Místo vydání: Kladno
Kosovo. Země, jejíž status je dodnes předmětem diskuzí, pro nás však další navštívená země na seznamu našeho balkánského roadtripu. Ačkoliv jsme tu strávili jen dva dny v rámci přesunu domů, stihli jsme prozkoumat hned několik fascinujících míst, která nám odhalila mix historie, kultury i dechberoucí přírody. Navštívili jsme město Prizren s krásným historickým centrem, zastavili jsme se u soutěsky Bílého Drinu i jeho pramene, kde navíc řeka tvoří nejvyšší vodopád v zemi. Viděli jsme jedenáctiobloukový most, vkročili jsme do útrob krasové jeskyně i staletého monastýru v Peći. A nyní pojďte a vydejte se na tuto rychloexkurzi s námi…;-)
Pondělí 8. 8. – CESTA PŘES KOSOVO – PRIZREN A OKOLÍ
Po lehce protáhlém loučení s Albánií jsme na hranici a chystáme se naposledy během naší čtyřměsíční cesty vstoupit do nového státu. Nebo jak se to vezme. Pro někoho to je stát, pro někoho ne. My překračujeme hranici, musíme se legitimovat, auta mají svojí vlastní zkratku na SPZ, platí se tu eury – takže pro nás to je zkrátka další země, kterou můžeme počítat jako navštívenou – Kosovská republika.
Na hranici jsou před námi jen dvě auta, celkové čekání asi 5 minut, takže žádný problém. Albánci se to tu rozhodli nehlídat, a tak nás kontroluje jenom kosovský celník. Perfektní angličtinou upozorňuje Petíka, že musíme zaplatit ještě pojištění na auto, což samozřejmě víme a přesouváme se na nedaleké parkoviště. Tam jsou před námi také jen dva lidé, ale čekáme snad čtvrt hodiny. Protože cizojazyčné záležitosti většinou řešíme raději spolu, necháváme Kubíka v autě s písničkami na mobilu. Ale moc to nezabere, na něj jsme pryč dlouho a jelikož má teď období, kdy to blbě snáší, tak z auta málem nadělá kůlničku na dříví. Když ale máme v ruce draze zaplacený dokument a tím oficiálně otevřený vstup do země, jsme všichni klidnější a brzy je zase dobře.
Povinné ručení v Kosovu – v Kosovské republice neplatí evropská zelená karta, a tak je při vstupu nutné zaplatit povinné ručení. Nejnižší tarif pro osobní auto je 15 € na 15 dní. Sjednat se dá dnes i online, kde to vyjde s manipulačním poplatkem na 16 €. Sjednat online pojištění nebo si ověřit aktuální cenu pojištění můžete na oficiální stránce https://api.bks-ks.org/PolicaOnline/.
Chvíli si užíváme rychlejší jízdu po dálnici, naším cílem je nejbližší větší město, kde se hodláme trochu seznámit s kosovskou kulturou, Prizren. Nějakou dobu se jede plynule, ale sjezd na silnici do města a široké okolí jsou totálně ucpané, a tak to na prasáka (jako mnoho dalších) otáčíme na nájezd do protisměru a bereme to do Prizrenu jižní cestou. I tady se zasekneme v koloně, ale pomalu to jede. Zjišťujeme ale, že Kosovští Albánci jsou řidičsky ještě o něco vyšší level než samotní Albánci… na přednosti se tu moc nehledí, platí právo silnějšího a člověk se musí mít neustále na pozoru.
Centrum Prizrenu projedeme a zaparkujeme asi půl km nad ním, Kubík se probouzí, napůl sám, napůl s tátovou pomocí, a vyrážíme do historické čtvrti – trochu poznat místní kulturu, ale hlavně zkusit ulovit nějakou pljeskavici k obědu:-)
Prizren, Kosovo
Ulice Adem Jashari, jedna z větších tříd, po které scházíme k centru, je plná butiků a prodejen společenských šatů a zlatnictví. Pocit tu máme jako někde v Turecku, zároveň tyhle ulice soustředěné na jeden druh zboží nebo služeb známe hlavně z Jihovýchodní Asie. Sice ten velký den „v bílém“ mám dávno za sebou, ale stejně si tady ty krásky ve výlohách se zálibou prohlížím:-) A ono ani s tím Tureckem nejsme daleko od pravdy, neboť tato oblast spadala od 15. do 20. století pod Osmanskou říši, a tak je tu onen orientální duch patrný na každém kroku.
