Místo vydání: Kladno
S Albánií se nám prostě nechtělo tak lehce rozloučit, a tak jsme si ji “naordinovali” i při návratu z Balkánské cesty domů. Vyzkoušeli jsme si severovýchodní pohraničí, kterému vévodí město Kukës, usazené mezi horami a hranicemi (Kosova i Severní Makedonie), a na opačném konci Drinské kaskády, než kam jsme se podívali krátce po vstupu do této nádherné země. Vydali jsme se stylově po šotolinové cestě, kde jsme ještě naposledy vyzkoušeli výměnu píchlé pneumatiky, dali si výborné jídlo v restauraci s tradiční albánskou kuchyní a jako bonus tady potkali krajany na vandru. Poslední noc na území Albánie, k snídani divoké ostružiny, trochu hodit auto do pucu, když se blížíme hranicím EU, a hurá na průzkum nové země…
Neděle 7. 8. – ÚDOLÍ ČERNÉHO DRINU A NEDĚLNÍ ODPOLEDNE VE MĚSTĚ KUKËS
Po ne úplně klidné noci, kdy jsme tu v kopcích poslouchali střelbu, se budíme do pohodového rána. Řeka kolem hučí a zůstává ve svém korytě, my se nasnídáme, pobalíme a chvíli debatujeme nad mapou, kudy a jak se vydat. Respektive víme přesně, že máme dnes namířeno do města Kukës, jenom řešíme, jak dlouho zůstaneme na silnici vedoucí bezprostředně kolem Černého Drinu, jestli někde nepřejet most a nevrátit se na jinou, která je v mapě žlutá, tedy trochu větší. Nakonec to necháme osudu – pojedeme a uvidíme.
Prvních několik kilometrů je údolí Černého Drinu otevřené, široké, tvořené volnými pastvinami, sem tam usazená malá vesnička. Jedna taková nám nachystá překvapení v podobě obrovských louží přes celou cestu. Rozhodně v nás nebudí důvěru, ale všechny se povede po krajích projet tak, aniž bychom někam zahučeli, takže můžeme pokračovat.
Vůbec nás nepřekvapuje, že v mapě sice jedeme po silnici, ale v reálu klasicky po šotolině – přeci jenom jsme tu Albánii už projeli křížem krážem a těch jejích cest necest viděli hromadu (nejbrutálnější přejezdy pro nás byly asi mezi lagunami NP Divjakë-Karavasta, cesta za vodopádem Sotire nebo zdánlivě nekonečné plahočení mezi ropnými poli kolem Fieru). Na druhou stranu, s tím, jak to jde v Albánii rychle, tady možná už za rok ta asfaltka může být (jako se to stalo třeba na cestě z Thethu do Ndërlysaj). I když spíš asi ne, tohle není nijak turisticky zajímavá trasa:-)
Cesta podél Černého Drinu, Albánie
Víme, že na opačné straně údolí Černého Drinu vede zřejmě lepší silnice (nebo aspoň silnice s nějakým asfaltem), a tak se u každého dřevěného mostu přes široký proud rozmýšlíme, jestli to na ni přeci jenom nestočit, ale rozhodneme se vytrvat. Právě konec údolí, úzký kaňon řeky před městem Kukës, by měl být nejhezčím úsekem, a tak k němu chceme zkusit dojet co nejblíže a aspoň od cesty nahlédnout – autem se tam dostat nedá.
