Místo vydání: Lincoln
PÁTEK 30.1. – den stý třicátý sedmý – CESTA DO HAMPI
Na autobus v 7:30 jsme šli radši už v 7, abychom ulovili nějaká rozumná místa, a k našemu údivu vyrazil hned, jakmile jsme nastoupili. Tak nevím, co to včera ten nádražák mlel… Jízda byla o poznání pohodlnější, než když jsme se včera kodrcali místní vejtřaskou, dokonce jsme většinu cesty frčeli po dálnici. Krajina nás uchvátila hlavně před Hospetem, protože se tu na ohromných plochách rozkládala rýžová pole, jen po nízkých stupních tvořících terasy. Úžasně uklidňující zelená podívaná…
Hospet bylo poměrně velké a rušné město. Třída, kterou jsme projížděli k nádraží, vypadala jako tunel vysekaný do větví a vzdušných kořenů, které mohutné stromy v aleji spouštěly k zemi. Tunel měl tvar přesně na projetí autobusu nebo velkého náklaďáku. Taky nás tu překvapilo velké množství restaurací, které reklamovaly hovězí biryani, přestože se v Indii krávy nejedí. Zřejmě to tu bude zase více muslimská oblast. Bohužel jsme neměli moc času na rozhlížení, protože řidiči nám hned ukazovali další autobus do Hampi, který právě odjížděl. Byla to normálně městská linka a jízdné nás stálo každého 13 Rp. Po cestě jsme už definitivně nepřestávali valit bulvy, jelikož zdejší krajina se znovu proměnila v něco ze starých indických bájí a pověstí. Všude byly hromady a pásy velikých balvanů, které jakoby sem někdo nanosil, a pak prostě upustil a nechal ležet. Mezi tím všude banánové plantáže, sem tam některý z mnoha roztroušených chrámů.
V místě dnešního Hampi se kdysi rozkládalo starověké královského město Vijayanagar neuvěřitelných rozměrů – ve své době po Pekingu druhé největší město světa s rozlohou okolo 650 km2 a více než půlmilionem obyvatel. Postupně se kolem něj rozrostla celá říše Vijayanagar, neboť město s několika pásy masívního opevnění poskytovalo spolehlivou obranu proti muslimským nájezdníkům. Hlavním městem říše se stal Vijayanagar roku 1500, nicméně již roku 1565 se muslimské kmeny sjednotily pod vládu Dekanské říše a svého souseda konečně porazily. Město Vijayanagar bylo dobyto a během několika měsíců zničeno.
Pokud znáte tuto historii, je soušasná “vesnice” Hampi lehkým zklamáním – skládá se ze 2 center = shluků hotelů, restaurací, suvenýrů a travel agentů. Dál od velkého parkoviště, kde končí a otáčejí se autobusy, se dá bydlet u místních, v homestayích. Téměř každý domek tu má pokoj se samostatným vchodem a koupelnou, liší se jen nepatrně v úrovni čistoty a všichni chtějí 500 Rp. Asi tu zrovna nebyla sezóna, docela se o nás přetahovali a prošli jsme toho spoustu, až jsme nakonec dali výjimečně přednost kvalitě (tedy jakž takž čistotě) oficiálního guesthousu Vicky’s (za 700 Rp po smlouvání) před pochybnými špeluňkami bez internetu, co se nedaly ani pořádně zamknout, i když se dal pokoj sehnat i za 400 Rp. Plánovali jsme tu víc nocí, hodně chození, tak jsme si pak chtěli v klidu odpočinout:-) Svou roli hrály i 2 funkční wifi sítě plus další z vedlejší restaurace (takže bylo jasné, kam půjdeme na večeři).