Prizren – Křižovatka kultur pod pevností Kaljaja
Prizren je jedním z nejvíc historických a nejmalebnějších měst Kosova, rozkládající se na svazích hor Šar. Jeho strategická poloha na řece Prizrenska Bistrica a na křižovatce obchodních cest přispěla k jeho významu již od římských dob. Město zažilo vrcholy pod Byzantskou říší a Srbským královstvím, ale jeho dnešní charakter je nezaměnitelně poznamenán téměř 500 lety osmanské nadvlády (15. – 20. století). Právě osmanská architektura, patrná v dlážděných uličkách, kamenných mostech přes Bistricu a četných mešitách (včetně dominantní Sinan-pašovy mešity), dává Prizrenu jeho jedinečnou atmosféru.
Historické centrum Prizrenu je kompaktní a plné života, s množstvím kaváren a restaurací podél nábřeží. Dominantou města je středověká pevnost Kalaja (či Prizrenská pevnost), tyčící se na kopci nad městem. Ačkoliv nám pro její návštěvu nezbývalo příliš času a energie, pohled z jejích hradeb na červené střechy starého města, řeku a okolní hory je jedním z ikonických symbolů Prizrenu a celé země. Pevnost má dlouhou historii, její základy sahají až do byzantských dob, a sloužila jako důležitá obranná stavba v průběhu staletí. Vstup na pevnost je časově neomezený a zdarma, ovšem dostat se k ní zabere 30 – 40 min vytrvalého stoupání.
Město je také významným centrem albánské kultury a historie. Právě zde v roce 1878 vznikla Prizrenská liga, albánská politická organizace, která usilovala o sjednocení albánských území a bránila je před rozdělením mezi sousední státy po pádu Osmanské říše. Budova, kde Prizrenská liga zasedala, je dnes muzeem a významným národním památníkem. Muzeum je otevřené denně od 10 do 17 h a vstupné je 1 €, aby bylo toto muzeum významné pro albánskou národní soudržnost dostupné každému. Tato směsice osmanského dědictví, albánské národní identity a pozůstatků srbské středověké historie (včetně zničeného kostela sv. Jiří, který je viditelný pod pevností) činí z Prizrenu fascinující studii balkánské historie a křižovatku kultur.
Další zajímavostí Prizrenu je jeho tradiční řemeslná výroba, zejména filigránské zlatnictví a stříbrnictví, které má ve městě dlouhou tradici sahající do osmanských dob. Procházka specifickými uličkami s obchody se svatebními šaty a zlatnictvími odhaluje i tuto stránku místního života a ekonomiky. Navzdory bouřlivé historii a nedávným konfliktům si Prizren zachoval svůj osobitý charakter a je dnes považován za jedno z nejkrásnějších měst Kosova, které láká návštěvníky svou atmosférou, památkami a polohou na úpatí malebných hor.
Pokud byste chtěli v Prizrenu přespat, najdete zde mnoho možností ubytování – stačí si jen vybrat:-)
Ulice nás dovede na nábřeží říčky nesoucí název Prizrenska Bistrica, které je celé pěkně opravené a upravené. Je vidět, že tu vrcholí letní sezóna – všude zahrádky, kavárničky, slunečníky a vyletnění turisté. Nábřeží je dlážděné, přes řeku se klene několik kamenných mostků. Některé mají delší historii, ale většina je jich nových – byly postaveny po roce 1979, kdy se městem prohnala ničivá povodeň.
Jsme rádi, že vám můžeme přinášet obsah, který tvoříme s láskou ve svém volném čase. Provoz tohoto webu však není zcela zdarma a my budeme rádi za vaši podporu!
Pokud nás máte rádi a naše články vás baví, zvažte prosím malý příspěvek na naše virtuální kafíčko.
