Jak to vypadá v městečku, které vzniklo jen kvůli turistům

...aneb o nádherném krasovém okolí a nefunkčních motorkách Vang Viengu
Napsal(a) Anča
Místo vydání: Bangkok

pátek 10.1.

Z hostelu jsme se vyhrabali kolem 7:45, nikde nikdo, ale když jsme vylezli na ulici, už za námi běžel týpek zkontrolovat, jestli jsme zaplatili. Odchytli jsme nejbližšího tuktuka a nechali se odvézt na autobusák, se zastávkou u směnárny, která byla ale ještě zavřená. To ještě bude ve Vang Viengu veselé…. Na nádraží naše těšení na autobus a místa vepředu bylo rázem rozptýleno, protože nás nasměrovali na již přeplněný van, uvnitř kompletně vystlaný nějakými pytli, místa na předposlední dvojičce nebo na zadní pětce. Tak jsme zasedli a těšili se aspoň, že si taky jednou budeme moct regulovat okýnko sami. Taky zbytečně:-) Za námi se usadili dva mladí kluci, pomáhači řidiče, jeden z nich později i řídil. Každopádně ten za námi nám pořád zavíral to okýnko a druhý se pěkně rozvalil a nohy ve špinavých ponožkách si opřel o složené sedadlo vedle mě, kde jsem se taky opírala. Vyjeli jsme na čas, v 8:30 přesně, a hned po pár kilometrech vedle silnice pro změnu převrácený van, stejný jako náš. Cesta měla údajně trvat 6 hodin, my to dali těsně pod 7. Velký kus cesty se vracelo stejnou trasou horami, jako jsme přijeli, a v křižovatkové vesnici Phou Khoun jsme přehodili výhybku a zamířili na jih. Velký kus cesty jsme na obzoru viděli obrovitou horu a pomalu se k ní přibližovali, časem jí objeli. Byla to jakási předzvěst změny prostředí, protože to byla velikánská mogota, a právě takový kraj nás pod horami čekal – krasové skalnaté hory. Asi ve 2/3 jízdy jsme opět přibrali polovinu vesnice, chlapíci se museli poskládat po 2 až 3 na přídavné sedačky a mezi ně, což by mi bylo celkem jedno, kdyby si z nás pořád nedělali legraci. Ono slyšet dvakrát do minuty slovo farang (= cizinec) a výbuch smíchu po chvíli otráví. Kor když jsme v celém vanu byli jediní farangové:-) Během cesty jsme také často stavěli, většinou na cigáro a na chlazení brzd vodou z PETky. Bohužel hodinové zpoždění se nám ukázalo osudným.

Do Vang Viengu jsme nakonec dorazili někdy v 15:15, van nás vyhodil u bývalé přistávací dráhy, co se táhne v podstatě středem města:-) Pokusili jsme se co nejrychleji zorientovat a vydat do nějakého lepšího centra dění. Když se tak stalo a my došli k bance v 15:30, právě zavřela. To nebylo dobré, protože jsme neměli prachy na ubytování, natož něco jiného (vyměněné peníze, myslím – dolary ještě nějaké vezeme). Po městě jsme viděli několik nebankovních směnáren s naprosto otřesnými kurzy. Bankomaty se s námi z různých důvodů odmítaly bavit. Nakonec jsme se rozhodli (dopočítali) vyměnit u nejmíň nevýhodného money changera (7 900 K/1 USD), přežít víkend a ve Vientiane dovyměnit. Našli jsme si moc pěkný guesthouse Sisavang a vzhledem k hodně velké konkurenci ve městečku za supr cenu 50 000 K. Na netu jsme raději ověřili a upravili nastavení platební karty pro výběry, abychom o ní třeba nepřišli, kdyby nakonec byla potřeba. Internet tu byl ale ukrutně pomalý.

Oddechli jsme si a večer vyrazili na obhlídku toho, co jsme ještě neviděli, i když ono tady toho moc není, Vang Vieng je čistě turistická atrakce. Jednou někoho napadlo splout kus řeky na duši a za pár let se z toho stala jedna z nejznámějších atrakcí v Laosu. Akorát že na těch duších se jezdí od hospody k hospodě, popíjí se lao-lao a fetuje snad všechno, co jde.  Městečko guesthousů a restaurací a nočních barů je problémem i vlády, ale údajně i místní policajti jsou tu podplacení, aby občas přivřeli oko. Nicméně plakáty varující pře užíváním drog visí v každé restauraci:-) My jsme si našli jednu z levnějších, komplet jídelní lístek vypsán na zdi a stále plno (i když to možná i díky tomu, že to tu trochu trvá). Dali jsme si lao style polívku, smaženou rýži a shaky a byli velmi příjemně překvapeni, protože zvlášť polívka na základě kokosového mléka byla naprosto luxusní! Po večeři jsme se trochu prošli k řece a bambusovému mostu přes ní (pro pěší), ale jinak už zapadli.

sobota 11.1.

