Místo vydání: Kladno
Dorazili jsme na albánské pobřeží, do města Vlorë, které je považováno za severní konec Albánské riviéry, a na pár dní se tu usadíme. Bydlení nás stojí menší dohady s majitelem (jediné za celou dobu), ale užijeme si atmosféru mořského letoviska, vyzkoušíme albánského barbera, městskou pláž i živou pěší zónu ve večerním ruchu, navykneme si na zdejší rytmus a večeříme s místními v restauraci v pozdních hodinách, a nakonec se nám povede i dostat na loď a vyplout na výlet do národního parku Sazan-Karaburun, kde si prohlédneme ostrov bývalé vojenské posádky, Pirátskou jeskyni a překrásnou, byť přelidněnou pláž…
Středa 20. 7. – VLORË – PRVNÍ PRŮZKUM A NÁVŠTĚVA BARBERA
Příjezd do Vlorë od severu je takový industriální, silnice vede po placatém pobřeží kolem hlavního městského přístavu. Postupně se kolem nás začne zvedat městská zástavba, až se ocitneme v samotném centru města, kde se nad námi tyčí doslova mrakodrapy – apartmánové domy. Jeden z nich se má stát naším dočasným sídlem.
Místo tedy najdeme bez problémů, horší je to s komunikací. Zprávu majiteli, že jsme na cestě, jsme poslali už před 30 minutami, ale zatím nedošla žádná odpověď. Parkujeme tedy na hlavní ulici před domem, ne úplně šikovně, ale nehodláme tu stát celý den. Odpověď přijde taková divná, tak píšeme o upřesnění, ale zase dlouho nic. Nakonec přijde nějaká paní a podává mi telefon, kde mi pán vysvětluje, že je v práci, ale jeho sestra pokoj ještě uklidí a pak nám ho ukáže. Z deseti minut je čtyřicet, tak mu znova píšu, a za chvilku je sestra zpátky.
Ukáže nám krásný byt, akorát nemá zpátky na eura (máme platit 28 € a máme jen 50 €), naše drobné nechce, takže jde někam hledat směnárnu. Vrátí se a dává mi 20 €, ovšem my si to mezitím rozmysleli, protože je to pěkný, a tak jí naopak ještě 6 euro přidáme a chceme dvě noci, chlapovi jsme to mezitím napsali a on jí volá zrovna, když je s námi. Tak ještě aby se bránil lepšímu kšeftu… (si v tu chvíli ještě přesvědčeně myslíme). Pro tuto chvíli jsme domluvení, zaplaceno je, takže cajk a my se můžeme zabydlet a jít to tu kolem trochu omrknout. Mimochodem, našeho „pana domácího“, o kterém bude ještě hodně řeči, tu pojmenujeme Geraldo, protože bydlíme v Geraldo´s Apartment. V současnosti už na Bookingu není, což je dobře. Ale o tom později…
Vlorë je fascinující město s bohatou historií. Založeno bylo v 6. stol. př. n. l. a díky své strategické poloze na rozhraní Jaderského a Jónského moře, se stalo křižovatkou mnoha kultur a civilizací. Jako první město na albánském pobřeží bylo Vlorë roku 1412 přičleněno pod Osmanskou říši. Pro tu se město stalo významným obchodním uzlem – spojnicí se Západní Evropou. Nejvýznamnější chvíle v historii Vlorë ale nastala 28. 11. 1912, kdy zde byla vyhlášena nezávislost Albánie, o čemž svědčí památník a malé muzeum v centru města. Na dnešním Náměstí vlajky také byla toho dne poprvé vztyčena rudá albánská vlajka s černým dvouhlavým orlem.
Město i jeho okolí se pyšní krásnými plážemi, z nichž ty nejkrásnější se nacházejí na odlehlém poloostrově Karaburun. Vlorë je také vstupní branou na Albánskou riviéru, která je proslulá nedotčenou přírodou a křišťálově čistou vodou. Zajímavostí je, že se zde nacházejí hned dvě důležité laguny – Nartës, která je domovem stovek plameňáků (a o které jsme psali v minulém článku), a Pashaliman, u které leží jediná albánská marina pro jachty. Vlorë nabízí pestrou paletu zážitků, od historických památek, přes koupání a opalování na plážích, až po poznávání úchvatné přírody v okolních horách. Uvítají vás rušné bulváry s příjemnými kavárnami a výbornými restauracemi, a abyste večer nemuseli daleko, jistě si vyberete i z bohaté nabídky ubytování ve Vlorë.