Abychom si ten poslední přejezd Albánií užili opravdu se vším všudy, tak přijde chvíle, kdy se ozve povědomé gumové plácání a auto začne divně poskakovat – jasné to znamení, že na těchhle pneumatikách domů nedojedeme. Stane se to v ne úplně dobrém místě, kde jsme trochu z kopce, a navíc na úzké cestě, ale nedá se nic dělat. Rychlými a mnohokrát natrénovanými pohyby zvládne Petík sundat kolo, společně vyklidíme kufr, vyndáme rezervu, všechno zase uklidíme a můžeme jet dál. Akorát že se nám povede tam v tom zmatku někde nechat Petíkovy botasky… sice to nebyly zrovna nějaké barefootky, ale stejně to zamrzí:-(
Jsme zvědaví, jestli 5 píchnutí bude konečné skóre čtyřměsíční cesty po Balkánu nebo se nějaký další defekt ještě přidá – ale od Albánie už bychom se měli pohybovat po civilizovanějších cestách, tak snad ne. Vzpomínáme na všechny předešlé defekty – poprvé jsme píchli cestou z Lukomiru v Bosně, podruhé v NP Sutjeska v Černé Hoře, potřetí cestou k jezeru Komani v Albánii a počtvrté mezi lagunami albánského NP Divjakë-Karavasta. Myslím, že jen jeden se vyřešil opravou, jinak jsme museli pokaždé koupit novou/ojetou pneumatiku. A pak že auta mají jezdit na kompletní sadě, nebo aspoň vepředu mít stejné pneu a vzadu taky – haha!:-)
Asi se ale po návratu budeme muset po nějakém tom obutí pro oktávku podívat…
Cesta podél Černého Drinu, Albánie
Kolo opravíme kolem 12 h, v jednu jsme pak u největšího z mostů přes Černý Drin. Je to místo, kde se s touhle krásnou řekou vytékající z Ohridského jezera rozloučíme, protože ona teče do svého zaříznutého kaňonu, který si během staletí vyhlodala skrz vápencové skály, kdežto nás cesta vyvede na opačnou stranu údolí, kde už se napojíme na silnici a zanedlouho sjedeme do města Kukës. Tady, u průzračné, divoké řeky a dřevěného mostu, který vypadá bytelně, ale díky úzkému údolí na něm tak fičí, že je problém udržet volant rovně, se podvědomě loučíme s albánskou přírodou, s jednou z posledních opravdových divočin v Evropě, s nádherným koutem světa, který jsme měli tu čest poznat v ještě celkem zachovalém stavu. I tady jde rozvoj rychle kupředu, i tady si chtějí lidé žít pohodlněji a jednodušeji, i tady chtějí využít turismus jako zdroj obživy. Není třeba jim to mít za zlé, ale je třeba ukazovat, že i turista se dokáže chovat k přírodě a prostředí kolem sebe slušně, s úctou a pokorou, aby ti, co přijdou po něm, našli tu stejnou krásu…
Ale konec filozofování, valíme do města Kukës a všímáme si rodiny se dvěma většími dětmi, co šlape s krosnami podél silnice. Podle výbavy Češi, na 100 %. Škoda, že je nemůžeme vzít… Dojedeme do města a co myslíte, že hledáme jako první? Autoservis? Obchod? Myčku? Ehm…restauraci, samozřejmě. Je 15 h a my od rána na cestě, a tak si chceme naposledy užít možnost se relativně levně najíst něčeho dobrého, co vařil někdo jiný a ještě po nás umyje nádobí:-) K tomuto účelu výborně poslouží velká restaurace Xhamlliku. Na Googlu má super recenze, a i my jsme tam tak spokojení, že jim nakonec jednu napíšeme:-) Konečně ochutnáváme pořádné albánské tavë, což je maso v omáčce, dělané v zapékací misce, k tomu domácí hranole, pro Kubu pizzu a společně zeleninový salát, no naprostá paráda! A protože jsou tu na nás moc milí, a hlavně protože ceny mají velmi příznivé, tak si dopřáváme i sladkou tečku v podobě zmrzlinového poháru a ledových kafíček. Celková útrata 1700 leků, cca 350 Kč (podle kurzu v r. 2022), luxus!
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
A aby se nám tu líbilo ještě o něco víc, tak když dojídáme, objeví se ve dveřích rodina, kterou jsme předtím míjeli na silnici, a opravdu jsou to Češi. Necháme je v klidu vybrat a objednat, a pak se jdeme družit, což se nakonec protáhne trochu víc, než jsme plánovali, ale vůbec nám to nevadí.