My nejdřív trochu prozkoumáváme „náš“ břeh a jdeme se podívat po okolí. Zavítáme do krásného, bílého dvora. Objekt patřil tzv. Prizrenské lize, což byla organizace Albánců na konci 19. století, která usilovala o sjednocený albánský stát po porážce Turecka během Rusko-osmanské války. No a my tu teď sledujeme něco jako fotosession budoucí královny krásy Kosova. 14 krásek se tu nakrucuje a učí nastupovat do formace a kluci jenom valí bulvy:-)
Pak už je ale čas se jít podívat do samotného centra města. Pohled z nábřeží na kamenné domy s řadami malých oken nám dost připomíná další osmanská města, která jsme už navštívili: albánský Berat, tureckou Amasyi nebo bulharský Plovdiv. Je to krása!
Pozornost upoutává také Sinan-pašova mešita, krásná, s kupolí, ve které se odráží slunce. Jdeme se na ni podívat, a pak plynule pokračujeme uličkami starého města v intenzivní snaze najít pljeskavici🙂 O kus výš, v klidnější uličce se povede, Kubajs nám objedná a všichni si pochutnáme – jó, po tomhle se nám bude doma stýskat. No a když je uspokojena základní potřeba – hlad, můžeme si jít hýčkat i chutě. Vrátíme se na nábřeží a do dobře hodnocené kavárny Mulliri. Tato kavárna by směle obstála i v západní Evropě, ceny však naštěstí zůstávají na balkánské úrovni;-) Luxusní ledové kafíčko pro rodiče a ledový ovocný čaj pro Kubíčka jsou skvělou tečkou za tímto příjemným městem. A pro nás čas se posunout kousek dál.
Prizren rozhodně stojí za návštěvu, ale pokud byste neměli přímo cestu do Kosova, můžete se sem vydat i v rámci organizovaných výletů například z kosovské Prištiny, makedonské Skopje, albánské Tirany nebo dokonce bulharské Sofie. Při plánování vlastní cesty se nezapomeňte podívat na možnosti takových výprav prostřednictvím Get Your Guide.
Vystoupáme zpátky na kopec k autu, Kubu necháme ještě chvíli vyblbnout na skromném hřišti a po 17 h můžeme vyrazit. Chvíli se ještě motáme městem a jeho perifériemi, zastavíme se v jednom supermarketu, a proskáčeme několik kolon. A pak už jsme na silnici, po které projedeme postupně skoro celou zemi. Aby to ale nebyla jenom honička od hranice k hranici, tak se zastavujeme dnes aspoň na dvou místech (a další budou následovat zítra).
Kaňon Bílého Drinu, Kosovo
První z nich je kus za Prizrenem, kde silnice křižuje kaňon Bílého Drinu. Je to vlastně celkem krátká soutěska, ale v relativně rovinaté krajině je to najednou výrazný zářez. Kosovci si to tu zřejmě oblíbili jako výletní místo, a tak je tu velká restaurace, dost míst na zaparkování, pod soutěskou se zrovna fotí novomanželé a vedle silničního mostu si tu postavili ještě jeden, jakoby visutý, a říkají mu Tibetský:-) Při naší návštěvě je ale zavřený, takže pěknou fotku z prostředka kaňonu si bohužel nepořídíme. Tak aspoň z okraje, jak to jde, a můžeme pokračovat se soumrakem dál.
Druhou zastávkou je potom Terzijský most, krásný, kamenný most, který se několika oblouky klene nad řekou Erenik (celkem jich má 11). Postaven byl původně v 15. století za Osmanů a sloužil jako spojnice obchodních cest mezi Dakovicou a Prizrenem. Jeho název odkazuje na krejčířský cech, který byl investorem stavby. Velkými rekonstrukcemi prošel most v 18. století a potom v 80. letech 20. století. Následně se stal chráněnou památkou. Vstup na něj je zcela volný a zdarma. Dnes je kolem jeho části pěkně upravený park, o kus dál je potom zarostlá krajina a pole. Pokoušíme se tu najít místo na spaní, ale moc se nám to nezamlouvá, budeme muset ještě popojet.
Za tmy se nám zdá Kosovo jako docela divoká oblast – řídí se tu dost bláznivě, před hospodami a bary se koná bujaré veselí, pořvávající chlápci všude po městech, odpadky, špína, takový celkový chaos. Možná nám to fantazie trochu přikresluje, ale jsme docela rádi, když klidné místo nad městem Peć (albánsky Pejë) je opravdu klidné, takový plácek mezi stromy, kde rychle uklohníme večeři a padáme do postele. Ruch a světla čtvrtého největšího města v zemi k nám ale i tak doléhají.
