Místo vydání: Cromwell
Obsah:
PONDĚLÍ 19.1. – den stý dvacátý šestý – OLD GOA (STARÁ GOA)
Do městečka Panaji, hlavního města státu Goa, jsme dorazili kolem 8. ráno, usadili se na zatím poměrně klidném nádraží, abychom si našli další spoj. Kolem šúrovaly dvě uklízečky a smetáky z větviček, jejichž zvuk Petík nenávidí, dělaly na nádraží pořádek. Lidé tu na své spoje čekaly, ale třeba obchůdky teprve pomalu a ospale otevíraly. My si během pár chvil našli autobus a za 25 Rp za oba svištěli do zhruba 10 km vzdaleného “města” Old Goa (Stará Goa). Jde o nevelký areál původního města, vybudovaného za portugalské vlády v Goa (16. – 19. stol.), ze kterého se dnes zachovalo a turistům ukazuje jen několik kostelů. Ty ovšem stojí zato. Například katedrála Sé (příjemná to vzpomínka na dovolenou v Portugalsku) je největší stavbou svého druhu na Východě. Jinak ale portugalské dědictví je dodnes patrné v celém státě Goa, ať už prostřednictvím náboženství, místních názvů, anebo třeba rozdílné kuchyně.
Velha Goa
Old Goa (Stará Goa, Velha Goa) bylo původním hindským městem, které v 15. století znovuzaložili Portugalci, a v letech 1510 – 1843 bylo hlavním městem Portugalské Indie. Stalo se jedním z center křesťanství v Indii, odtud vyrážely do země četní misionáři. Po několika epidemiích malárie a cholery v 18. stol. se však většina obyvatelstva přestěhovala do nedalekého Panaji a Old Goa postupně ztratila na významu. Ruiny zdejších četných kostelů a chrámů byly většinou zrestaurovány a celá oblast je dnes zařazena na seznam UNESCO.
Procházka po Old Goa je sama o sobě zdarma a připadali jsme si opravdu jak někde v evropském parku. Na první dojem příjemná změna oproti přelidněné a hemžící se Bombaji, nicméně i toto místo bylo samozřejmě plné indických turistů, pro které jsme my dva byli minimálně stejnou atrakcí jako portugalské kostely, a měli stejnou potřebu si nás pořád fotit. Zatím jsme to snášeli dobře:-) Navštívili jsme nejdřív kostel sv. Františka z Assisi, ve kterém je zřízeno muzeum. Za vstupné 10 Rp jsme překousli nekonečnou obrazovou galerii, abychom se dostali k zajímavějším věcem – reliéfům, mapám, zpracované historii zámořských portugalských objevů, a také nadvládě nad malinkatým kouskem indického subkontinentu. Neméně zajímavá byla také výstava fotografií “Před a Po”, věnovaná restauračním pracem, které v Old Goa proběhly a stále probíhají i za státní podpory. Ostatně archeologický průzkum v Old Goa slavil roku 2011 pěkných 150 let. Poseděli jsme a chvíli zarozjímali v katedrále Sé, a pak navštívili na střídačku chrám Bom Jesus, v jehož útrobách se ukrývá sarkofág s ostatky Sv. Františka Xaverského, a také zvláštní expozice ve dvoře chrámu, s figurínami hřešícími nebo se naopak modlícími, a s osvětovými cedulemi hlásajícími, že kdo chlastá a uplácí, přijde do pekla, ale ten, kdo se poctivě modlí, skončí samozřejmě v nebi. Odpoledne se tu konala svatba, tak jsme omrkli výzdobu, nevěstu s ženichem, zavzpomínali, a pak se vydali za keškou. Ušli jsme k ní asi 3 km, špatnou cestou, takže jsme skončili asi 100 m od ní, ale nebylo možné se k ní dostat. Z vršku byl ale aspoň parádní výhled do kraje, a po cestě zpátky jsme si dali na této výpravě první (a rozhodně ne poslední) kokos. Sympatická mamina několika zručnými údery mačetou odsekla špičku a dala nám vodu vypít. V Indii měli ale také příjemný následný zvyk, totiž že se kokosák rozsekne napůl, z jedné půlky se odsekne kousek jako vydlabávátko, a tím se vyškrábe i chutná a šťavnatá dužina. Mňami!