Nakonec se to zabydlování trochu protáhne – přeci jenom od posledního pobytu v pokojíčku, což bylo v Ohridu, už pár dní uteklo (skoro 2 týdny), a tak si dosyta užíváme především klimatizaci, koupelnu a já prostornou kuchyň. A vlastně prostorný všechno:-) A spoustu zásuvek. Dáme si oběd, siestu (Kubův odpolední spánek) a na průzkum okolí nakonec vyrazíme až v podvečer.
V podstatě hned naproti vchodu máme barbera, kterého jsme si všimli už při příjezdu a našem delším parkování, a tak jako první míříme tam. Klucí už docela nutně potřebují údržbu, a taky už to několik dní řeší, že se půjde k barberovi a dostanou oba novou frizúru. Za prosklenými dveřmi narazíme na mladého klučinu, se kterým se celkem v pohodě domluvíme i anglicky a je hrozně milý na nás a hlavně na Kubíka. Ten dostane nejdřív výsostné místo na otočném křesle a sleduje, jak se pan barber vyřádí na tátovi.
Když přijde řada na něj, tak mu trochu ztuhne úsměv na rtech, ale nechá se usadit a parádně ostříhat někým, kdo na něj ještě žvatlá úplně cizím jazykem:-) Klučina se zase nad naším prckem rozplývá, protože dětské blonďaté vlásky moc často nestříhá. Na druhou stranu, oproti místním jsme prý trochu pozadu, protože Albánci chlapečky poprvé berou k barberovi v jednom roce🙂
Luxusní sestřihy nás vyjdou dohromady na 600 lek (cca 150 Kč, za což by u nás nevzali snad ani jednoho mašinkou) a Kuba dostane na odchod ještě zdarma krabičku gelu. Tipuju, že jí bude mít minimálně do 18:-) Musím říct, že to je o hodně příjemnější přivítání než divné zprávy od našeho „pana domácího“. Vyfešákovaní kluci si zaslouží ještě krátkou fotosession, a pak už můžeme vyrazit prozkoumat Vlorë.
Na první večer to nehodláme přehánět, a tak obejdeme nejbližší okolí jedné z největších křižovatek ve městě, dáme si zmrzlinu (po 2 malých kopečkách, protože po jednom ji neprodávají, ehm…) a najdeme několik menších supermarketů a jedny docela velké zelináře. Není to úplně trh, jen jeden obchod s rozestavěnými stánky před ním, ale zásobení jsou dobře a ceny na přímořské letovisko ujdou. Zásoby ovoce, zeleniny a masa jsou tak doplněny a my se jdeme válet do pokojíčku.
Uvařím večeři, chvíli si pohrajeme, večer pustíme film a snažíme se zjistit nějaké informace k tomu, jak se dostat na výlet lodí, které jsou tu tak populární. Teda jde o oblíbenou zábavu po celé Albánské riviéře, která ve Vlorë de facto začíná, ale my bychom to rádi absolvovali právě tady, protože jsou tu zajímavé věci k vidění.