Přejezd jsme zvládli rychle, a tak jsme vyrazili ještě do nejbližšího chrámu, toho nejposvátnějšího a nejpůvodnějšího, Virupraksha, s mnohapatrovou vstupní branou, gopurou, která je vidět zdaleka. S placením jsme jednou byli poctiví, nějak nás nebavilo se pořád dohadovat, takže to vyšlo na 2 Rp vstup na osobu + 50 za foťák + 3 Rp za boty. Pani řekla, ať jí dám, kolik chci, a pak se na 3 rupky moc netvářila, ale to měla smůlu. Myslím, že pro tentokrát jsme byli štědří až až. Hned za vchodem je v chrámu ustájený slon, pro kterého se v pokladně dá koupit krmení, a on za to poutníkovi požehná:-) Jinak po chrámu i kolem něj lítají tlupy makaků a hulmanů, jak jinak. Ve vedlejších malých svatyních si lidé nechávají žehnat za svitu svíček od guruů v oranžových bederních rouškách – samozřejmě, že také za příslušný finanční obnos. Od opic i z lidských obětin se všude válí docela nepořádek, a tak si člověk musí dávat pozor, kam bosýma nohama šlape. To je věc, která nám na bosých návštěvách památek vadila snad úplně nejvíc. Zlaté Turecko nebo Thajsko, kde jsou v mešitách a chrámech koberce, anebo lesknoucí se podlahy… Abych ale nebyla jen negativní, tak hlavní svatyně má úžasný, barevně malovaný strop, pravděpodobně výjevy z Ramajány nebo jiných indických legend, a pak se nám asi úplně nejvíc líbily zdobené postranní štíty střechy na jedné z vedlejších svatyní.
Jinak v okolí chrámu obchází dost neodbytní prodejci ovoce a suvenýrů – nejčastěji různých bubínků a píšťal. Po vesnici se kromě místních pohybuje spousta zvláštních existencí – dovolenkáři, turisti, cestovatelé, hipízáci. V podvečer jsme se šli projít okolo vesnice, našli jsme malou restauraci, jejíž reklamní “billboard” namalovala jakási květka, CZ, a pak dorazili na ghát – široké schodiště vedoucí do řeky Tungabhadry. Ta zase kličkuje a přeskakuje velké balvany, pozadí jí tvoří mohutné hory, prostě paráda výhled. Přes řeku jezdí o kus dál přívoz do druhé části, kde jsou další možnosti ubytování i chrámy. Vrcholem našeho večerního rozjímání tady bylo, když najednou přivedli chrámového slona na koupačku. Evidentně je to oblíbená každodenní show, sešlo se hodně lidí, a slon si vodu neskutečně užíval – potápěl se celý i s hlavou a chobotem, mával s ním kolem sebe, kopal nohama, cákal, občas si s radostí zatroubil. Jak malé dítě:-) Od řeky jsme se pak přes zadní chrámy patřící ke komplexu Virupraksha vrátili do hotelu, v oranžové záři zapadajícího slunce to chrámům moc slušelo.
V hostelu jsme obnovili nános repelentu, a pak vyrazili na véču do restaurace, do které jsme koukali okýnkem v koupelně:-) Jmenovala se Tibetan kitchen, moc hezká, i když trochu dražší, no prostě turistická. Zjistili jsme nejdřív wifi heslo, a pak si po dlouhém vybírání objednali aloo channa masala, což znělo jako jídlo, které by nám mohlo chutnat (brambory a cizrna), a taky že jo. K tomu čapátí a limetkový džus a spokojenost. Během večera nás čekalo jedno nemilé překvapení, když v celé vesnici vypadl proud. Nešly míchat šejky, ale jídlo se tu naštěstí vaří většinou na plynu a náhradní světýlka se také našla, takže to nějak šlo. A potvrdila se naše dobrá volba při výběru bydlení, protože náš penzionek měl nejspíš vlastní generátor a jako jeden z mála zůstal svítit.
Jídlo bylo dobré, ale porce nám moc nestačila, a tak jsme se vydali najít ještě nějakou “tečku”, a sice do malé restauračky s cedulí od Klárky. Usedli jsme nad svíčkou a vybrali si z nikterak levnějšího menu aloo curry a gobi curry (bramborové a květákové) s čapátí a k tomu zázvorový a masala čaj. Bylo to standardně dobré, standardně malé porce a příjemná obsluha k tomu – chlapík obsluhoval, manželka v kuchyni také s jednou svíčkou vařila, donesli nám i spirálu proti komárům, kterých tu tedy bylo požehnaně. Gastronomicky nepříliš uspokojení (jak už to v turistických destinacích bývá) jsme se vrátili do hotelu, nainstalovali nezbytnou moskytieru nad postel a kopírovali fotky, neboť paměťové karty se nám začínaly už zase povážlivě plnit a zítra je čekal pořádný zápřah.
