Místo vydání: Kuala Lumpur
Obsah:
SOBOTA 9.5. – DEN DVOUSTÝ TŘICÁTÝ ŠESTÝ – MOST U BEIN
Po večerce ve 3 se nám fakt nepovedlo být v 7 ráno někde na autobusu a mířit za focením východu slunce u nejdelšího a nejstaršího týkového mostu světa🙂 Vyrazili jsme z hotelu před osmou a celkem bez problémů našli stanoviště pickupů, které tu slouží coby MHD, na křižovatce ulic 84. a 29.:-) Strejda řidič chtěl za cestu do Amarapury 500 kyatů – na recepci říkali 300 – 400, místní platili většinou 200, ale vystupovali dřív, tak jsme se o ceně ani moc nedohadovali. Zbývala chvíle času, kterou jsme věnovali prolezení okolních uliček, plných ovocnářských stánků, zejména obřích košů a hromad manga různých velikostí a stupňů kvality. Sezóna manga právě začala! Nakoupit zásobu a šup k mostu U Bein!
Cesta pickupem, kde jsme se tísnili se spoustou dalších lidí jednak na lavicích podél okrajů, ale další lavice byla uprostřed korby, byla fajn – město se probouzelo, obchůdky a malé dílny se otevíraly, lidé zametali a uklízeli. Bohužel ten úklid byl dnes důkladnější a namáhavější, než jindy – noční bouřka se prohnala městem a nechala za sebou polámané stromy, zohybané sloupy, strhané dráty a všude rozlítaný bordel. Ulice vypadala pořád stejně, takže jsme ani nezaznamenali, že bychom opustili město a vjeli do Amarapury – v praxi to je stejně už předměstí Mandalaye – až když na nás klučina od nárazníku mával a pokřikoval “U Bein, U Bein!”, že jsme na místě.
Vydali jsme se podle GPS, ale v ulicích bylo i pár směrovek na “U Bein Bridge”, takže pohoda. Prošli jsme parádním trhem a minuli sušírnu bavlněných provazů (asi) a vylezli na březích jezera Taung Thaman. Okolo restaurace a stánky pro turisty, pár naháněčů, ale zatím tu byl docela klid. Most U Bein je nejlepší fotit brzy ráno, nebo potom při západu slunce, a jelikož ranní světlo už nám dávno uteklo, rozhodli jsme se tu strávit den a počkat si na to večerní. Most U Bein, pojmenovaný po šéfíkovi, který organizoval jeho stavbu v letech 1849 – 1851, je nejdelším a nejstarším týkovým mostem na světě, má 1089 podpěrných sloupů, nicméně některé jsou už dnes nahrazené betonovými. Stavební dřevo prý pocházelo z královského paláce v Innwě, nadále nepotřebného, neboť se v té době sídlo panovníka přesunulo právě do Amarapury. Most, který výrazně zkracuje cestu mezi protějšími břehy jezera, měří 1209 m a má jednu “zatáčku”, aby lépe odolával větru a vlnám, a několik míst, kde se dá sejít na mělčiny – pro hosty restauraček a pro rybáře.