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
Čtvrtek 21. 7. – VLORË – RYBÁRNA A PARK NA NÁBŘEŽÍ
Jak jsme včera začali, tak dneska pokračujeme, pěkně líně v prázdninovém režimu:-) Dopoledne strávíme venku, procházíme se po okolí a koukáme, co tu kde mají. V malém hračkářství pořídíme dárek pro Kubíka k blížícímu se svátku. Hlavní mise je ale rybárna, kde hodláme pořídit dnešní oběd. Už od prvních dní máme vyzkoušeno, že v Albánii se nejlíp nakupuje ne v supermarketech, ale ve specializovaných obchodech, takže když chceš čerstvou rybu (a neumíš si jí ulovit), tak musíš do rybárny. No a od Durrësu víme zase to, že vynikající a zároveň levná ryba v téhle části světa je qefull (cípal hlavatý), a tak jdeme celkem na jistotu a jenom doufáme, že ho budou mít. Bereme hned 3 kousky a v zázemí prostorné kuchyně pak vznikne parádní oběd. Najíme se na balkoně, který by v 8. patře sliboval zajímavý výhled, nicméně my koukáme do vedlejšího baráku a na místní fotbalové hřiště:-)
Odpolední vedro přečkáváme pod klimatizací a ven se zase vydáváme až ve chvíli, kdy se tam dá aspoň dýchat. Ze všeho nejdřív (protože je to to nejdůležitější a protože to máme nejblíž) jdeme omrknout menší přístav, odkud vyplouvají výletní lodě. Na internetu se nám nepodařilo zjistit, kde a jak si výlet objednat a zaplatit (dneska už to jde velmi lehce, třeba přes tyto webové stránky), a tak nám přijde nejlepší nápad jít přímo ke zdroji. Akorát že v podvečer se tu ale vůbec nic nedozvíme – nejsou tu lodě, lidi, žádné kanceláře nebo stánky, kde by se dalo poptat.
Moře vypadá docela pěkně, nábřeží se evidentně nějak zvelebuje, část už teď tvoří park, tak to tu trochu prolezeme. Kotvící lodičky jsou v měkkém světle hezky fotogenické. Vystoupáme na umělý kopeček za výhledem na celý park a přístav. Vypadá to, že betonové plochy tu budou brzy nahrazené dlažbou a nad ní vysazené stromy, a to bude teprve paráda. Možná, že teď, v době vydání článku, už to tam tak všude opravdu vypadá:-)
My jsme si už cestou sem ale všimli také zajímavé cukrárny na rohu, a když si něčeho takového všimne naše dítě, tak tam dřív nebo později skončíme (a my se ledové kávě také nebráníme). Dáváme si kafíčko a dortíček, Kuba dostává svojí milovanou zmrzlinu, a následně ji jde vyběhat vedle na velké hřiště, které zabírá polovinu parku. Hezky se tu vyblbne a podnikne i nesmělé pokusy o mezinárodní družbu (nebo se spíš stane jejich obětí). Jedinou výhradu bych měla k tomu, že písek, kterým je celé hřiště pokryté, je tu hodně špinavý, a tak podle toho vypadají i ty děti:-) A to naše, kterému už dávno odešly sandály, takže je zatím odkázaný na botasky, je má toho písku samozřejmě plné.
Ale tak co, no. Doma v pokojíčku, ve sprše to všechno pořádně vydrhneme, uděláme si dobrou véču a jdeme spát s odhodláním se do přístavu vypravit znovu zítra ráno. My ten lodní výlet prostě dáme! Jinak jsme už ráno psali Geraldovi, jestli bychom mohli zůstat další dvě noci – někdy to tak děláme a když se povede s majitelem domluvit mimo Booking, tak to může být i levnější a většinou bývá vstřícný. Tady jsme doteď nedostali odpověď, ale jelikož komunikace s panem Geraldem je od začátku taková nanicovatá, tak nás to až tak nežere. Holt mu nebudeme vnucovat výhodnější domluvu a ráno si to normálně zarezervujeme přes Booking. Tak se později i stane a já mu pak přes WhatsApp jen pošlu zprávu, že jsme tak učinili.
Pátek 22. 7. – VLORË – MĚSTSKÁ PLÁŽ, PĚŠÍ ZÓNA, LUXUSNÍ VEČEŘE A BOJ O NOCLEH
Jak si plánujeme, tak to splníme a ráno – hezky po vyspinkání a snídani – se vydáváme do přístavu. Dojdeme tam chvíli po 10. – a to už je zase pozdě, já se picnu. Jediné štěstí je, že se tu courá ještě pár lidí, kteří „vědí“ a poradí nám, že lodě odjíždějí kolem 9 h. Klidně můžeme ráno přijít, lístek si koupíme rovnou na místě a pojedeme.
