Omán 2 – Jak to dopadlo, když jsme stopli jaguára

...aneb jak jsme zvládli v jednom dni navštívit pole, velbloudě, superluxusní hotel a tradiční ománskou domácnost
Napsal(a) Anča
Místo vydání: Dong Hoi

Čtvrtek 18.12. – den devadesátý čtvrtý – STOPEM DO BARKY, JAMAL POPRVÉ

Ačkoli sluníčko nás ze stanu do altánku vyhnalo už kolem 7., tak než jsme zabalili, nasnídali se, umyla jsem nádobí, bylo najednou skoro 11 hodin:-) Vyrazili jsme pěšky podél pláže, za chvíli se místo parkoviště objevila rybářská vesnička. Hodně skromné domky, před nimi rybáři spravovali a rozmotávali sítě, parkovali svoje bárky a zpracovávali ranní úlovek. Když jsme se stočili směrem od pobřeží, zpět k dálnici, domy začaly být o dost větší, zděné, hranaté a vždy celé sídlo obehnané zdí, takže vypadaly trochu jako barevné pevnosti roztroušené mezi palmami. Snad první auto, co kolem nás ten den projelo, ohromný dodge, zastavilo, a mistr Auf s kámošem nás nabral, že nás někam odvezou:-) Svezením jsme samozřejmě neopovrhli, a nakonec z toho bylo asi 5 km k nejbližšímu stanovišti taxíků. A když jsme projevili nezájem jejich služeb využít, chtěl nám Auf jednoho zaplatit – 5 rialů za oba. Nene, nic takového, jednak natolik přijímat laskavost jsme se ještě nenaučili a druhak taxikáře nikde na světě nepodporujeme. S velkými díky jsme se rozloučili a šli zase o kus dál stopovat. Bylo to tam ale trochu nešťastné, auta se tam před sjezdem z dálnice různě točila a projížděla na vedlejší silnici, ovšem náš spor, zda jít někam jinam, byl záhy vyřešený. Zastavilo u nás auto a z něj vylezl vysmátý černoch v dišdáše, vypadal jak Eddie Murphy, a jestli nepotřebujeme pomoct. To auto bylo JAGUAR, takže i kdybychom s ním jeli jen 2 metry, tak to prostě nešlo odmítnout! Jak mě šokovalo zvenku (pravda, byl to starší model, 2005… v Ománu jsou ale všechna auta starší než 2010, jednoduše stará, dávají se často manželkám, nebo někomu jinému z rodiny, a muž si pořizuje nového mazlíka), tak ještě mnohem víc uvnitř, protože světlé kožené sedačky byly totálně počmárané propiskami! Jeden z mých prvních dotazů na řidiče tedy byl, jak má staré děti? Dozvěděli jsme se o něm nejenom to, že má čtyřletého klučinu a tříletou holčičku, ale také, že se jmenuje Jamal [džamal], pracuje jako právník v bance v Muscatu a teď zrovna jede od soudu v Shinasu. V bance dělá poslední 2 roky, předtím byl advokát na volné noze, ale ti tu prý nemají moc dobré platy:-) Jamal s rodinou bydlí v nové vile nad Muscatem, ale doma měl být až večer, a tak se rozhodl nám ukázat další jeho nebo jinak zajímavá místa na pobřeží. Ne proto, aby se chlubil, ale protože nám chtěl ukázat trochu z ománského života. Začali jsme si pomalu zvykat, že v Ománu je trochu jiný pohled a přístup k bohatství. Tady jsou totiž bohatí úplně všichni, z pohledu průměrného českého platu dokonce superbohatí. Může za to kombinace několika faktorů:

  1. Omán je ropná velmoc, jako všechny země Perského zálivu
  2. Zemi o rozloze 4 x větší než ČR, z většiny pokrytou pouští, obývají jen 4 miliony lidí (2 miliony Ománců a 2 miliony Indů, Bangladéšanů, apod.)
  3. Sultanátu Omán vládne moudrý sultán Kábús, který bohatství z ropy vrací zpět do státu a do lidí, v Ománu se neplatí daně, mají bezplatné školství a zdravotnictví, buduje se infrastruktura, atd.