My se na procházku po něm vydali v opravdu hodně volném tempu, na každém ze 4 odpočívadel jsme chvíli poseděli, popovídali s prodavači občerstvení a suvenýrů, pozorovali svátečně ustrojené Barmánce a krásné Barmánky na sobotním špacíru. Majitelé rákosových restauraček pod mostem opravovali střechy a přistavovali nové verandičky, rybáři zvolna křižovali po mělkých vodách – teď, na konci suchého období je v jezeře málo vody a most skoro celý “kouká”. Zdaleka nejfotogeničtější jsou ale na mostě U Bein (stejně jako kdekoli jinde) buddhističtí mniši v karmínových hábitech, ostatně nechybí i na většině pohlednic odsud. Přes den chodí po mostě často s deštníky proti spalujícímu slunci, v podvečer jich zase hodně přibyde, vrací se z denních pochůzek do svých klášterů. Ze suvenýrů nás naprosto dostaly ozdoby vyrobené z melounových semínek – nejenom přívěsky a sponky, ale klidně třeba celé kabelky. Neuvěřitelná práce. Jenom by mě zajímalo, jestli to vydrží navždycky takové pěkné, tmavé, nebo to časem nějak sejde…
Okolo mostu U Bein jsme se nakonec motali zhruba do 6 hodin a převážně pozorovali proudící barmské víkendové výletníky, děti bydlící ve skromných příbytcích pod mostem, rybáře i vodní buvoly chladící se v mělkých vodách jezera. Pak jsme se propletli uličkami zpátky na hlavní a chytli si pickupa do centra Mandalay. Na večeři jsme se stavili tam, co 1. večer, kde dávali velkou mísu zeleniny, pak v sámošce na zmrzku a do hotelu, kde jsme padli za vlast. Po 2 dnech se chodba vedle našeho pokoje dost změnila – vymlátili tam 2 menší pokoje a udělali z nich jeden větší. Ještě že tu máme dost co dělat a není čas ani chuť vysedávat na hotelu, páč to bychom se tu asi zbláznili:-)
NEDĚLE 10.5. – DEN DVOUSTÝ TŘICÁTÝ SEDMÝ – VÝŠLAP DO INNWA
Vstali jsme okolo 8. a využili zázemí, dokud to šlo, a trochu popracovali na fotkách a deníku. V poledne jsme dobalili a podle předchozí domluvy nechali batohy v úschově na recepci. Vlak nám měl jet až v noci, tak jsme si na odpoledne naplánovali další výlet, tentokrát do bývalého královského města Innwa, podívat se hlavně na dřevěný chrám Bahaya, původně královský palác. Bylo to stejným směrem jako včera most U Bein, takže jsme zamířili ke stanovišti pickupů, kde nás naháněči nasměrovali ještě o křižovatku dál (zatímco taxikáři vehementně opakovali, že do Innwy žádný bus nejezdí). Cena byla stejná jako včera (ehm…pro skoro dvojnásobnou vzdálenost), 500 kyatů na osobu, ovšem naši naháněči byli superaktivní a navíc sadisti, protože jsme zastavovali každých 20 m a nabírali kohokoli, kdo si mávnul, do naší pojízdné konzervy sardinek. Vrchol pak byl, když nás chlapci vyložili na velkém kruháči, ukázali na jednu z cest se slovy “Tudy do Innwy.” a odsvištěli jinam.
Ok, vydali jsme se tedy po směru a přišli k řece, přes kterou nevedl žádný most (asi už všechno dřevo spotřebovali na stavbu U Bein), byl tu jen přívoz, kde chtěli za zpáteční jízdenku 1000 kyatů. To se nám, platit nechtělo, a tak jsme se přes rozorané pole vrátili na silnici a do roztahané vesnice Innwa, bývalého královského města, se vydali pěšky. Celý zdejší kraj je jeden velký mangový sad, viděli jsme bohaté, tmavě zelené stromy plné žlutooranžových, zelených i načervenalých plodů, i když často byly obalené papírovými sáčky na ochranu. Bohužel i tady včerejší bouřka napáchala velké škody – kromě odklízení polámaných větví, spadlých drátů a ohnutých sloupů byly všude hromady popadaných mang, často ještě nezralých. Z těch, co se válela u silnice, jsme si sem tam nějaké sebrali a snědli (byla kyselá a málo šťavnatá, ale jako osvěžení na cestu fajn), jinak potom ve vesnici jsme viděli, že lidé tu nedělají prakticky nic jiného, než že čistí, loupají a krouhají manga na tenké nudličky. Část zpracované úrody se venku na slunci sušila. Skoro před každým domem takhle někdo seděl, ale míjeli jsme i jakousi manufakturu, plnou “škrabaček” a “škrabáků”, a tam to teprve lítalo:-)