Když už jsme na nábřeží a koupací věci máme s sebou, tak by byla škoda se zase někam vracet. Rozhodujeme se tedy jít vyzkoušet městskou pláž ve Vlorë, která je docela velká, dlouhá, od nás celkem daleko, ale tak co – máme celý den:-)
Jdeme po nábřeží, chvíli je vedle nás jenom řada hotelů a restaurací, až po nějakém půl km se promenáda trochu otevře a my procházíme dalším parkem, za ním je normálně ulice, obchody, město. A už tu začíná i pláž. Je poledne, je vedro jako v pekle, pláž docela plná, ale rychle se touto dobou vylidňuje, jenom Burešovi se teprve přicházejí vyvalit do nejsilnějšího poledního slunce. Ale zas takoví blázni nejsme a zas tak krásný to tady není, abychom se zdržovali nějak dlouho. Moře je tu hodně mělké, plavou tu nějaké trávořasy, ale jinak na poměry městské pláže je to docela čisté. Díky (ne)hloubce se tu nebojíme cachtat ani s Kubajzem, který je v sedmém nebi, ale naopak máme respekt z toho slunce, a tak se po první koupačce zase sebereme a jdeme zpátky.
Abychom viděli zase jiný kousek města, tak to bereme zpátky ulicemi, ne po nábřeží, ale žádný velký přínos to nemá. Většina podniků podléhá polední siestě a má zavřeno (případně ještě ani neotevřela), lidé jsou také zalezlí, a tak procházíme většinou dost mrtvými ulicemi. Najdeme jednu zajímavou restauraci (zavřenou) a jednu rybárnu (celkem drahou a touhle dobou už skoro prázdnou), a tak ani nákup oběda po cestě nějak neklapne a je to zase na našich domácích zásobách.
V příjemně vychlazeném pokojíčku dáme oběd a odpolední siestu, Kuba tentokrát vytuhne jak špalek – vedro a cca 4 km výlet ho slušně udolal. Znovu do víru velkoměsta se tak vydáváme kolem 18 h, takový běžný čas, kdy se tady po horkých odpoledních zase probouzí život:-) Tentokrát máme větší plány – sice večerní courání, ale nakonec toho zvládneme docela dost. Vydáváme se na populární Bulvár Ismaila Kemala (v Google Maps je to Rruga Sadik Zotaj), což je takový Václavák Vlorë. Začátek už známe – je tady jeden ze supermarketů, ve kterém už jsme se zásobovali. Podle recenzí na netu si vybereme k vyzkoušení vychvalovanou cukrárnu Gelateria Iceland (v Google Maps je to Gelateria Nice). Zmrzlinu tu sice mají široko daleko nejdražší a zdaleka ne největší, ale je opravdu vynikající. My dospělí tentokrát měníme frappé za affogato, Kuba si schovává jahodovou dobrotu na horší časy za uši a snad všude, kam jenom dosáhne.
Večerní ulice je plná lidí, dětí, světel a obchodů se vším možným – trochu mě překvapuje, že tu chybí takové ty typické jadranské stánky se vším možným, na které si pamatuji z dětství, ale možná se na to v Albánii tak nehraje. Místo toho se poměrně dlouho zdržíme v obchodě s obuví, kde jenom o fous unikneme svítícím sandálům, ale podaří se vybrat jiné, které konečně tomu našemu chudákovi dovolí trochu provětrat nohy a nemuset v těch 40 °C pořád chodit v botaskách. Bílá barva mým očím úplně nelahodí, ale bez obav, ona taková dlouho nezůstane:-D
Ještě o kus dál má Kuba další premiéru, když podlehneme lákadlu ledové tříště. Ten pocit „mrzne mi mozek!!!“ ještě neumí popsat, ale vyzkouší ho se vším všudy a patřičně ho to zaskočí:-D Hogo fogo bulvárem pak pokračujeme ještě kus dál a po opačné straně nazpátek, ale na večeři se nám nějak nic moc nezamlouvá, a tak dojdeme až zpátky na kruháč a od něj dál, kde jsme si včera, cestou do rybárny, všimli i pěkné a nepředražené restaurace Te TILO.