Rozhovor s nimi nám pomůže pochopit roli města Kukës v Albánii – není to totiž jenom taková prdelka někde mezi horama. Vlastně je to jediné větší město na severovýchodě Albánie a má dokonce svoje letiště (od roku 2021 otevřené pro mezinárodní dopravu, v současnosti – 2025 – ale prakticky s nulovým provozem). Po jeho otevření sem cestovali hlavně horalé a milovníci outdoorových aktivit – všude okolo jsou opravdu hory a možnosti toulání se po nich nekonečné. (Veškerou výbavu potřebnou pro toulání se (nejenom) albánskými horami seženete například v našem oblíbeném obchodě Hanibal.)
Při pohledu na mapu zjistíte, že Kukës leží na soutoku Bílého a Černého Drinu, odsud dál už je to „jenom“ Drin. Drin je nejenom nejdelší, ale také jedna z nejvýznamnějších albánských řek. Za soutokem se nějakou dobu kroutí horami (na severu se pomalu začínají zvedat Albánské Alpy, na východě se tyčí pohoří Šar na kosovsko-makedonské hranici), spoután několika přehradami Drinské kaskády. Řeka v místech zaplaveného kaňonu dosahuje hloubky kolem 1000 m.
Druhá z přehrad se nachází nedaleko Shkodëru a vytváří jezero Komani, což bylo po Thethu druhé místo v Albánii, kam jsme se zhruba před měsícem a půl vypravili. A tak by se dalo vlastně říct, že tady uzavíráme okruh po Albánii, která nám ukázala svou divokou, neuvěřitelně rozmanitou krásu.
Kukës – město v severovýchodní Albánii s fascinující historií a malebnou přírodou. Jeho kořeny sahají až do dob starověkých Illyrů, kdy bylo osídleno kmenem Dardanů. V období římské říše sloužilo jako zastávka na obchodní cestě Via Egnatia, která spojovala Durrës na pobřeží Jaderského moře s Konstantinopolí. Kukës se později stalo součástí Byzantské říše a Osmanské říše, kde fungovalo jako malé obchodní centrum na cestě do jižního Kosova. Historie města však získala dramatický zvrat v roce 1976, kdy bylo původní Kukës zatopeno kvůli výstavbě přehrady Fierza, a nové město (Kukësi i Ri) bylo postaveno na náhorní plošině obklopené umělým jezerem. Proto dnes jeho základ, centrum, tvoří pravoúhlá síť ulic, jasně a stručně naplánovaných a postavených.
Moderní Kukës je známé především svou rolí během války v Kosovu v roce 1999, kdy poskytlo útočiště více než 450 000 uprchlíkům. Díky této humanitární pomoci bylo město nominováno na Nobelovu cenu míru – jako první město na světě. Dnes je Kukës obklopeno nádhernými horami a nabízí široké možnosti pro milovníky přírody i historie. Turisté mohou navštívit etnografické muzeum, které představuje tradiční albánské řemeslo a kulturu, nebo se vydat na túry v okolních národních parcích. Kukës je také ideálním místem pro rybaření či koupání v jezeře Fierza během letních měsíců. Tento kousek Albánie vás okouzlí svou pohostinností a autentickým zážitkem.
Pokud by vás zajímaly konkrétní tipy, co v okolí Kukës podniknout a kam se vydat, rádi můžeme doporučit tohoto online průvodce Albánií. K nastudování cesty předem nebo i v terénu jistě poslouží i průvodce knižní, který vyšel v r. 2024.