Se zastávkou na třtinovou šťávu jsme postupně prošli vesnicí, kde se mísí skromné domky lidí a pozůstatky chrámů, klášterů a pagod ze slavnějších časů. Dostali jsme se mezi volně rozeseté kamenné ruiny, a nakonec přes několik polí, až k vytouženému chrámu Bagaya (Bagaya Kyaung). Na polích se zrovna sklidila a usušila rýže a parta chlapů jí prosévala od plev nebo čeho – házeli jí do vzduchu točivým pohybem a foukali do toho pomocí rákosových vějířů tak, že lehké slupky odletěly do stran a na roztažený pytel už dopadla převážně vyčištěná várka. Přátelsky jsme se s nimi pozdravili (trochu vypadali, že vidí bělochy poprvé v životě a možná to tak i bylo) a už nám šel z opačné strany vstříc chlápek od chrámu, jestli máme vstupenku:-) Samotný chrám Bagaya, postavený roku 1834, byl veliký a krásný, ale čekali jsme něco trochu víc ve stylu dřevěného chrámu v Mandalay, něco víc zdobeného. Tmavé týkové dřevo sice bylo hlavním stavebním materiálem, ovšem tady si s ním nikdo tolik nevyhrál. Stejně jako v Golden Temple ale byla i tady zřízená jakoby klášterní škola, dřevěné školní lavice vždy pro dvojici dětí, sem tam uklizené nějaké školní pomůcky. A krásný byl chrám i tak, zejména když se člověk zamřil na detaily vyřezané na dveřích, kolem oken, na terasách, atd. Odlovili jsme si tu takovou divnou kešku, chvíli vydechli a rychle vyrazili na zpáteční cestu, začínalo se smrákat.
Vesnice s večerem úžasně ožila – všude jezdily povozy tažené mohutnými bílými býky, na polích se oralo, na návsi mladá holčina krouhala banánové stvoly na dlouhé mašině obsluhované nohou, asi jako krmení pro zvířata. Materiálu měla dost, po cestě jsme šli i přes úplně zničenou banánovou plantáž. Na obloze se začaly objevovat červánky a podél silnice jsme viděli zase několik různých pozůstatků bývalých chrámů a paláců. Trochu energie jsme nabrali další dávkou třtiny, a pak už museli spěchat – na křižovatku, kde nás vyhodil autobus, to bylo okolo 5 km, a pak doufat…. Naštěstí se mandalajský kraj ukázal jako více než přívětivý a pěšky nás toho tolik nečekalo. Nejdřív nám zastavil chlapík s hrkajícím naklaďáčkem, ještě ve vesnici, a vzal nás asi kilometr na hlavní silnici. Vyklepané jsme měli všechno, ale co, byli jsme někde, kde by se dal už snad chytit projíždějící autobus. Akorát, že žádný nejel, ani nic moc jiného. Kus jsme šli, občas mávli rukou, když nám už skoro za tmy zastavil farmář na traktůrku, takovém, co vypadal, jako kdyby si ho smontoval doma v garáži (a taky možná jo). Funělo to, hrkalo to, při rozjíždění se z toho valil černý dým, my usazení po stranách okolo řidiče, v očích smrt a na tachometru 20 km/h:-) Vzal nás na kruháč, kde nám paní stánkařka oznámila, že autobus už dnes žádný nejede. Rozhodli jsme se tedy zkusit popojít asi kilometr na další velkou křižovatku, kde by ještě mohla jezdit auta z druhé strany řeky, protože tady toho moc na stopování nejezdilo. Byla už úplná tma, ale řesto jsme zkoušeli mávat na všechno, co jelo kolem, a vyplatilo se. Tma neodradila sympatický manželský pár v luxusním SUV z Mandalaye, aby si nás naložil k sobě, do příjemně vyklimatizovaného autíčka:-) Nevěřili jsme vlastnímu štěstí, když nám ještě v klíně přistála chlazená voda a bez problémů jsme se anglicky domluvili odkud jsme, odkud jdeme a kam se chceme dostat. Na větší konverzaci to nebylo, ale to nevadí – oni si vystačili spolu a my taky:-) Když jsme o nějakou chvíli později vystoupili u night marketu, dostali jsme pořádnou facku vedrem, ale byli jsme happy, že jsme zpět, neujede nám vlak a vlastně to ani moc nebolelo:-)