Úterý 9. 8. – CESTA PŘES KOSOVO – PEĆSKÝ KLÁŠTER, VODOPÁD A JESKYNĚ RADACI
Vstáváme v 7 h, vyspaní dorůžova, příjemně ve stínu. Zjišťujeme, že spíme vedle hřbitova a stín nám poskytují vzrostlé jedlé kaštany. Petík asi hodinu pracuje, dáme si snídani, zabalíme. Na hřbitov přijedou malým náklaďákem nějací údržbáři, ale o nás nejeví zájem. Někdy kolem 9:30 vyrážíme zase na cestu.
První dnešní zastávkou je jedno z vůbec nejvýznamnějších míst v Kosovu, minimálně z hlediska srbské pravoslavné církve. Jde o Pećský klášter, který v historii několikrát sloužil jako hlavní sídlo církve, jako místo jmenování i posledního odpočinku pravoslavných patriarchů, jako domov velmi vzácných rukopisů i fresek na zdech kostelů. Od roku 2006 je zapsán na seznamu chráněných památek UNESCO.
Pećský klášter (srbsky Pećka patrijaršija, albánsky Patrikana e Pejës) je jedním z nejvýznamnějších pravoslavných klášterů na Balkáně a patří mezi nejcennější památky středověkého Srbska. Nachází se na západním okraji města Peć (Peja/Pejë) v malebném údolí soutěsky Rugova. Klášter byl založen ve 13. století a postupně se rozrostl do komplexu čtyř kostelů, z nichž tři jsou unikátně propojeny v jeden celek. Právě zde sídlili srbští arcibiskupové a později patriarchové, což z něj učinilo duchovní centrum srbské pravoslavné církve a místo posledního odpočinku mnoha jejích představitelů.
Architektonicky je klášter výjimečný kombinací srbského a byzantského stylu, vyniká bohatě zdobenými freskami z 13. až 14. století a monumentálním nartexem. V areálu kláštera jsou zachované i další historické budovy a rezidence. Klášter je dodnes živým duchovním centrem, které obývají pravoslavné jeptišky. V roce 2006 byl Pećský klášter spolu s dalšími třemi památkami (klášter Gračanica, klášter Visoki Dečani, kostel Panny Marie Ljeviš v Prizrenu)zapsán na seznam světového dědictví UNESCO jako součást „Středověkých památek v Kosovu“. Od té doby je veden také jako ohrožená památka kvůli politické nestabilitě regionu a minulým útokům během etnických nepokojů. Lehce jeho pověst zakolísala také po roce 2008, kdy v rámci renovačních prací došlo k jeho natření červenou barvou. Tento úkon měl být poctou srbskému klášteru Žiča, který míval podobné postavení jako Peć, nicméně vzbudil spíše rozkol.
Klášter je přístupný veřejnosti a představuje nejen místo hlubokého duchovního významu pro Srby, ale i unikátní kulturní a uměleckou památku pro všechny návštěvníky. Návštěva Pećského kláštera nabízí výjimečný zážitek z historie, umění i současného života pravoslavné komunity v srdci Balkánu.
Přestože my jsme ještě žádné vstupné do kláštera neplatili, v současné době (2025) je již vstup zpoplatněný ve výši 2 €, potřeba je doklad totožnosti, v ceně je i anglický audioprůvodce. Otevírací doba kláštera je od 9:30 do 17 h.