Pobalili jsme pár věcí, včetně čelovek a plavek (připraveni na vše!), asi u největšího půjčováka (jinde v ulici neměli automaty) jsme si půjčili motorku za 80 000 K na den (od rána do večera). Nebo teda spíš to byl dost vrak. Jednu jsme odmítli, protože vůbec nestartovala, takhle nastartovala celkem v pohodě, ale zase jí chybělo jedno zrcátko. Nabrali jsme benzín a vyrazili nejdříve k jeskyni Chang. Bohužel kromě vstupu do ní se platí i průjezd přilehlým resortem, což jsme z principu odmítli a otočili se jinam. Vydali jsme se prašnou cestou za městečko, z ní vede spousta odboček k jednotlivým jeskyním v krasových homolích. O každé jeskyni je na odbočce krátké povídání a všechny jsou velmi vychválené a placené. Rozhodli jsme se nejdřív dojet k nejvzdálenější z nich Tham Phouk, kam míří i většina cestovek a má u ní být i nějaká Blue lagoon na koupání. Bohužel, 700 m před vjezdem na parkoviště nám chcípla motorka a odmítla znovu nastartovat. Odstavili jsme jí tedy z cesty a do jeskyně si došli pěšky. Samozřejmě jsme zaplatili vstupné a za parkovištěm uviděli onu Modrou lagunu, což byl širší potok kolem skály, i když opravdu s modrou vodou (zřejmě nějaká propadlá jeskyně). Největší atrakcí je tu skákání do laguny z různě vysokých větví stromu. V praxi to vypadá tak, že pár lidí se koupe, zbylé davy na ně čučí a fotí si je. K jeskyni je třeba se vyšplhat po vysokých kamenných stupních, docela výšlap, ale stojí to zato. Na první dojem je to jenom velká díra ve skále, uprostřed „oltář“ s ležícím Buddhou. Kdo si ale vezme baterku (pod schody se dá půjčit), nejlépe pevné boty, a vydá se dále po šipkách, toho čeká neskutečná podívaná mnohem hlouběji v jeskyni. Krasová výzdoba úžasná a dá se chodit všude, omezením je jen terén samotný. Úplně na konci jeskyně si člověk připadá jako v bílém krápníkovém lese, prostě paráda! Ovšem v jeskyni je docela teplo a stejně tak se člověk zapotí i při opětovném sestupu od ní, takže jsme nakonec vzali zavděk modrou chladivou vodou lagunky a hopli do ní o kus dál, než se odehrávalo masové skákání ze stromu. Zrovna v tu dobu se tu nahromadilo docela dost lidí, takže nás si nikdo nevšímal:-) Během doby, co jsme se pak slunili na travnatém břehu, přijel zájezd mladých Korejek (škola? sportovní klub? pionýrky?), které skákání také nadchlo, jenomže většina z nich neuměla plavat. Běloch, který se v klidu koupal nedaleko, naštěstí několik z nich vytáhl, když se jim to samotným nedařilo, a pak už zůstával poblíž, protože holky evidentně skákání do vody chytlo, nehledě na to, jestli vyplavou nebo ne. Zajímavé:-)