V rámci Old Goa nám ještě chybělo několik staveb, které jsme obešli následně. Bez debat se pro nás nejlepším místem stal augustiniánský klášter, který se nikdy neobnovil do původní podoby, nicméně různé průzkumné a konzervační práce na něm stále probíhají. Ruinám z černého, pórovitého kamene dominuje vysoká věž, která je však pozůstatkem monumentální vstupní brány. Vnitřek areálu a stěny bývalého kláštera jsou posety spoustou rytin a kamenných ornamentů. Dojde sem o poznání méně lidí, a tak tu byl klídek a člověk si mohl vychutnat jedinečnou atmosféru, kterou zrekonstruované kostely neměly. Úplně na závěr jsme ještě navštívili malý a možná trochu neprávem opomíjený kostelík Our Lady of Rosary (něco jako Panny Růžencové). Bílá stavba na okraji svahu, shlížející do údolí řeky Mandavi, ukrývá jen malé prostory, ovšem vyřezávané oltáře jsou poměrně unikátní a nádherné. V zahradě, na posekaném trávníku a mezi “pokojovkami” (stejně jako dál v Asii i Indie pěstuje v podobě keřů či stromů některé rostliny, které my známe jako pokojovky dřepící v rohu obýváku:-)), bylo příjemně, ale nemohli jsme se zdržet dlouho – měli jsme před sebou ještě cestování.
Seběhli jsme na silnici, odchytili autobus a vrátili se do Panaji, kde jsme chvíli přemítali na kterou z proslulých goanských pláží se vypravíme. S rozhodováním ná͒pomáhal místní mladík, a i když se nám snažil pláže asi popisovat celkem objektivně, tak evidentně měl trochu jiné hodnoty (například dával přednost těm, kde je nějaký ruch a noční život, což nám bylo naprosto ukradené, nebo naopak spíš taková místa nevyhledáváme). Nechtěli jsme ale skončit v liduprázdné oblasti, kde bychom se ani vodu nekoupili… No, nakonec jsme se rozhodli zkusit asi nejprofláklejší letovisko Calangute, pro začátek, a když se nám tam nebude líbit, tak se přesuneme jinam. Fajn, sedli jsme na autobus, který jel nekonečně dlouho, projížděl mezi hotely a restauracemi a my nevěděli, kde vystoupit. Dokodrcali jsme se už za tmy až na konečnou a rychle šli shánět ubytování. Všude bylo dost plno (jako kdekoliv v Indii, zvykejme si) nebo draho, ažjsme skončili ještě v poměrně rozumném hotelu Sunflower, kde byli akorát nepříjemní všichni, co se motali kolem recepce. Wifi nebyla na pokoji, jen u recepce, a heslo nám odmítli sdělit, jen ho děsně tajně nacvakali do mobilu. S počítačem se nám tu vysedávat a ukazovat jim ho nechtělo. Jinak za recepcí byla pěkná, ale na nás drahá restaurace a vedle ní venkovní bazén. Otevřený od 9 do 6, což asi nevyužijeme, když mají checkout už v 10…
Calangute rozhodně nebyla nějaká zapadlá díra, ale skládalo se hlavně z hotelů, restaurací, obchodů s oblečením a suvenýry a tetovacích salonů – takové typické asijské letovisko:-) Naštěstí jsme ale našli i několik malých obchodů s potravinami, nakoupili pití a výborné mangové nanuky, a pak objevili i ovocno-zeleninový trh, kde se dalo dobře zásobit, ovšem člověk nesměl zapomínat na smlouvání. O kus dál jsme potom zapadli do jedné z nejhorších špeluněk, co jsme zatím potkali. Nejsme nějak zvlášť cimprlich, ale letmý pohled do kuchyně (což v Asii nikdy dobrovolně neděláme, ale tady byla příliš blízko) nás utvrdil v tom, že si tady objednáme jenom polívku. Ta se ale povedla…. hlavně Petík si liboval, protože něco tak pálivého jsme dlouho neměli. Mně taky moc chutnala, ale dojíst jsem ji nezvládla:-) Polévka nám nicméně po několika dnech bez pořádného jídla už nestačila, tak jsme pak našli ještě další cenově únosnou restauraci (na rozdíl od ostatních zemí je v Indii fajn přepočítávat na koruny, protože si uvědomíte, že je to fakt levné:-)), kde jsme si dali jehněčí biryani a pochutnali si, jak už dlouho ne. Bylo plné koření – hřebíček, skořice, badyán… no lahoda. Po jídle jsme se ještě zašli podívat na setmělou pláž a rozhodli se, že hotel překousneme ještě jednu noc a zítra si tu dáme trochu voraz.