Na trhu jsme se zastavili na večeři v podobě výborného vepřového curry, pak v sámošce pro zásoby pití a slunečnic (a na zmrzku, samozřejmě), a pak se usadili v příjemně chladné hale hotelu. Hrál se nějaký fotbal, takže polovina města byla nalezlá u televizí a nás si nikdo moc nevšímal, když jsme si někdy do 11 streamovali pro změnu hokejový zápas:-) Pak už nám to přišlo trochu hloupé, tak jsme vyrazili skomírajícím, nočním městem na nádraží. Pokladny byly zavřené a v horním patře nesměl nikdo být, jak nám přišlo postupně vysvětlit hned několik zaměstnanců nádraží, včetně policie. Ok, když jinak nedáte, řekli jsme si po lehké scénce, protože se nám nechtělo se nechat jen tak buzerovat, a přesunuli jsme se dolů. 4. perón, odkud nám měl ve 4 ráno jet vlak, byl dost zaneřáděný, ale na prvním s dlouhými lavičkami to šlo. Respektive šlo si tu ustlat jinak, než přímo na zemi, ale stejně tu bylo ukrutné vedro a mračna komárů. Barmánci si se spaním už vůbec starosti nedělali a tyto chvíle nám připomněly Indii – lidé se rozvalovali všude, je ale fakt, že málokdo by spal přímo na zemi nebo lavičce, všichni měli minimálně rohož, někteří i malé, skladné stany jako moskytiéru. Ve 2:30 jsem šla koupit lístky do pokladny, co měla otevřít ve 2, ale počkala jsem si až do 3. Cesta do hill station Pyin Oo Lwin, mnohahodinová štreka, během níž se vlak vyšplhá na náhorní plošinu do příjemnějších teplot, vyšla na 1100 kyatů za oba:-) Před čtvrtou jsme nastoupili do vlaku, kde bylo ještě větší vedro (a to jsme si mysleli, že snad ani není možné), a na prvních několik hodin jízdy to zalomili.
Hodinová věž v Mandalay
Žádné pořádné město se neobejde bez hodinové věže...Ranní bus do práce
V Mandalay fungují malé dodávky jako městská hromadná doprava. Někdy opravdu hodn hromadná.Čerstvé ovoce zrovna dorazilo
Ranní trhy jsou převážn ve znamení čerstvého ovoce a zeleniny.Porcování ryby
Ranní trh je i o čerstvém mase a rybách. Klidně naporcovaných.Na ranním trhu
Ranní trhy jsou převážn ve znamení čerstvého ovoce a zeleniny.Nahlédnutí do sušírny vlny
Ve vesnici Amarapura se dá narazit na takovouto sušírnu vlny (bavlny?).Koňkou do minulého století
Na mnoha místech Barmy (jedním z nich je i Amarapura) se dá svézt koňskou drožkou, většinou fungují jako stylové taxíky.Buddhistická svatyně v Amarapuře
Amarapura je bývalým sídlem královského dvora, ale zdejší buddhistický chrám svítí novotou.Rybář na jezeře Thaung Thaman
Jezero využívají místní obyvatelé nejen jako zdroj obživy, ale i důležitou spojnici mezi jeho břehy.Na břehu jezera Taung Thaman
Nedaleko mostu U-Bein a Amarapury je na jezeře malý "přístav".Rybář na jezeře Thaung Thaman
Ne vždy je nutné lovit něco k snědku z lodi...Rybářová na jezeře Thaung Thaman
Lov z jezera není žádnou výhradou mužů...Rybář na jezeře Thaung Thaman
Ne vždy je nutné lovit něco k snědku z lodi...Jezero Taung Thaman
Během dne, a víkendu obzvlášť, je jezero plné také výletních loděk s návštěvníky.Rybář na jezeře Thaung Thaman
Pro úlovek je nejlepší vyrazit hned ráno...Rybář...aneo možná taky ne
...a už od dětství je důležité vychovávat ke všem pracem okolo jezera:-)Vesnická svatyně na břehu jezera Taung Thaman
Nedaleko mostu U-Bein svítí na dálku bílými stěnami malá pagoda.Věčný hlídač jezera
A on tam stál a koukal do polí, byl jak král sám v celém okolí...Scenérie s mostem U-Bein
Snímek mnichů pochodujících po mostě je na každém pohledu z Barmy, tak nesmí chybět ani nám.Děcka zpod mostu I.