Klášterní komplex leží asi 200 m od silnice a nejbližšího parkoviště. Už na začátku cesty nás legitimují policajti. Klášter je kvůli permanentní politicko-etnicko-náboženské napjaté situaci střežený – donedávna to byly jednotky KFOR, dnes už ho má na starosti kosovská policie. Policajti vypadají jako chlápci, co když musí, tak tu holt celý den prosedí ve stínu lípy, pálí jednu za druhou a svačí koblihy (nebo spíš nějaké burky):-) Vypadají, že jsme pro ně zajímavým zpestřením, že by si možná i pokecali, ale je tam jistá jazyková bariéra, a tak jenom nahlédnou do pasů a ukážou nám, že můžeme jít:-)
Klášter je obehnaný vysokou zdí, kterou když projdeme, připadáme si jako v biblickém ráji. Jsme uprostřed zahrad se záhony i stromy, kterým dominuje rozložitý morušovník. Údajně jej tu vysadil svatý Sáva ve 13. století, krátce po založení kláštera. Náš pohled zaujme ze všeho nejdřív vysoká kamenná věž, ale hned potom se vydáváme prozkoumat unikátní stavbu – 4 postupně vystavěné, ale navzájem propojené pravoslavné kostely. Zvenčí to vypadá jako jeden nabobtnalý, uvnitř je to takové potemnělé bludiště, z jehož stěn na nás shlíží 700 let staré fresky všemožných svatých. Ty lehce osvětlují i plápolající svíčky, které tu zapalují jak věřící, tak řádové sestry, co tu žijí. Atmosféra by se tu dala krájet, je to úžasné!
Pećský monastýr, Kosovo
Díky skvěle přehledné mapě, kterou jsme si prohlédli hned za branou, se tu dobře orientujeme, obejdeme si kostely ze všech možných stran a úhlů ve snaze je vyfotit co nejvíc zajímavě, Kubu zatím ze všeho nejvíc baví skákat přes strouhu. Zadní část zahrady a obytná část pak už nejsou veřejnosti přístupné. Stánek se suvenýry vynecháme, vrátíme se k autu, dáme svačinu a jedem dál.
Peć, jedno z nejvýznamnějších měst západního Kosova, má dlouhou a pestrou historii sahající až do antiky, kdy byla oblast osídlena Ilyry a později Římany. Ve středověku se Peć stala důležitým centrem srbského státu a sídlem pravoslavné církve, což dokládá slavný Pećský klášter ze 13. století, dnes zapsaný na seznamu UNESCO. Město bylo po staletí významnou křižovatkou obchodních cest a pod vládou Osmanské říše získalo orientální ráz, který je patrný ve starém bazaru, zachovalých mešitách a tradičních domech. Mezi hlavní turistické zajímavosti patří právě Pećský klášter s unikátními freskami, historická čtvrť s trhem a mešitou Bajrakli, a také původní turecké lázně. Významným přírodním cílem v blízkosti města je soutěska Rugova, která nabízí možnosti pro pěší turistiku, horolezectví i cyklistiku v dramatické horské krajině. Peć tak představuje atraktivní destinaci pro návštěvníky se zájmem o dějiny Balkánu, architekturu i přírodní krásy regionu.
Město je skvělým výchozím bodem pro výpravy za kulturou i přírodními památkami, a proto může být dobrou volbou se zde na pár dní ubytovat.
Musíme se prokousat dalšími zácpami na okrajích města Peć, než se dostaneme na jinou výpadovku, ale pak už to jede v pohodě a my se vydáváme prohlédnout ještě trochu kosovské přírody, než tuto zemi definitivně opustíme.
Naším cílem je vodopád na Bílém Drinu (v mapě se to tak opravdu jmenuje, což nevypovídá nic dobrého o kosovské fantazii…). Zaparkujeme u poslední restaurace, ke které jde dojet, a k vodopádu už pokračujeme pěšky. Je 11 h a jsme tu docela včas, takže si to tu zvládneme užít v rozumném počtu lidí. Později při našem odjezdu už jsou všechna parkoviště plná a všude nám na fotkách překáží lidi:-)
Vodopád na Bílém Drinu, Kosovo
Vodopád, který se nalézá prakticky hned pod pramenem Bílého Drinu a je nejvyšším v Kosovu, je tak trochu schovaný mezi skalami, ale když se k němu sejde po upraveném chodníku a schodech, tak se ukáže v celé své kráse i se svojí tůní lemovanou balvany. Voda je ledová – přeci jenom útroby země opustila teprve před chvílí. Zatím se tu dá i fotit, později už to bez davů nepůjde, protože přímo před vodopádem se chce prostě fotit každý:-)
Když projdeme kolem pramene a ještě kousek výš, ocitáme se před vstupem do jeskyně Radovac (Radaci). Chvíli se rozmýšlíme, jestli se nám chce někam s placeným vstupem, ale pak si řekneme, že je to jediná „atrakce“ v Kosovu (a navíc za hubičku), a slečna průvodkyně je sympatická, tak se tam jdeme podívat. Vstupné stojí 2,50 €. Otevírací doba jeskyně je 8:30 – 15:30 h. Vnitřní teplota je údajně mezi 8 a 13 °C, a tak je rozhodně dobrý nápad se dovnitř trochu přiobléknout, i když prohlídka není dlouhá.