SOBOTA 31.1. – den stý třicátý osmý – VÝŠLAP PO CHRÁMECH V HAMPI A OKOLÍ
Dnes nás čekala trochu větší procházka po chrámech okolo Hampi. Jsou totiž rozházené asi na 25 km, takže většina lidí přejíždí aspoň mezi jednotlivými sekcemi rikšou – motorka tu půjčit nejde a na kole se člověk taky slušně projede. Naplánovali jsme tedy, co zhruba bychom chtěli vidět, a uvidíme, co opravdu zvládneme.
Vyrazili jsme před 9., kdy byla ještě i příjemná teplota na chození. Přešli jsme prostranství Hampi Bazar, kde vysedávaly opice a zametaly ženské. Na konci plochy, nad schodištěm, trůní mohutná socha posvátného býka, vytesaná z jednoho kusu kamene. Před chrámem s býkem stanovalo osazenstvo putovacího indického autobusu zaparkovaného uprostřed, ženské měly vypráno a pověšeno a vařily snídani, chlapi seděli a okouněli:-) Pár se jich vydalo okounět za námi, což nás příliš nenadchlo, a tak jsme zvolili protiútok v jejich vlastním stylu – usadili se na schody, pozorovali hemžící se veverky a nechali se jimi předběhnout, abychom je neměli v zádech. Naštěstí už se jim pak nechtělo na nás čekat a šplhali dál k malému chrámu vysoko na skále. My se v klidu vyhoupli do sedla k Hanumanově svatyni, kde nás ale zaskočil místní poustevník či co, sedící naproti svatyni v pozici lotosového sedu, který nám zakázal Hanumana fotit. Vsadím se, že kdybychom mu šoupli nějakou bankovku, tak to problém nebude, ale těch Hanumanů ještě uvidíme… Pokračovali jsme z kopce na opačnou stranu, kolem poletovali barevní ptáčci, běhaly ještěrky a veverky. V údolí pod námi se rozkládal veliký chrám Achyutaraya, který byl komplexem několika budov, menších svatyní. Nás bohužel hned na začátku odchytil hlídač a rozhodl se nás tu provést. Nemáme to rádi, protože 1. většinou stejně moc nerozumíme, 2. nemůžeme si jít svým tempem a fotit a zdržovat se a 3. pravděpodobně za to samozvaný průvodce bude něco chtít. Zvolili jsme tedy přístup “když chceš, tak si něco povídej, ale nečekej od nás nic”, a tak nám ukázal několik lechtivých výjevů na sloupech, mlýnský kámen, studnu a sérii dutých sloupů, na které se dalo zabubnovat a každý zněl jiným “tónem”. Nicméně jsme o nich věděli a ostatní věci bychom si také sami našli, takže jeho závěrečný požadavek na peníze zůstal nevyslyšen. Ostatně bylo to jeho dobrovolné rozhodnutí, které jistě mělo nějaký důvod, abych použila hinduistickou logiku:-) Možná si teď někdo pomyslí, že jsme škrti, co nedopřejí chudákovi Indovi pár rupek, ale to už jsme v deníku rešili, viz třeba článek z Bijapuru.