Okolo mostu vládne běžný vesnický život, včetně usměvavých dětí.Děcka zpod mostu II.
Okolo mostu vládne běžný vesnický život, včetně usměvavých dětí.Ranní kontrola farmy
Malé farmičky nebo sádky jsou volně roztroušené po celém jezeře Taung Thaman.Na špacíru
O víkendu se po mostě procházejí svátečně vystrojení Barmánci, a pak turisté."Ovoce hloupý, koukej se prodávat!"
Na mostě, kam míří spousta návštěvníků, samozřejmě nechybí ani prodavači občerstvení.Princezna na procházce
O víkendu se po mostě procházejí svátečně vystrojení Barmánci, a pak turisté.Děcka zpod mostu III.
Okolo mostu vládne běžný vesnický život.Děcka zpod mostu IV.
Okolo mostu vládne běžný vesnický život.Na špacíru
Typický obrázek - paní se zbožím jde kamsi za svým, za ní víkendoví turisté na mostu U-Bein.Na špacíru
O víkendu se po mostě procházejí svátečně vystrojení Barmánci, a pak turisté.Mnišská momentka I.
"Hlavně nenápadně, jsou nám v patách..."Mnišská momentka II.
"...učitelky matiky, dějepisu a barmánštiny!"Celý most U-Bein pro nás!
Dřevěné pilony tu stojí víc než 100 let a teď si je jdeme prohlédnout i my...Dětská práce? Tak to fakt problém není:-)
Most U-Bein spojuje břehy jezera Taung Thaman a proudí po něm čilý ruch od rána do večera, včetně odnosu odpadků/zboží k prodeji:-)Mnišská momentka III.
O zákazu používání mobilů Buddha nic neříkal...Mnišská momentka IV.
Podél mostu je několik "odpočívadel", hodí se, když je moc vedro, i když prší, nebo i jen tak, když už bolí nohy:-)Most U-Bein, konec na opačné straně jezera
Z Amarapury se dojde po mostě také do vesnice, most se loučí i vítá nově příchozí.Most U-Bein, táhnoucí se donekonečna
S1,2 km délky jde o nejdelší týkový most na světě.Volavky na jezeře Taung Thaman
Vodní plocha je domovem mnoha různých tvorů...Také na procházce
Vodní plocha je domovem mnoha různých tvorů...Mnišská momentka V.
Bylo nás pět v barmském podání:-)Na špacíru
No nesluší to těm slečnám za každých okolností?:-)Rybář v jezeře Taung Thaman
Pokud to ráno nevyšlo, je třeba v lovu pokračovat i přes den.I v Barmě roste gangsta generace:-)
Dokonalá sluneční ochrana - brýle a nános tanaky, vhodný i pro citlivou dětskou pokožku:-)Most U-Bein, táhnoucí se donekonečna
Most pulsující víkendovým životem...Rybáři v jezeře Taung Thaman
A čekat a čekat a čekat...Vodní buvol s doprovodem...
Vodní plocha je domovem mnoha různých tvorů...Jedinečný suvenýr
Několik šikovných vesničanek prodává na mostě různé výrobky z melounových semínek, nádhera!Mnišská momentka VI.
Aneb když se dvojčata chtějí fotit a ten třetí ani moc ne:-)Most U-Bein, táhnoucí se donekonečna
Podvečerní světlo dodává celé scenérii nový nádech...Most U-Bein, táhnoucí se donekonečna
podvečerní světlo dodává celé scenérii nový nádech...Most U-Bein, táhnoucí se donekonečna
Mniši jdou domů do Amarapury...Most U-Bein, táhnoucí se donekonečna
podvečerní světlo dodává celé scenérii nový nádech...Pozdrav od zmrzlináře
Myslíme, že takovou fotku tu mohli klidně pořídit naši rodiče, prarodiče i praprarodiče...Most U-Bein, táhnoucí se donekonečna
Podvečerní světlo dodává celé scenérii nový nádech...Svatyně v Amarapuře
Cesta přes Amarapuru skrývá spoustu zajímavostí...Mango kam se podíváš
Noční bouřka pobila úrodu manga, tak se musí sebrat a rychle zpracovat, byť ještě nezralé.Sklizeň manga
Zásoby zeleného manga v "továrně", kde se hromadně krouhá a suší.Sušení manga
Jedním z častých způsobů zpracování manga je sušení odřezků se šlupkou.Sklizeň manga
Pán sice jede v daleko menším měřítku, ale on i takový jeden košík oloupat a nakrouhat dá práci...Bouřka řádila...