Díky tomu, že jsou tu bohatí úplně všichni, si tu nikdo nezávidí, nekrade a neřeší nesmysly. To jenom my jsme za celý měsíc v Ománu nevycházeli z údivu:-)

☕ Podpořte nás kafíčkem!
BuyMeACoffee.com

Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!

Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko. Každý váš finanční příspěvek nám pomáhá udržovat tento web živý a plný inspirace.

Pro podporu můžete navštívit naší stránku na BuyMeACoffee.com. Vaše kafíčko nám dodá energii a zároveň nám bude potěšením, že oceníte naši práci. Děkujeme vám!

Jamal nás nejdřív vzal na svojí “zahrádku”, kde měl zaměstnané dva Indy. Ti momentálně hlavně budovali síť zavlažování na vyschlém pozemku, aby tu mohli pěstovat cukety a lilky. Trochu z již dozrálé úrody nabalili Jamalovi do kufru, zkontrolovali řadu zatím asi třímetrových banánových palem a vrátili se k hadicím. Jamal říkal, že jsou fajn, ale musí se na ně dohlížet.

O pár zatáček dál jsme se zastavili na křovím zarostlém pozemku, ovšem byla tu ohrada s velbloudicí a jejím mládětem, roztomilým nohatým stvořením. Velbloudi jsou v Ománu ohromným majetkem a jakožto “koráby pouště” jsou nesmírně uctívaní, milovaní a opečovávaní, jak se nám později mnohokrát potvrdilo. Tihle dva nepatřili přímo Jamalovi, ale měl je tu “ustájené” jeho kamarád. Při té příležitosti nám ale vysvětlil, že Ománci sami sebe dělí do 3 skupin podle toho, kde žijí a jaký druh obživy vykonávají: nomádi z pouště, obchodníci a farmáři z měst a okolí, a nakonec rybáři.

Po několika dalších km byla další zastávka, pro nás hodně nezvyklá, a byli jsme z ní asi tak stejně vyvalení, jako personál superluxusního hotelu Millennium Resort při pohledu na nás. Jamal z nějakého důvodu usoudil, že by nás zajímalo se sem podívat:-) Anebo si prostě chtěl dát pivo… V Ománu jakožto muslimské zemi je prodej alkoholu hodně omezený a takové točené pivo je výhradně specialitou pětihvězdičkových hotelů, aby uspokojily zahraniční klientelu. Pro Ománce je to ale jak zajít si u nás do hospody na jedno:-) Jamal má pivo rád, ale pije ho prý jen o víkendu (a teď:-)) Prošli jsme se areálem hotelu, kolem soukromé maríny a podívat se na krásnou pláž, a pak se usadili u bazénu a dali si drink – Jamal svoje pivko, my mangový džus. Nedalo nám to se nezeptat, jak se tu dívají policajti na řízení pod vlivem a odpověď byla taková, že oficiálně povolené je jedno pivo, ale jinak prý přihlížejí hlavně na skutečný stav řidiče, a také fakt, že bez auta se tu prakticky nikdo nikam nedostane:-)

Po lehkém osvěžení jsme zas naskákali do jaguára a pokračovali. Po cestě jsme měli vesnici Al Masnaah, odkud Jamal pocházel, no a to by bylo, aby nás nevzal ukázat příbuzenstvu:-) Ústřední dům – pevnost patřil jeho mamince, se kterou tu bydlel jeden bratr s rodinou a jedna sestra s rodinou. Okolní domy většinou patřily dalším sourozencům, případně strýcům. Jinak zbylí Jamalovi sourozenci jsou různě rozprchnutí – v Suru, Salalahu, 3 sestry jsou provdané do Emirátů. Jamalův tatík má 2 manželky, žije s tou druhou v jiném domě, nicméně díky tomu má Jamal dohromady 9 bratrů a 10 sester. Naše přiznání jednoho bratra a jedné sestry za oba samozřejmě vzbudilo veselí, jako v každé zemi s velkými rodinami. Jamalova maminka byla stále usměvavá, hrozně sympatická paní, která se nejvíc zajímala o naši svatbu a obecně svatby v Čechách (překládal nám Jamal, ale mamka byla dost zdatná i v komunikaci “rukama, nohama”). Aspoň jsme se tak ale naučili nové, důležité arabské slovo arus = nevěsta, svatba nebo manželé:-)