Původně jsme si chtěli dát luxusnější večeři až poslední večer ve Vlorë, na rozloučenou, ale ukazuje se, že není úplně jasné, který to bude. Geraldo nám totiž večer odepisuje, že bohužel už apartmán na víkend pro někoho zarezervoval a nemůže to zrušit, takže si budeme muset najít něco jiného. Takovou zprávu chceš dostat v 10 večer, když máš ráno odjet na celodenní výlet. Vypadá to, že to prostě slíbil nějakým kamarádům, protože na Bookingu to bylo volné (a na neděli pořád je), zapomněl to tam zablokovat. Dnešní noc je za něj ok, ale zítřek problém. No, je nám líto, ale ubytování na jednu noc za rozumnou cenu tu den předem prostě nenajdeme, navíc už jsme to zaplatili, tak se rozhodneme být asertivní. I podle pravidel Bookingu máme nárok na to, že by nám měl sehnat náhradní ubytování on a doplatit případný rozdíl. Pošleme mu tuhle informaci i s příslušným odkazem a… ticho po pěšině. Nemůžu říct, že by nám to trochu nezkazilo večer.
ALE to špatné je potřeba vyvážit něčím dobrým, a jídlo na nás vždycky funguje naprosto spolehlivě. A tak usedáme v restauraci (někdy kolem 21:30, což je v létě v Albánii evidentně hlavní večeřový čas – aspoň podle naplněnosti restaurací:-)) a objednáváme pokrm, kterým je kupodivu jižní Albánie vyhlášená – linguine ai frutti di mare. Že má Albánie perfektní „lingvináče“, to už víme a často využíváme. I ty mořské plody si na ně občas dopřejeme, jenomže tady nám to uvaří někdo jiný, profesionálně a podle přesného receptu, což my s jedním kastrolem na vařiči moc nemůžeme:-) Kuba dostane porci hranolek, ale mám podezření, že ochutnané těstoviny a mušle ocení víc – je to správný gurmán:-) A ani mu nevadí, že jídlo na stole nám přistává ve 22:15. Holt jsme tu najeli na takový jadranský lifestyle:-) Až na to, že zítra nás čeká brzké vstávání…
Sobota 23. 7. – VLORË – VÝLET LODÍ NA OSTROV SAZAN A DO NP KARABURUN
Jak se mi blbě usínalo, tak se mi ani ráno nedaří dospat, s nejistou budoucností… Vstávám v půl 7 a jdu balit. Petík přijde chvíli po mně. Zabalíme, uklidíme, dám si sprchu, Geraldo pořád nic, tak mu píšu, že za chvíli odcházíme na loď. On furt nic, tak mu napíšu, že jdeme a že to dořešíme večer. Rozhodli jsme se pro takový kompromis, že sice odjíždíme s klíčema, ale apartmán jsme vyklidili do auta. Přeci jenom kdyby tam on, naštvaný, nebo nějací jeho kámoši přišli, tak tam asi nechceme mít roztahané naše věci. Ale štve nás to, protože auto vydrží ve stínu jenom část dne, a pak se změní v rozpálenou pec, kde nechceš schovávat třeba počítač, o jídle ani nemluvě. Až když jsme na lodi, tak přijde zpráva od Geralda, že zařídil něco jiného pro ty druhé hosty a my můžeme zůstat. No tak aspoň něco, i když nám to mohlo ušetřit ranní shon a balení do auta. Ale víme, že se máme večer kam vrátit:-)
My se po 9 h vykopeme a spěcháme do přístaviště, kde se necháme odchytit hned u prvního stánku – společnosti Avventura II. Chtějí 20 € za osobu, Kuba zdarma, je v tom ostrov Sazan, Pirátská jeskyně a 3 h na pláži sv. Vasila. Je 9:30, kupujeme lístek a Petík jde ještě koupit chleba a pro deku z auta, ať se máme na té pláži na čem válet. Když se konečně dostaneme k lodi, je v podstatě plná, cca 30 lidí a zřejmě jsme tu jediní, kdo nerozumí našemu italskému kapitánovi. To je taky dobrej týpek, pomáhá mu (asi) manželka, u které jsme platili lístky, syn, který (nám) dělá tlumočníka do AJ a dcera v přístavu nahání lidi. Tomu říkám rodinný business.