Noční bouřka se nepodepsala jen na úrodě manga, ale strhávala i sloupy s el. vedením. První pomoc v takovém případě je jednoduchá...:-)Svatyně v bývalém královském městě Innwa
Dnes je Innwa malou vesnicí, ale na každém rohu stojí nějaké chrámy a pagody jako připomínka jejích slavnějších časů.Svatyně v bývalém královském městě Innwa
Dnes je Innwa malou vesnicí, ale na každém rohu stojí nějaké chrámy a pagody jako připomínka jejích slavnějších časů.Svatyně v bývalém královském městě Innwa
Nezjistili jsme, zda křivé stříšky na pagodách už byly, nebo má na svědomí také bouřka z předchozí noci.Svatyně v bývalém královském městě Innwa
Dokonce i uprostřed polí se nějaké ty architektonické pozůstatky najdou...Zase jeden pozdrav z minulosti
Děda s volským povozem kamsi převážel cosi motorového...Pozdrav od klučíka
"Čau, my jedem, s dědou na trakaři je to stejně největší sranda..."Bahaya, bývalý královský palác města Innwa
Když bylo královské sídlo přesunuto jinam, byla Bahaya zasvěcena mnichům a stala se centrem vzdělávání a náboženství.Bahaya, bývalý královský palác města Innwa
Celá stavba z týkového dřeva je opět prací zdejších, neskutečně šikovných, řezbářů.Bahaya, bývalý královský palác města Innwa
V chrámu dnes funguje i malá škola pro děti z okolních vesnic.Bahaya, bývalý královský palác města Innwa
Bahaya není tak bohatě zdobená jako mandalayský Shwe kyaung, ale i tak některé detaily berou dech.Bahaya, bývalý královský palác města Innwa
Vstupte do předminulého století...Vesnický život v Innwa
Pagody mezi poli jsou tu zcela běžné.Barmský Přemysl Oráč
Byli jsme vyzváni, ať se mrkneme, jak se to má pořádně dělat...:-)Sklizeň rýže
Rýže se přesypává o ošatkách na druhou hromadu, nad kterou mávají 4 muži velkými, plochými ošatkami a odvávají tak lehčí plevy.Dáme banány?
Banánové květy nás pokaždé fascinují...zde na dosah, neboť bouřka poničila i banánovou plantáž.S koníkem ke královskému dvoru
Innwa je dalším místem, kde funkci taxikářů plní mnohem stylovější koňské povozy.Na hlavní ulici v Innwa
Dnešní Innwa se táhne zejména podél jediné silnice.Mycí linka
Důmyslná myčka motorek - přece se při mytí nebude válet na zemi v bahně?:-)Svatyně v bývalém královském městě Innwa
Dnes je Innwa malou vesnicí, ale na každém rohu stojí nějaké chrámy a pagody jako připomínka jejích slavnějších časů.Svatyně v bývalém královském městě Innwa
Dnes je Innwa malou vesnicí, ale na každém rohu stojí nějaké chrámy a pagody jako připomínka jejích slavnějších časů.Krasotinka v kuchyni
Krásná a ještě nám připravila dobré pití:-)Náš dobrodinec
Tímhle vozítkem jsme překonali na nabídku řidiče celou Innwu a ušetřili si velký kus cesty.Nocleh v Mandalay, zase
Není nad místa, kde mají dlouhé, rovné a dostatečně široké lavičky, zde dokonce i se zásuvkou:-)Nocleh v Mandalay, nejsme sami
Spaní na ádraží není nic neobvyklého, tahle rodina má navíc vychytanou moskytiéru pro nejmenšího člena:-)
Max elevation: 145 m
Min elevation: 65 m
Average speed: 9.83 km/h
Total time: 11:56:45