A budete-li se chtít v Kukës třeba i zdržet a na pár dní ubytovat, vězte, že to není žádný problém a nabídka ubytování ve městě i jeho okolí je dostatečná. My bychom si třeba uměli představit noc v dřevěném loftu hotýlku Bujtina Gjana😉
Když se po srdceryvném loučení s krajany i příjemným podnikem vyhrabeme z restaurace, je pozdě na nějaké zkoumání města (a v neděli večer na nás ani není nikdo moc zvědavý – jakože třeba muzeum nebo pneuservis), a tak se jen trochu projdeme po okolí a v malých obchůdcích se pokusíme sehnat nějaké zásoby nejenom na cestu, ale i jako suvenýr, což je s místní zásobovaností poněkud složité:-)
Vzhledem k tomu, jak je Kukës položený, není problém tu najít místo na přespání, ale musíme si kousek povyjet. Po chvíli hledání v mapě i krajině se zapíchneme na takové holé planině s pár ostružinovými keři okolo (a za jedním z nich, tváříce se, že tady rozhodně žádné auto neparkuje:-)). Dorazíme se ještě večeří a mládě má problém usnout, takže nám skoro do 23 h leze po hlavě, když se snažíme zjistit všechny důležité informace k zítřejší výpravě do velkého neznáma – Republiky Kosovo.
Ani jsme se nenadáli a je tu poslední noc v Albánii. Díky, Albánie, krásko divoká, za všechny zážitky, a zůstaň, prosím, tak nádherná a nespoutaná!
Pondělí 8. 8. – CO SI ZAŘÍDIT V ALBÁNII PŘED JEJÍM OPUŠTĚNÍM
Sluníčko svítící do kufru nás vytahuje kolem 7 h, snídáme, trochu debordelizujeme auto, aby ho mohl někdo aspoň vepředu vyluxovat a vyčistit. Přeci jenom, naposledy jsme to udělali před odjezdem z Albánie do Řecka, stálo to pár fufňů a na hranicích na nás možná nekoukali tak křivě. A teď nás čekají samé takové hranice, co můžou dopadnout všelijak…
Nocleh nad Kukësem
Kuba češe všechny ostružiny v dosahu. Pobaví nás tentokrát výmyslem, že táta je gyros, máma je pljeskavice a on je malej čevap. A tak gyros, pleskavice a čevap jedou na výlet….
Nebo ještě ne. Celé dopoledne ještě strávíme „loučením s Albánií“, objížděním města Kukës a hledání těch správných podniků. Nejdřív chvíli hledáme pneuservis. Na to, že má Kukës asi 3 hlavní ulice, to je docela výkon. Když konečně na nějaký otevřený servis narazíme, jsme nemile překvapeni, ale nakonec se domluvíme s jedním vydřiduchem na second handové pneumatice za 3500 leků (cca 700 Kč, suverénně nejdražší ze všech 5 výměn). Samozřejmě, že jakmile pneuservis opustíme, tak dál v ulici Rruga Kukësi i Ri je jeden vedle druhého…ehm, ehm.
Další záležitostí je myčka, protože chceme dát Ferdu trochu do pucu, když se tak snažil a ještě musí trochu posnažit. Víme, že minule jsme za komplet úklid z venku i zevnitř platili 400 leků, tak si můžeme dovolit smlouvat. Když je tedy konečně kde, protože prvních několik myček je suverénně obsazených na několik hodin dopředu. V pondělí ráno asi celá Albánie jede umejt auto. Chlapík z myčky na kraji města to nejdřív s cenou trochu přehání, ale když vidí, že se chystáme nasednout a odjet, tak se domluvíme na 500 leků za komplet. A to mu ještě slevím, že vzadu uvnitř to čistit nemusí:-) Dalších 30 minut pak blbneme s Kubou na parkovišti, protože nic jiného stejně moc dělat nejde, od města je to pěšky tam a zpět celkem daleko. Zato auto pak skoro nepoznáme – hoši, děkujem a necháváme dýško!:-)
No a na závěr zajedeme tak trochu náhodou na místní ovocný a zeleninový trh a trochu se zazásobíme. Za melouna tu chtějí 40 leků, což nestálo ani dole u moře, takže bez toho se budeme muset obejít (tak jsme uprostřed hor, že jo), ale jinak pořídíme docela dobře, hodně a levně:-) S pusou nacpanou slaďoučkým vínem pak frčíme po dálnici na kosovské hranice.