A co by to bylo za návštěvu v muslimském domě bez řádného pohoštění? Nějaký ten čaj nebo kafe se dalo čekat, ovšem oběd, který nám tu podstrojili, bylo jedno z nejlepších jídel, co jsme vůbec kdy ochutnali. Šlo o tradiční a sváteční pokrm shawa, což je hovězí maso naložené na 6 neděl do místní obdoby vína, aby se potom 2 dny peklo zakryté v peci vyhloubené do země. Maso se úplně rozpadalo na jazyku, k němu jsme měli kopu úžasně ochucené rýže (skořice, hřebíček, šafrán), zeleninový salát, kolečka ananasu a domácí datle. Odvážně jsme odmítli extra talíře a lžíce, že budeme jíst jako místní – tedy rovnou ze společného talíře a hlavně jen pravou rukou. Jedli jsme my dva s Jamalem a boj s rýží byl urputný, to budeme muset ještě vypilovat:-) Po jídle nesměl chybět “kávový obřad”, kdy hostitel levou rukou nalévá kávu hostům z konvice do malých kalíšků v pravé ruce, dokud chtějí. Až když dopijí a zakvedlají svými kalíšky, může si nalít i hostitel.

Po obědě se Jamal odebral za rodinou a my si dali hodinovou siestu, rozvalení na kanapi a sledujíc na obrovské LCD televizi náš oblíbený film Zdrojový kód. Když už jsme věděli, o co jde, tak nám bylo šumák, jak to na nás mluví:-) Ještě jsem se nezmínila, jak taková tradiční domácnost vypadá – je to podobné, jako v jiných muslimských zemích, kde jsou rodiny či přátelé zvyklí se scházet ve velkém počtu, tedy v ohromných obývácích je vždy měkoučký koberec, v lepších domácnostech sedačky podél zdí a samozřejmě nesmí chybět telka. Jí se na zemi, kam se natáhne jednorázový igelitový ubrus a na něj se naservíruje všechno jídlo. Hned vedle obýváků bývá buď celá koupelna, nebo minimálně umyvadlo, aby si všichni mohli před a po jídle umýt ruce.

Před odjezdem jsme byli obdarováni taškou s chipsy a nádherným šátkem, produkty z obchodu, který provozuje maminka. Šátek jsem musela hned vyzkoušet, krásně ladil s mým modrým i maminčiným oranžovým oblečením, když jsme se spolu fotily. Nabízeli nám i nocleh, ale asi bychom se tu dlouhodoběji bez Jamala těžko domlouvali a nechtěli jsme být na obtíž, tak jsme se s velikými díky a vděčností srdečně rozloučili.

Odjeli jsme kolem 5. hodiny, s blížícím se západem slunce, kdy Ománci ožívají. Vysvětlili jsme Jamalovi naše plány a náš styl cestování a on nás vzal na parádní kempovací místo. Teda ono bylo spíš piknikovací, ale po čtvrtečním pikniku tu zůstala na dece spát i spousta místní omladiny, takže v pohodě. Byl to špičatý výběžek pláže před městem Barka, kam jsme dnes měli původně namířeno, bylo tu dětské hřiště, občerstvení, lavičky, bordel:-) Ovšem také výhled na siluety ostrůvků Sawadi kus od pobřeží, které na nás celou noc dohlížely.

S Jamalem jsme se navíc rozloučili s tím, ať se mu určitě ozveme za 2, 3 dny, až dorazíme do Muscatu, a on nás vezme k sobě domů. Tím nám nevědomky vytrhl velký trn z paty, protože do Muscatu jsme určitě museli na indickou ambasádu, ale nemohli jsme si absolutně dovolit se tam ubytovat.

Fotografie k článku
Trasa a statistiky
Total distance: 146.32 km
Max elevation: 27 m
Min elevation: -63 m
Average speed: 51.29 km/h
Total time: 07:28:38
Download file: 6038.gpx
Jak se ti líbil článek?
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (3 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..