Přes dlouhý bazar lemovaný bohatým sloupovím jsme došli k dalším malým chrámům, kde se spojovaly cesty z vesnice. Ruiny tu ale byly suverénně převálcovány krásou krajiny – dalo se tu procházet po ohlazených skalách podél řeky, do níž se ale nedoporučuje vstupovat kvůli krokodýlům (i když se tu běžně provozují projížďky v místních loďkách, které vypadají jak velké slaměné mísy). Doufali jsme, že nějakého aspoň zahlídnem, ale museli jsme se spokojit s ještěrem na břehu a mnoha pestrobarevnými ptáky. To už také slunce začalo připalovat a my s omezenými a jako vždy podceněnými zásobami tekutin využili nabídky paní s kokosama – ta obsadila hodně strategické místo, kde každý musel projít kolem a už dostatečně daleko od vesnice, aby dostal žízeň:-)
Osvěžení a nadšení říčně-horskými panoramaty jsme došli k dalšímu většímu chrámu, Vithara, na jehož nádvoří stojí kamenný obřadní vůz, jeden ze symbolů indické chrámové turistiky. Zde se platí vstupné, 250 Rp pro turistu, jelikož jde o UNESCO památku. Na místní poměry je to hodně, ale na druhou stranu, kde jinde na světe můžete navštívit UNESCO památku za necelých 100 Kč? Navíc vstupenka platí ještě na Sloní stáje a Lotosový chrám, pokud jsou navštíveny ve stejný den jako Vithara. Jelikož leží několik km odsud, budeme mít co dělat, ale když už za něco platíme, tak je třeba to plně využít, ne?:-) Chrám Vithara byl opět komplexem několika svatyní, pod tou ústřední vede okružní podzemní chodba. Asi si dovedete představit, jak to vypadá na jednom z nejpopulárnějších turistických míst Indie v sobotu odpoledne… naštěstí se nám povedlo vychytat pár okamžiků mezi nájezdy školních výprav a stejně početných rodin a cvaknout si i ten vůz skoro bez lidí:-)
Dlouhou prašnou cestou, lemovanou sloupovím, jsme se vydali na asi 1,5 km vzdálené parkoviště. Míjeli jsme vodní nádrž, zarostlou vším možným, s plovoucími odpadky, ke které přišly jen tak dvě školačky, nabraly si vodu do lahve a na posezení ji vypily. My jenom zůstali zírat a nejradši bychom jim to hned na začátku vyrazili z ruky. Téměř každý den nám Indie potvrzuje, že měřítka čistoty, špíny, bezpečnosti nebo závadnosti jsou relativní:-) Na parkovišti stálo několik výletních autobusů a asi milion rikš a taxíků, ale jídelní zázemí žádné. Dali jsme si aspoň rychlou energii – kelímek třtinové šťávy – a vyrazili po silnici okruhem zpět do Hampi. Rikšáci naprosto nepobírali, jak chceme jít pěšky 10 km, ale ono to tak strašné nebylo… Naopak, ušli jsme asi 8 km, ale byla to parádní procházka krajinou balvanů, ruin starověkých staveb, rýžových políček a banánových plantáží. U cedule Food Point jsme se odvážili nakouknout do jídelníčku a zase plynule pokračovali. U džinistického chrámu Ganagitti jsme si chvíli odpočinuli a rázem měli za zády paní, co žebrala peníze, ale asi jen tak ze cviku, rozhodně nevypadala, že by nějak strádala. Potkali jsme spoustu žen nesoucích na hlavách otýpky dřeva. Viděli jsme spoustu mužů “osírajících” památky. Nakonec už nám chrámy začaly připadal pořád stejné a mnohem víc nás bavilo sledovat vesnický život. O to příjemnější pak byla podvečerní návštěva Sloních stájí a Lotosového paláce, což byl spíš takový větší altán, ale úplně jiný a moc hezký. U stájí jsme padli na obrovské travnaté ploše, občas se s někým nechali vyfotit, sledovali nastrojené děti ze školního výletu, jak tu způsobně chodí ve dvojstupu a nechávali odpočinout ušlapané a neuvěřitelně špinavé nohy.