Nejčastější dotazy
Černý Drin (Drini i Zi) je řeka, která pramení z Ohridského jezera na hranici Severní Makedonie a Albánie. Protéká východní Albánií a u města Kukës se stéká s Bílým Drinem, čímž vzniká řeka Drin, nejdelší řeka v Albánii. Údolí Černého Drinu je malebné, ale cesty podél něj mohou být náročné. Řeku, která bývala zdrojem každoročních ničivých povodní v oblasti mezi horami a pobřežím, reguluje od 60. let 20. stol. tzv. Drinská kaskáda, systém přehrad a hydroelektráren. Přestože je tok částečně regulovaný, stále si díky okolí přírodě zachovává i svůj divoký charakter, zejména v horní části.
Cesta podél Černého Drinu v úseku mezi Peshkopi a Kukës je převážně šotolinová a místy může být náročná, zejména po deštích. Vede krásnou krajinou s pastvinami a vesničkami, ale je třeba počítat s horší kvalitou povrchu a možnými překážkami, jako jsou velké louže. Existuje i alternativní, kvalitnější silnice na druhé straně údolí, ale cesta přímo podél řeky nabízí autentičtější zážitek. Je vhodné mít vozidlo s vyšším podvozkem a dobrou odolností.
Kukës je město v severovýchodní Albánii, ležící na soutoku Bílého a Černého Drinu. Jeho moderní historie je celkem dramatická – původní město bylo v 70. letech 20. století zatopeno kvůli stavbě přehrady Fierza a nové město bylo postaveno na nedaleké plošině. Město Kukës se proslavilo během války v Kosovu v roce 1999, kdy přijalo statisíce uprchlíků. Za tuto humanitární pomoc bylo jako první město na světě nominováno na Nobelovu cenu míru.
Kukës samotný nabízí spíše omezené turistické atrakce. Můžete navštívit etnografické muzeum, které představuje místní historii a kulturu, nebo se projít centrem města s moderní architekturou. Hlavním lákadlem Kukësu je však jeho okolí, které nabízí nespočet možností pro outdoorové aktivity.
Milovníci přírody se mohou vydat na túry do okolních hor, prozkoumat kaňon Černého Drinu, navštívit jezero Fierza a Národní park Albánské Alpy. Kukës je také ideálním výchozím bodem pro rybaření, kanoistiku a další aktivity na řece Drin a okolních jezerech.
Ubytovat se můžete přímo ve městě i v jeho blízkém okolí – nabídka je pestrá.
Tavë je tradiční albánské jídlo, které se připravuje v hliněné nebo keramické zapékací misce. Základem je maso, nejčastěji jehněčí, hovězí nebo kuřecí, které se dusí v bohaté omáčce se zeleninou a kořením. Existuje mnoho regionálních variant tavë, které se liší použitými surovinami a způsobem přípravy.
V Kukësu doporučujeme ochutnat tavë v restauraci Xhamlliku, která se těší výborným recenzím a nabízí tradiční albánskou kuchyni za příznivé ceny. V jejich menu najdete různé druhy tavë, včetně tavë kosi (jehněčí tavë s jogurtovou omáčkou), tavë dheu (hovězí tavë s rajčatovou omáčkou) a tavë mishi viçi (telecí tavë s houbami).
Hraniční přechod mezi Albánií a Kosovem nedaleko Kukës (Morinë-Vërmicë) je moderní a poměrně frekventovaný. Odbavení bývá obvykle plynulé, ale záleží na aktuální situaci a denní době. Je důležité mít v pořádku všechny potřebné doklady pro vstup do Kosova, včetně zelené karty (pojištění) pro auto. To se vyřizuje přímo na hraničním přechodu.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.
Max elevation: 794 m
Min elevation: 319 m
Average speed: 31.42 km/h
Total time: 17:14:15
Loading...