Vstupujeme do jeskyně Radovac ve skupině asi 20 lidí. Prohlídka trvá 15 min a projdeme celkem 4 “galerie”. Přímo nad vchodem jeskyně je docela velká kolonie netopýrů, samostatně pak sedí i různě v jeskyni. Krasová výzdoba není tak bohatá, ale je to tu zajímavé, nejvíc potom úplný konec u „pools“ – malých krasových jezírek je úžasný.
Jeskyně Radovac, Kosovo
Mladá průvodkyně je taky skvělá. Všechno odříká nejdřív anglicky pro nás a ještě jeden pár, a pak až pro ostatní. Cestou zpátky se spolu bavíme víc a dozvídáme se třeba, že sem prý jezdí dost českých a slovenských speleologů. (Mimochodem, není to tak dlouho, kdy právě čeští speleologové objevili jednu z největších jeskyní s podzemním jezerem hned „vedle“ – v Albánii.) Také se nám líbí její postoj ohledně cestování s dětmi – sama má malé dítě a prý díky potkávání cizích rodin už si nemyslí, že by cestování s dítětem byl problém:-) Správně!!! Po odchodu z jeskyně nám průvodkyně ještě potvrdí, že se škrábeme za keškou do správného křoví:-)
Od vylezení z jeskyně hřmí jako blázen, ale my se jdeme podívat ještě k náhonu, který odvádí vodu od pramene někam do města (má tam být keška, ale tu nějak nenajdeme), a také dolů k vodopádu, kde už je to hlava na hlavě. Do auta pak usedáme s prvními kapkami deště, ale nakonec z toho nic dramatického není.
Kuba usne během pěti minut a my ostrými serpentinami stoupáme do hor, směrem na hraniční přechod do Černé Hory. Teplota padá z nějakých 22 °C pořád níž, nejmíň se na hranici dostaneme na 13 °C. Kosovská celnice je asi v půlce prvního svahu, a pak se jede poměrně dlouho územím nikoho, kde se ale staví domy a jsou malé usedlosti pastevců. Hory kolem nás jsou krásné. I tak se do jejich nejvyšších pasáží asi žádným celníkům moc nechce, a tak černohorskou celnici potkáváme zase až na sjezdu dolů. Před námi čeká 6 aut, z toho jen jedno projede bez kontroly vnitřních prostor. Vzhledem k tomu, že vezeme auto narvané jídlem (což by se do Černé Hory oficiálně nemělo), z toho máme trochu bobky, ale nakonec je to zase pohoda, jenom kontrola pasů a můžeme jet. Ze samé radostí bych nejradši vytáhla nějakou dobrůtku hned za celnicí!:-D
Nejčastější dotazy
Kosovo vyhlásilo nezávislost v roce 2008, ale jeho status je mezinárodně stále nejednotný – některé země (vč. České republiky) ho uznávají, jiné ne (např. Srbsko). Při překračování pozemní hranice je vyžadována pasová kontrola. Hraniční přechod z Albánie probíhá většinou bez problémů. Naopak problémy mohou nastat ve chvíli, kdy vstoupíte do země z jiného státu než Srbska, ale do Srbska potom chcete pokračovat. Srbsko Kosovskou republiku neuznává a tudíž jste na území Srbska vstoupili z jeho pohledu nelegálně. Tento problém se často řeší předložením jiných dokladů při vstupu do Kosova a při jeho opuštění.
Pro vstup do Kosova s vlastním vozidlem je nezbytné mít sjednané platné povinné ručení. Většina evropských zelených karet v Kosovu neplatí, a tak je nutné si pojištění zakoupit přímo na hranici nebo předem online. Nejnižší tarif pro osobní auto stojí 15 € na 15 dní. Vyřízení na hranici může zabrat nějaký čas v závislosti na frontě. Existuje i možnost sjednání pojištění online na oficiálních stránkách, což může ušetřit čekání.