Tím ovšem cesta ještě neskončila, stále nás čekaly asi 4 km přes kopec. Ten je v podstatě ze všech stran poset chrámy i menšími svatyněmi. Nakoukli jsme do zajímavého Krišnova chrámu, na kterém je údajně nejcennější částí gopura, vstupní brána, jenomže toho času pod lešením. Pak jsme kolem monolitické sochy Ganéši (vytesaná z jednoho kusu kamene) prošli ke zbytkům chrámů na pahorku Hemakutta, kde už se začínal pomalu tvořit večerní nával, jelikož jde o vyhlášené místo pro sledování západu slunce. Na okraji skal všude posedávali turisti a obcházeli zvědaví makakové, jestli někomu neupadne něco dobrého. Taky tu chodil týpek v zajímavé a dost nevkusné masce Hanumana a kasíroval lidi za focení s ním/jeho. Toť nezkrotný, indický, podnikatelsko-žebrácký duch:-)
Cestou zpátky k hotelu se s námi dala do řeči hipízačka, protože slyšela a poznala češtinu. Ukázalo se, že je to původem Italka, jmenuje se Yaroslava a bydlí na Žižkově. Jistější si ale byla v angličtině, takže jsme diskutovali anglicky s českými výrazy. Byla s partnerem a synem ubytovaná na druhém břehu a spěchala pak za nimi, protože synka skolila teplota. Vyměnili jsme si kontakty, kdybychom na sebe někdy měli chuť narazit v Praze, a rozloučili se.
Na večeři jsme si skočili do malé restaurace s usměvavým dědou, co i bez proudu (opět) zvládl připravit moc dobré aloo channa masala, zeleninové curry, zeleninové biryani a čapátí, a s proudem potom ještě luxusní šejky, které už nám trochu chyběly. V hotýlku jsme si zavolali s rodiči, naplánovali další cestu a riskli podivnou horko-ledovou sprchu, kdy z jedné hlavice tekla jen vařící voda, ze druhé pak studená. Nevím, koho napadlo, že když se studená a horká voda smíchají až na kůži, tak je to stejné, jako když se smíchají v trubkách, ale nepřekvapilo nás, že jsme tenhle divný typ sprchy potkali právě v Indii (a ne jednou):-)
Rýžová pole okolo Hospetu
32680455863_b3b85391c7_bIndický "linkáč"
V lokálních autobusech bývá často vedle řidiče motor, lavice, a až pak řádné sedačky, nicméně při množství přepravovaných lidí se často sedí kdekoli, kam se vejde další zadek.Ach, ta zelená!
Okolí města Hospet patří rozsáhlým vlhkým rovinám, kde se daří rýži.Řeka = zdroj vody na cokoliv
33111129570_21072f3f1b_bChrám Virupraksha v Hampi nás vítá
Nejposvátnějším chrámem v Hampi, který tu zbyl z původní středověké metropole, je chrám Virupaksha.Před chrámem...
Osazenstvo před indickými chrámy bývá dost podobné.Detaily tesaných sloupů
33111126330_734d5b63f7_bMonumentální gopura, vstupní brána do chrámu
33111125400_7c0305a75c_bJedna z mnoha vedlejších svatyní chrámu Virupraksha
33111124480_354a4b8c71_bVysmívající se božstvo
33111123870_d0c396ec6a_bHlavní svatyně Viruprakshi s barevným zdobením
32651165554_ab9bf3d543_bBarevné zdobení není příliš obvyklé, ale o to zajímavější
33111121240_03983476cb_bI chrám Virupraksha kromě bůžků obývají makakové
33338566072_c65059ff74_bOltář v jedné z vedlejších svatyní
32651160104_36d35beb3a_bA do práce!
Nejenom jídlo na trhu, ale třeba i hlína na stavbu se nosí na hlavě - proč namáhat ruce, že?V chrámu nesmí chybět gong!
33338557812_4d80c0caf2_bNádvoří chrámu Virupraksha
32650125274_ac072eb545_bPosvátné ... trojspřeží?
33338555402_a4ab80cdf6_bHulmaní šatvátky
Okolí Hampi patří jednoznačně opicím - drzým makakům i hyperaktivním hulmanům - takto dovádět jsme je asi nikde jinde neviděli, většinou bývají mnohem klidnější:-)Houpačka a svačina zároveň - co víc si přát?
33338549902_285de004e1_bHolubník po indicku...