Tím bohužel příjemná část dne skončila a čekal nás problém s motorkou. 6 km od města s nepojízdným krámem (na druhou stranu ještě že se to stalo tady, většinou jsme zatím jezdili na výlety kolem 60 km daleko). Na první pokus jsme jí po odpočinku i nastartovali, ale asi po kiláku nám omylem znovu chcípla a už ani neškytla. Odstavili jsme jí na kraj cesty a usadili se opodál, že jí teda zase zkusíme nechat ještě odpočinout, a třeba se zase vzpamatuje, ale nepodařilo se.  Během cca hodiny projelo kolem x místňáků a nikdo ani nepřibrzdil. Nezbylo než milou motorku vzít a zbylých 5 km do města jí odtlačit. V horku, zvířeném prachu, kdykoli někdo projel kolem, s nohou rozbitou od podnožky, co nešla při tlačení zaklapnout … ani se nedivím, že byl Petr vytočený jak dvojitá šroubovice. Na opraváře motorek jsme nenarazili, jenom jeden mladík tak koukal, tak jsem mu řekla o pomoc, ale s vybitou baterkou nic nezmohl a jediné, co nám nabídl, tak odvoz do města pro koupení nové. Děkujeme, ale to ať si vyřeší majitel – my budeme chtít peníze zpátky a ne abychom mu ještě kupovali baterku:-( O hodně velký kus dál pak zastavil jeden projíždějící chlapík, stejně jako ten první nevěřil, že máme plnou nádrž (nebo min. napůl), ale nakonec došel ke stejnému závěru, že „battery v prdeli“ (omlouvám se za výraz, ale ten vystihuje situaci úplně přesně….chlap z půjčovny od nás dostal ještě mnohem horší pojmenování). Z posledních sil jsme to tedy dotlačili doprostřed města, to všichni koukali! Nejdřív jsme to na pána zkusili relativně v klidu a po dobrém. Nikdo z maníků, co tam běhali kolem motorek, jí neodkázal nastartovat, takže hurá, nejsme vemena my:-) Jako na potvrzení našich slov zrovna přijel jiný kluk na velké motorce, že taky dojel akorát k benzínce, tam mu to chcíplo a konec. On se s nimi nakonec domluvil na výměně i s tím, že mu nabraný benzín přetáhli do nové (aspoň se nám konečně potvrdilo podezření, že v půjčovnách zbylý benzín vycucávají a nechávají si a každému dalšímu zákazníkovi půjčují téměř prázdnou motorku – po celém Laosu). Náš benzín taky vycucli, ale samozřejmě jim zbyl. Ve 4 hodiny odpoledne jsme odmítli si brát jinou motorku a chtěli nazpátek peníze, byli jsme ochotní zaplatit dvě hodiny, co jsme na motorce opravdu projezdili (ani ne). Chlap to ale podle hodin spočítal na půlku a dál se s námi odmítl bavit a šel se věnovat zřejmě svému dalšímu džobu – oholit jinému zákazníkovi pro změnu hlavu. My tam chvíli okouněli, na stole 40 000 K, najednou přifrčel manažer, zeptal se ostatních, co je za problém, na nás se ani nepodíval, jenom pak utrousil, že za tuhle motorku nám nemůže vrátit vůbec nic. Začali jsme se s ním dohadovat, protože pro nás to byl ztracený den, ztracené peníze a ztracené nervy:-( Trochu se to zvrhlo v hádku s ostřejšími výrazy a ostřejšími gesty, ale sbalili jsme nakonec peníze, co pro nás byly připravené na stole, a zdejchli se. Zvažovali jsme i možnost se přestěhovat do jiného guesthousu, protože v půjčovně věděli, kde jsme ubytovaní a manažerovy výhružky se mi nijak nelíbily, i když to pravděpodobně bylo jediné, co uměl anglicky vyhrknout.

Na uklidnění jsme si dali shake a v hostelu důkladnou sprchu a skype s rodiči. Od našich přišla opět jedna „výborná“ zpráva k organizaci svatby a mně jak kdyby v tu chvíli skončila dovolená, v hlavě zase jenom všechny starosti, od kterých jsme aspoň na měsíc utekli, ale nevyhnem se jim:-)

Po setmění jsme se vydali na večeři do včera ozkoušené restauračky, trochu jsme neměli dobrý pocit z toho, že budeme sedět hned naproti půjčovně, ale restaurace byla naštěstí kus posunutá, takže do ní z půjčovny vidět nebylo:-) Dali jsme si oba tu úžasnou kokosovou polévku, napůl kuřecí laap a ty nádherné jarní závitky (fresh = nesmažené). Ty nejvíc zaujaly skupinu Číňanů (asi) u vedlejšího stolu, kteří si je po dovolení přišli vyfotit, a pak také sami objednali:-)

Večer vytuháváme dost brzo, jsme z té dnešní cesty dost vyřízení. Ještě že jsme si došli aspoň k té jeskyni a vykoupali se, tam to bylo moc hezké. A pokud mám být životním optimistou, mohu ještě přidat fakt, že díky tomu, že jsme se k ostatním jeskyním nedostali, jsme dost ušetřili:-D

Fotografie k článku
Jak se ti líbil článek?
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.