ÚTERÝ 20.1. – den stodvacátý sedmý – VEGET V CALANGUTE
Vstali jsme v půl 9, posnídali banány a mandarinky z trhu a dosušovali vyprané prádlo, co viselo celou noc pod větrákem a nebylo mu to moc platné. Chlapci na recepci měli starosti – v půl 10 volali na pokoj, že už se blíží checkout. Zaplatili jsme tedy další noc, načež jsme si všimli, že vůbec nejde internet. Prý o tom vědí a zprovozní to boss, až přijde. No super… Zalezli jsme zase do pokoje a pracovali na novém videu, a až kolem 2. hodiny jsme se vyhrabali ven. Net stále nešel, boss tu prý bude za půl hodiny…
Došli jsme na pláž, docela narvanou lidmi a mezi nimi se promenujícími krávami, lemovanou restauracemi, bary a lehátky. Naháněči od všeho možného byli dost vlezlí, ale všem jsme utekli a vydali se zkusit najít kešku, což se ale bohužel nepodařilo. Rozvalili jsme se tedy na pláži, vykoupali se v moři a trochu si zarelaxovali. Ani nechci vědět, kolik prdlých místňáků si nás fotilo, i když tady byly zajímavější objekty (čím bělejší a blonďatější, tím zajímavější). Kolem páté jsme se vrátili do hotelu, dali si před ním lisovanou třtinu, a uvnitř několik temp v bazénu, kde jsme byli sami a opět středem pozornosti.
Do 8 hodin jsme se pak zavřeli v pokoji a pracovali na fotkách a deníku, abychom se následně vydali na večerní lov: v potravinách jsme koupili limču a čipsosměs, na trhu banány, granátové jablko a 4 maracuji, v restauraci (tam, co včera) jsme dali pálivou polévku s křupavými nudličkami monchow a jehněčí biryani, po cestě zpátky ještě mangový nanuk jako dezert:-) Ve stánku se mě zase pokusili natáhnout, ale nedala jsem se, juch!