33338548692_31b3d91323_bBillboard od Češky:-)
33111107340_03d9ee5b4d_bPodvečerní rozjímání
33453449596_b8d307dd0e_bO suvenýry není nouze po celém prostoru Hampi
33111102410_9347c570f6_bBalvanovitá krajina kolem Hampi
Jde o pozůstatky středověkého města - v 16. století se zde nacházelo druhé největší město světaGhát u řeky se večer stává společenským centrem
33111093550_7e5c3f3a31_bInd musí být vždy upraven, lazebníka potkáš na každém rohu:-)
33111090290_7dae5cc9ae_bSlonice z chrámu při večerní koupeli - šťastná jak blecha
33111088360_22f4c0a086_bPodvečerní sloní koupel plná radosti
33493542635_0fca61026c_bJeeheheeee! To je srandy kopec!
33453438286_6b8a8ff295_bMám takový divný pocit, jak kdyby mě někdo sledoval...
33111080200_b25103de8d_bPřívoz mezi dvěma částmi městečka - prázdný nikdy nejezdí
33453435386_38e6a34976_bChrám u řeky
Celé údolí okolo Hampi je plné volně rozesetých chrámů a svatyní, pozůstatků kdysi mocného města.Večer přiletěl i dudek
33366188361_61c2559979_bHulmani už trochu zklidnili hormon...
33366187511_92d5bb5a10_bTak co já dneska uvařím k tý večeři?
32651123864_5f694a67a6_bJejda, ty mě fotíš?
33366186421_27e695fc8f_bZápad nad ruinami Hampi
32651121314_4f48b2dcb0_bKomplex Virupraksha ze zadní strany - trochu netypický pohled
33366185281_29d3de057e_bCestou na večerní modlitby, pěkně vystrojené
32651115504_5932a1f013_bVykopávky pokračují
Za zadními zdmi komplexu Virupaksha nadále probíhají archeologické průzkumy a vykopávky.Večeře při svíčkách...
Výpadky proudu? Nic neobvyklého, ale k objednání a uvaření večeře (na plynu) ani není potřeba:-)Hulmaní pečovatelská služba
33494454395_fededd43f5_bPosvátný býk vytesaný z jednoho kusu skály
33494452655_40c9fb7c32_bPohled na Bazar Street v Hampi
33111068020_b99c906c15_bChrámy jsou občas hezky zamaskované v okolní přírodě
33111065210_ab0545d7a5_bDalší z velkých chrámů, Achyutaraya, ve vedlejším údolí
33494445005_6197ee5da4_bOkolí Hampi patří kromě opěic i drobným veverkám
33494442445_29bd627d40_bJedna ze svatyní komplexu Achyutaraya
32650121934_90ec95e00f_bVstupní brána, kde na málo odmítající turisty číhá "hlídač"
32651099934_fa1798d5d8_bReliéfy na sloupech chrámu Achyutaraya
32651099374_79f8ef43b7_bAu, to vypadá docela drsně!
33111056730_de5f07f9d0_bEhm... nejen chrámy v Khajuraho mají hambaté výjevy:-)
32651097984_117856c4ea_bDrums session v Indii
Chrám Achyutaraya byl plný takových drobných sloupků - byly duté a při bubnování na ně vydávaly každý zvuk v jiném tónu.Dlouhá kolonáda mezi dvěma chrámy
32651095294_cf4762803a_bŘeka Tungabhadra vinoucí se skrze Hampi
32651093954_637ec05259_bLedňáček hnědohlavý, skvost od říčních toků
32650119474_d16eaaa0eb_bKamenné království
33111045330_61658195c1_bI takoví krasavci se občas mihnou kolem Hampi
33453391946_e0f1ce5966_bJeštěr s oloupanou hlavou
33111039060_95049e074f_bJe libo čerstvý kokosák? - ANO!
33111036350_9ed26b7765_bKokos vypít a sníst - nejlepší svačinka!
33338481442_a0377bcaf9_bZřejmě posvátný strom....?
33366152161_33d10f4c5a_bZde bývalo půlmilionové město, úplně ho vidím...
33338478712_cf23ca5a58_bA další plazivec na obzoru!
