Já riskla jenom zeleninu s rýží, ale ne všechno lupení bylo dobré:-) Omylem jsme dostali ledový čaj s mlíkem, což oba nesnášíme, a zůstaly tam oba skoro netknuté, to fakt nešlo. Během našeho oběda přišla další brutální bouřka a vypadalo to, že nás tu odřízne, i když jsme se potřebovali už začít vracet kvůli dalšímu naplánovanému programu. Za deště, i když ne toho největšího, samozřejmě, jsme s radou místních našli autobusové nádraží (bylo to blíž než vlak), koupili ještě na cestu mix krájeného ovoce v pytlíku, a nasedli do autobusu zpět do KL. Cesta stála každého 3 RM a polovinu nervů. Náš řidič byl totiž nějaký naspeedovaný, pořád se někam dral, asi po 2 minutách jízdy urazil nějaké zrcátko (nevím, jestli vlastní nebo cizí), radši jsme kus cesty zaspali:-) Celá štreka trvala nakonec hodinu (což je podobně jako vlakem, páč se furt stojí v koloně) a docela rádi jsme vystoupili kousek od hostelu. Chvilku před koncem cesty vybíral nějaký maník lístky, a přestože jsem se bránila, tak mi je vzal. Při výstupu jsem si je šla vyhádat zpátky, tak řidič vylovil nějaké z koše a dal mi je. No jo, mám, co jsem chtěla:-) Do hotelu jsme fakt hodně spěchali hlavně na záchod, téměř obratem jsme vyrazili na odpolední trip, už nyní dost smradlaví:-)

   Samozřejmě, že jakmile jsme vytáhli paty z hostelu, začalo pršet. Čas nás ale tlačil, a tak jsme doběhli částečně podloubíčkama, částečně deštěm na stanici monorailu Maharajalela a svezli se nedaleko KLCC. Už jsme věděli kudy, takže proplést se spletí tunýlků k akváriu bylo otázkou pár minut. Na slevovou kartičku z Bird parku jsme platili vstupné každý 40 RM, jinak je to za 50 RM. Následně jsme v akváriu strávili skoro 2 hodiny. Asi nejzajímavější nám přišel podmořský tunel, který je fakt dlouhý a jede se v něm na jezdícím pásu. Z toho se dá ale i vystoupit a jít kolem pěšky, nebo se zastavit na místě a fotit, když kolem plave něco zajímavého. A to skoro pořád – žraloci, máčky, rejnoci, želvy a další havěť. Mořských koníků měli jenom 3 druhy, z toho 3 jenom po jednom exempláři, to mi přišlo v tropickém, mořském státu smutné. Měli tu ale i hodně doplňkových věcí, hlavně ze začátku – třeba parádní zelenou užovku, úplnou modelku, která se nejdřív spustila z větvě k vodě, tam se napila (no schválně, kolikrát jste kdo viděli v pražské ZOO pít hada?) a zase se vytáhla na větev. Vůbec mi tu přišlo všechno takové dost živé a aktivní a to bylo super.

☕ Podpořte nás kafíčkem!

Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!

Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko. Každý váš finanční příspěvek nám pomáhá udržovat tento web živý a plný inspirace.

Pro podporu můžete navštívit naší stránku na BuyMeACoffee.com. Vaše kafíčko nám dodá energii a zároveň nám bude potěšením, že oceníte naši práci. Děkujeme vám!

Koupit kafíčko

   Během naší návštěvy akvária se setmělo a mohli jsme tedy pokračovat večerním focením Petronas, což byla také záležitost přes hodinu dlouhá. Krásně se dívalo a fotilo zejména na barevnou, a chvíli i hrající fontánu před parkem. Na zpáteční metro jsme nasedli až kolem 22. hodin. Čekala nás ale ještě procházka indickou čtvrtí, kam jsem si jela vybrat šátek, respektive takovou jako kapucku, kterou v Malajsii nosí některé ženy místo šátku – nemusí se to složitě vázat a při tom to vypadá parádně. Měla jsem tu vyhlédnutý obchod se zbožím ve velkých koších, nad kterými je vždy jasná (celkem nízká) cena. Zdlouhavé rozhodování nad šátky bylo rázně ukončeno, když mi Petr řekl, že paní za mnou si zacpává nos. Vzala jsem tedy vybranou kapucku za 9,80 RM, zaplatila a šla. Věděla jsem, že dnes se nám podařilo smrdět jak bezdomovci už na dálku, tak jsem jim to tam nechtěla zamořovat:-) Prošli jsme se ještě i trhem, který měl údajně touto dobou nejvíce ožívat, místo toho vše celkem rychle umíralo. Naopak hodně akční byla ulička se žrádelnami, tak jsme se do jedné nechali překecat a v žádném případě jsme nelitovali. Dali jsme si výbornou kuřecí polívku, rýži se seafood (plody moře) a rýži s kuřecím, k tomu samozřejmě lime juice, sečteno a podtrženo 17 RM, takže pohoda. Napapaní a spokojení jsme se pak už mohli vrátit na hotel, smýt celodenní špínu a smrad a jít spát po vyčerpávajícím dni.

 Tisk článku