V hotelu internet pořád nešel, později přestala dokonce téct voda. Vodu, aspoň studenou, jsem si ještě vyhádala, ale internet měl, prý nějakou chybu a půjde až zítra. Jeden z kluků, co si nás už i fotil, na mě chce furt nějaký kontakt a nabízí mi svůj mobil na surfování a zavolání domů, což s díky odmítám. Pro všechny jsme tady byli neustále “my friend”, ale bez internetu a vody si můžu jít spát zadarmo na pláž a ne za to platit 800 Rp…
Pozůstatky staveb z Old Goa
Mezi kostely se najde i jakýsi "hřbitov", který tvoří úlomky budov z různých staveb středověkého městaPozůstatky staveb z Old Goa
Motivy jsou tu vysloveně evropské - odpovídající portugalské kultuře 16. stoletíKostel sv. Františka z Assisi
33453969836_76ee65a768_bInteriér kostela sv. Františka z Assisi
33453967786_ba85e00621_bKatedrála Sé
33453965676_4a868fe002_bInteriér katedrály Sé
33453964326_e760f4c73e_bKatedrála Sé ze zadní strany, kde před ní roste zajímavý strom
32651537574_0559f2bb64_bKamenice u silnice
33366663881_3839f92f84_bPoprvé, nikoli naposledy, ochutnáváme kokos
V Indii si může člověk dát kokos na každém rohu, většinou tak, že se nejdřív vypije, pak nechá rozseknout a ještě se vydlabe chutná dužina.Bazilika Bom Jesus
32680908983_e58cec6820_bBazilika Bom Jesus
32679529063_4f5c06279b_bInteriér baziliky
33366653221_72a6413c79_bAno, byli jsme tu krátce po Vánocích..
33366651441_3a83a5119f_bKříž před bazilikou Bom Jesus
32680903383_7c5cc47a78_bOdpolední rozjímání
33366646631_a08d9511a7_bAreál Old Goa - chodníček, stromy... zcela neindické:-)
32680901283_a16b31e996_bKde je vytrčíno, tam je dovolíno...
Příprava květinové výzdoby na svatbu v bazilice Bom JesusÚnava horkem
33338966932_f5e0cbc993_bJežíš tě vidí...
Aneb kontrast kultur."A o Ježíšovi už jsi slyšel, chlapečku?"
33493566765_1e3348a4cf_bTancujéém!
33338963972_743aa9fe53_bIndičtí turisté
32651527484_acd1f62a8e_bHey, bro!
33338958682_4f2fd50141_bReliéfy v chrámech... taky neindické:-)
32651526154_59ed254bcc_bZajímavá výchovná expozice v bazilice Bom Jesus
33494936385_bd92f33061_bS bělochama se chce každý pořád fotit:-)
32651523694_49e51acc5b_bHrátky před kostelem
33494929735_ff5fc7f39c_bMadam na cestě do kostela
Sárí je krásný, i když někdy nepříliš lichotivý oděv... dle evropských měřítek.Indická svatba? Moc ne:-)
33494924945_a1ef162505_bPřed kostelem
Ožehlá kaplička a pán v typické póze upravující si oděv - vyhrnout nahoru a zakasat, aneb jak udělat "kraťasy" ze sukně:-)Ženský klášter (aktivní) v areálu Old Goa
33366620841_b780727b95_bZkáza ruin augustiniánského kláštera
Ruiny kostel v Old Goa se postupně restaurují a zkoumají, ovšem než došlo na augustiniánský klášter na Svatém kopečku (Holly hill), i zbytky ho spadly.Augustiniánský klášter, resp. jeho pozůstatky
33366616301_9266a6105a_bRuiny augustiniánského kláštera
33494910695_473ed54acf_bKostel Panny Růžencové
33494903355_248c69649b_bNeznámé zajímavé plody... že by kakaovník?
32679527073_b638a62592_bIndické vyšperkované autobusy, radost pohledět
33366610421_9c7e4962b1_bNa indické pláži potkáte ledaskoho...
33366608471_b82374936e_bPláž Calangute
33338922312_2768f03b15_bNa indické pláži potkáte ledaskoho...
33366603681_de26d41ba8_bHotelový bazén - luxus se však nekoná:-)
Mít hotelový bazén hned vedle hotelové restaurace má jednu nevýhodu - celá restaurace na vás při koupání civí:-)Maracuja
Maracuja nebo-li mučenka, nebo-li passion fruit... lahoda!Indické maracuji šly "vysosnout" v kuse
33366596811_31c8aa42bb_b
Max elevation: 380 m
Min elevation: -13 m
Average speed: 54.05 km/h
Total time: 00:54:10