33111022470_4bf89ded42_bÚdolí je zkrátka poseté chrámy i pouhými ruinami
33338476212_5b53f5646b_bTrocha rybaření v parném odpoledni
33111015230_defffdc8fe_bVoda, skály, kameny ponamenané lidskou rukou ... toť Hampi
33494418295_0b0189a32d_bZujte se, nejezte a bacha na krokouše!:-)
33494416635_8a1d5e3407_bZdobení chrámů může být i dost originální
32680332073_1fb67beece_bDalší z významných chrámů, Vithara
33494413855_5bd010de75_bChrámový komplex Vithara
32680328443_9ce9a8eda0_bChrámový komplex Vithara
33494410565_03000e2a39_bObřadní vůz, symbol dnešního Hampi
33453371356_e8fbd22377_bObřadní vůz, symbol dnešního Hampi
Vyfotit tuhle scenerii bez lidí dá opravdu zabrat...Promenáda
33453367206_8b516e710a_bVitharu máme za seboua honem někam, kde je méně lidí
32680317843_ab51f4f05c_bMěstu nesměly chybět vodní nádrže
33366111871_782f2e3f0e_bJak na Václaváku...
Dlouhá promenáda mezi parkovištěm a chrámem Vithara je asi nejfrekventovanějším místem celého areálu.A večer smýt všechen prach...
32651049464_fa329e5574_bČas sázet...
33493537085_ee41141f93_bNová úroda rýže se právě sází
33366102381_2d797552b7_bPohled pro bohy...
33338448312_f878804ed3_bI takhle se v Indii bydlí
33366094801_039102df67_bTak co nás čeká a nemine?
32651037364_320efd85ce_bIzolace drátů...
33494371335_198a511d92_bDžinistický chrám na okraji vesnice
32651036024_5433c5800f_bOtýpku na hlavu a jde se
33494367635_ece525a2bc_bCestička známá, k chrámu se vine...
32651033674_593653393c_bLotosový chrám, asi to nejoriginálnější v celém Hampi
33494362525_6e15480348_bZbytky opěvnění
32651030624_8a37272fd0_bLotosový chrám
32651028604_4041365868_bVyfešákované Indky na výletě
32679500023_9f783f24ca_bOdpočinek u Sloních stájí
32651027524_1301830cce_bPro školáky jsme větší atrakcí my než chrámy
33366068981_e13f045a57_bUž jsme toho dnes ušly hodně, dej nám pokoj...
32680294573_4f046b0ac3_bAby bylo čím zatopit...
33494347045_dfc9f496c5_bPapouščí vášeň
32680291673_40d6298845_bMami, tati, kde pořád jste?!
33494342635_25d5645154_bNěkteré chrámy jsou zatím jen částečně odkryté
32680290023_5be8c7dca3_bKlasický vodní rezervoár
32680288053_1e1bf265a4_bNakládání třtiny
32651010534_e8005aed90_bMalá, ale o to barevnější svatyně u silnice
33494331925_3874d3db68_bPumpujééém!
32651007784_0586f5db30_bBanánový květ
33493532395_19a90c18ef_bChrámy jižně od Hampi
33494328295_2370b42875_bChrámy jižně od Hampi
32651002964_fc59c8069c_bChrámy jižně od Hampi
33494324765_d465e3a27e_bObří Ganéša zjednoho kusu kamene
33494322365_cf1a618d0b_bChrámy jižně od Hampi
32680271763_79df39b12c_bChrám Virupaksha v celé své kráse
33494319115_54e72afbe4_bMalé svatyně na skále, kam všichni schází v podvečer...
33366022531_5189849ec4_bKomplex Virupraksha je fakt dost velký
33338395332_645cf357e2_bZávěr dne v Hampi
33366017911_3c3472313d_bZápady slunce fascinují nejen lidi, ale i opice...
33338392702_1cdc6c8c9f_bPo celodenní túře je třeba se posilnit...
... Zeleninové curry, zeleninové biryani, aloo channa masala, čapátí;-)Jeden z lepších pokojů...
33338388272_627ebc4c27_bSprcha horká a sprcha ledová
Návod k použití jsme nedostali a sami to nějak nevykoumali...Jeden z lepších pokojů...
33338386632_c1cae79448_b
Max elevation: 670 m
Min elevation: 410 m
Average speed: 26.05 km/h
Total time: 16:34:21