V 10 h vyplouváme, oproti výsmahu v přístavu příjemně fouká a svítí do zadku lodi, takže pohodička. Nechápeme, jak to muselo proběhnout v přístavu včera ráno, když jsme tam přišli chvilku po 10 h a po lodích už nebylo ani vidu ani slechu. Jedeme docela dlouho na sever podél pobřeží, míjíme hlavní přístav Vlorë, a pak plujeme asi hodinu na ostrov Sazan. Moře se nám mění rychle před očima v nádherný modrý drahokam.
Ostrov Sazan – největší ostrov Albánie, leží asi 15 kilometrů západně od Vlory. Je součástí podmořského národního parku Karaburun-Sazan. Donedávna byl pro veřejnost uzavřen, protože se na něm nacházela vojenská základna, vybudovaná v 50. letech minulého století ve spolupráci se Sovětským svazem a později využívaná i Čínou. Ostrov byl doslova poset bunkry a tunely. V roce 2015 byl ale Sazan zpřístupněn turistům a stal se oblíbeným cílem výletů z Vlory. Návštěvníci se můžou procházet mezi opuštěnými vojenskými objekty, prozkoumávat pobřeží s krásnými plážemi, skalnatými útesy a jeskyněmi. Díky bohaté fauně a flóře je oblast ideální i pro potápění a šnorchlování. Na ostrově se nachází i vila, která byla ve 30. letech 20. století postavena pro Benita Mussoliniho, ta však byla zničena při vojenských cvičeních NATO.
Na ostrově dostáváme 1 h 20 min (do 12:20) na prohlídku. Můžeme si vybrat jestli jít za roh na krásnou pláž nebo na trek s kapitánem, což jdeme my a cca půlka osazenstva. Ostrov Sazan byl dlouho vojenskou základnou, takže procházíme kolem bunkrů, paneláků, školy, tunelů. Je tu celá vesnice, kde bydleli vojáci z posádky i se svými rodinami. Všechno už jsou ruiny, ale stále je z nich jejich účel celkem patrný. A do budov a tunelů se zatím nikdo nebojí vstoupit. Když jedním z tunelů procházíme, Petík si málem urazí hlavu o nízký strop. Pomalé tempo nejmladšího účastníka výpravy nám dává alibi se s naraženou hlavou courat, ale naštěstí to rychle přejde. Doufáme ještě v koupačku, ale do přístavu je to časově na minutu přesně – sednem, počkáme na pár opozdilců z pláže a vyplouváme.
Naše plavba pokračuje nakonec téměř kolem celého ostrova Sazan, což je vlastně taková veliká skála, co tu vylézá nad mořskou hladinu. Okraj je čistá skála – jelikož jde stejně jako na pevnině o vápenec, tak protkaná chodbičkami, závrty a přírodními i umělými tunely. Vojáci totiž tento terén samozřejmě využívali a zabudovali sem mnoho bunkrů. Jejich pozůstatky jde dobře pozorovat i za jízdy z lodi.
Od Sazanu popojedeme kousíček po otevřenějším moři, až se před námi objeví dost podobná scenérie skalnatého pobřeží. Tentokrát je to ale poloostrov Karaburun, který dal název celému národnímu parku, kterým se dnes pohybujeme (Karaburun-Sazan). Kvůli vojenské minulosti i kvůli přírodnímu dědictví tu byl národní park v roce 2010 vyhlášený, a proto je přístup návštěvníků na ostrov i poloostrov omezený a kontrolovaný – buď lodí, nebo na poloostrov pěšky z pevniny.
Netrvá dlouho a ze skály na nás zívá obrovská, černá díra – Pirátská jeskyně. Přestože je to otvor jak kráva, tak ty největší lodě se tam nevejdou a mohou si jeskyni prohlédnout jenom zvenčí. My, jakožto menší loď, zajíždíme dovnitř – a nejsme tu zdaleka sami. Podle programu tu máme strávit 30 minut, ale to se ani náhodou nestane. Zajedeme dovnitř, trochu se rozhlédneme a lidi začnou skákat do vody. Z nás to zvládne zavčas akorát Petík, já obstarám Kubiše a taky ho tam necháme chvíli vycachtat, ale voda je tu docela studená a hluboká a on toho má po té túře už plné kecky, tak tam moc dlouho nepobyde. Já, jakmile se převlíknu do plavek, tak všichni vylezou, loď nastartuje a odjíždíme. No tak nic, ale stejně valíme na pláž, tam bude méně originální, ale asi příjemnější koupání:-)
Pirátská jeskyně – poblíž Vlory se nachází fascinující jeskyně Haxhi Ali, známá také jako Pirátská jeskyně. Tato krasová jeskyně, utvořená ve vápencových útesech na poloostrově Karaburun, je součástí národního parku Karaburun-Sazan. Její jméno je odvozeno od Haxhi Ali, albánského bojovníka a námořníka (prostě piráta:-)), který v ní v minulosti nalezl útočiště se svým synem. Jeskyně je dlouhá 30 m, široká 10 až 12 m a vysoká 18 m. Její výjimečností je, že část jeskyně je zatopena mořskou vodou, takže si tu můžete vyzkoušet koupání v krápníkové jeskyni. Díky své kráse a tajemné atmosféře je jeskyně oblíbeným cílem turistů, kteří ji často navštěvují během výletů lodí z Vlory, často spojenými s ostrovem Sazan nebo zátokou sv. Vasila.
Cesta trvá asi 30 min, během kterých nahatý Kuba vytuhne v krkolomné poloze Petíkovi na klíně. My si prohlížíme už méně skalnaté pobřeží poloostrova. Stejně jako asi tisíc dalších lodí, které dnes z Vlorë a okolí vypluly, kotvíme na pláži sv. Vasila (Plazh me Gura), je něco po 14 h, odjezd je oznámený na 17 h. Z lodi se vyvalíme na už tak docela plnou pláž. Je tu obrovská restaurace a pláž před ní nabízí i lehátka, zbytek je volný, ovšem najít tu aspoň malé, volné místo ve stínu se ukáže jako skoro nadlidský výkon. Nakonec rozložíme deku pod jedním z mála stromů, kde je to plné šutrů a odpadků, protože tu už dnes asi hodně lidí popiknikovalo. Trochu si kolem sebe uděláme pořádek a spící Kuba se na dece uvelebí tak, aby ho ty kameny pod ní netlačily.
Restaurace je předražená a přelidněná, takže vezmeme zavděk vlastními zásobami a jinak si nejdřív sami, a pak i s Kubou užíváme opravdu nádherné, průzračně čisté a modroučké moře. Je neuvěřitelné, jak malý kousek jsme od Vlorë a jak obrovský rozdíl je to oproti včerejší exkurzi na městskou pláž… Ostatně Vlorë a poloostrov Karaburun tvoří hranici mezi Jadranským a Jónským mořem, mezi písčitými plážemi na severu Albánie a těmi oblázkovými na jihu.
Pohráváme si s kacířskou myšlenkou nechat naši loď odjet a vnutit se na nějakou pozdější, ale po nás přijíždějí spíš už jen malé, soukromé čluny, a tam by to asi neklaplo (a navíc není jisté, odkud kdo vyplul a kam se bude vracet:-)). Nezbyde tedy, než se v 17 h zase nalodit mezi bandu, kde si s nikým nerozumíme, a vrátit se do domovského přístavu.
Protože máme všechno zabalené v autě a po výletě jsme docela zdrchaní, dojdeme se do vybojovaného apartmánu odsolit ve sprše, a pak na večeři do restaurace. Není tak luxusní jako včera, ale těstoviny tu prostě dělají vynikající, tak jsme ochotní je jíst i přesto, že si je dost často vaříme sami:-) Večer doháníme foto- a deníkové resty a dobíjíme všechno, co jde, abychom byli vybavení zase na pár dní cestování bez potřeby větší civilizace. Chystáme se na Albánskou riviéru, údajně to nejhezčí, co albánské pobřeží nabízí, ale zároveň oblast, která nejrychleji podléhá developerské výstavbě a její kouzlo mizí. Letoviskům se budeme vyhýbat a uvidíme, kam nás klikaté silničky zavedou…
Nejčastější dotazy
Vlorë leží na pomyslné hranici mezi albánským severním pobřežím s písčitými plážemi a jihem (Albánskou riviérou), kde najdete pláže oblázkové. Ve Vlorë je nejvíc “po ruce” pláž městská. Ta je písčitá a s velmi mírným klesáním, takže vhodná třeba pro rodiny s malými dětmi. Moře v zátoce samozřejmě není tak čisté jako jinde. Za hezčím koupáním je dobré si popojet – autem například na útesy u Zvernëcu (písčitá pláž), do nedalekého letoviska Orikum, anebo lodí na poloostrov Karaburun, kde jsou pláže oblázkové a voda křišťálově čistá.
Vlorë je především rušným přímořským letoviskem, kde si můžete užít “válecí” dovolenou se vším všudy. Nabízí se Stará pláž (severně od hlavního přístavu) a Nová pláž (v centru města), obě písčité s velmi pozvolným klesáním. Město má několik muzeí, památník nezávislosti a Náměstí vlajky, turisté tak ocení spíš rušné bulváry s mnoha kavárnami a restauracemi anebo pestrou přírodu v okolí města. Populární jsou zejména výlety lodí na ostrov Sazan a poloostrov Karaburun.
Vlorë je klasické letovisko, velké město, kde se dají najít rušné i klidnější čtvrti a snad všechny myslitelné druhy ubytování, takže si jistě vybere úplně každý. Jako v každém letovisku, i tady ceny a obsazenost podléhají sezóně i například dnům v týdnu – na víkend je tu více plno a více draho, proto je dobře to mít na paměti a rezervovat si ubytování s předstihem. My jsme zde měli jedinou nepříjemnou zkušenost s majitelem apartmánu, proto doporučujeme si velmi důkladně pročíst i hodnocení jednotlivých ubytování. Ale bez obav, nabídka hotelů, penzionů, apartmánů a mnoha dalších ve Vlorë je opravdu široká.
Ve Vlorë si můžete prohlédnout historické centrum a několik míst, kde se psaly albánské dějiny. Můžete tu nakupovat a bavit se v restauracích a barech hluboko do noci. Pokud vás ale zajímá i něco jiného, než dovolená na pláži, máte hned několik možností, co v okolí tohoto města podniknout:
1. Výlet lodí do mořského národního parku – z menšího přístavu v centru města vyplouvají každé ráno lodě pro cca 30 osob, díky kterým se můžete podívat na ostrov Sazan s pěknou pláží a zbytky infrastruktury z období, kdy zde trvala přebývala vojenská posádka. Dále vás loď vezme na prohlídku ohromující Pirátské jeskyně a nakonec na některou z úchvatných pláží poloostrova Karaburun.
2. Výlet k laguně Nartës – pár km severně od Vlorë se nachází velká laguna Nartës. Žijí zde plameňáci, po dřevěném chodníku s vyhlídkou dojdete na malý ostrůvek s prastarým monastýrem, na severu laguny můžete pozorovat odsolování mořské vody a na jihu zase vlny Jaderského moře rozbíjející se o útesy pod písečnými dunami, které oddělují lagunu od moře. Pár fotek odsud můžete vidět v našem minulém článku.
3. Koupání i historie v Orikum – jižní konec Vlorského zálivu nabízí populární pláže, o hodně hezčí, než je ta městská ve Vlorë, ale také archeologické naleziště se zbytky starořeckého města, anebo vojenskou základnu, jež bývala jedinou ponorkovou základnou ve Středomoří. Ta je veřejnosti nepřístupná, ale nachází se na dohled od archeoparku.
4. Trekování a výhledy v NP Llogara – tento národní park je zcela unikátní kombinací mořského pobřeží a hor tyčících se do výšky přes 2000 m. Jeho nepsaným centrem je Llogarský průsmyk (1027 m), který šperkuje cestu z Vlorë na Albánskou riviéru. Famózní výhledy, dlouhé a ostré serpentiny, paragliding, panoramata i horské stezky skalami a lesem, to vše nabízí tento nevelký, ale krásný národní park.
Pokud s plánováním a organizací výletů potřebujete pomoct, anebo jen pro inspiraci se můžete podívat na nabídku aktivit v okolí Vlorë.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.
Max elevation: 99 m
Min elevation: -36 m
Average speed: 9.42 km/h
Total time: 12:47:12
Loading...