Doprava v Kosovu, zejména ve městech a na hlavních tazích, může být pro nezkušené řidiče poměrně náročná. Místní styl řízení by se dal popsat jako chaotický a agresivní, s častým nedodržováním pravidel přednosti a nečekanými manévry, včetně otáčení do protisměru na dálnici. Na příjezdech a okrajích měst se tvoří zácpy.
Je potřeba počítat s nižší předvídatelností ostatních řidičů a být neustále ve střehu. Trpělivost a opatrnost jsou při cestování autem po Kosovu klíčové. Parkování nebo vjezd do historických center měst může být omezené.
Prizren je známý svým zachovalým historickým centrem s výrazným osmanským vlivem, který se projevuje v architektuře a atmosféře města. Procházka dlážděnými uličkami s obchůdky (např. se svatebními šaty a zlatnictvími) a obdivování kamenných domů a mešit, jako je Sinan-pašova mešita, je příjemným zážitkem. Město připomíná jiná historická města na Balkáně a v Turecku s osmanským dědictvím.
Centrem dění je živé a upravené nábřeží řeky Prizrenska Bistrica s množstvím kaváren a kamennými mosty. Ve městě se nachází i areál Prizrenské ligy, připomínající významné období albánské historie. A z vrchu na staré centrum shlíží pevnost Kalaja, na kterou je dá dostat asi 30 min výstupem.
Pećský klášter (Patrijaršija Pećka) je pro srbskou pravoslavnou církev jedno z nejdůležitějších míst vůbec. Historicky byl sídlem arcibiskupů a patriarchů a místem jejich pohřbívání. Jedná se o unikátní komplex čtyř propojených kostelů z 13. – 14. století, jejichž stěny zdobí cenné a staré fresky. Od roku 2006 je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
Klášter je přístupný veřejnosti, vstupné je 2 €, doporučuje se střídmý oděv. Vzhledem k citlivosti místa a jeho statusu ohrožené památky je střežen policií, která při vstupu provádí legitimaci. Areál kláštera působí jako klidná oáza s krásnými zahradami a starými stromy, kontrastující s ruchem okolí města. Prohlídka kostelů s dochovanými freskami nabízí silný spirituální a historický zážitek. Klášter je stále živým duchovním centrem obývaným pravoslavnými jeptiškami.
Jeskyně Radovac je krasová jeskyně s placeným vstupem, která se nachází nedaleko pramene Bílého Drinu. Prohlídka probíhá s průvodcem a trvá zhruba 15 minut, během níž se prochází několika “galeriemi”. Vstupné pro dva dospělé stálo v roce 2022 5 €, což bylo vnímáno jako přijatelná cena.
Jeskyně je domovem kolonie netopýrů, které lze pozorovat u vchodu i uvnitř. Přestože krasová výzdoba nemusí být tak rozsáhlá jako v jiných jeskyních, místo je zajímavé, zejména partie s malými krasovými jezírky na konci přístupné části, která jsou popsána jako působivá. Prohlídky probíhají v místním jazyce, často je k dispozici výklad i v angličtině. Jeskyně je známá i mezi českými a slovenskými speleology.
Cestování s dětmi v Kosovu je možné, i když, stejně jako v jiných zemích, přináší specifické výzvy. Dlouhé čekání na hranicích nebo v zácpách může být pro děti náročné.
Na druhou stranu, místa jako prostorné areály klášterů nebo přírodní lokality u vodopádů a jeskyně nabízejí prostor k pohybu a objevování. Důležité je plánovat program s ohledem na potřeby dětí a počítat s možnými nečekanými situacemi v dopravě. Místní jsou k dětem vstřícní, ostatně stejně jako ve většině balkánských zemí.
Jsme rádi, že přicházíte na náš web. Ten ovšem nejede na vzduch (i když bychom si to moc přáli 😄). Pro jeho chod využíváme magii affiliate odkazů. Pokud na některý z nich kliknete a koupíte si něco hezkého, nebo třeba objednáte ubytování, tak my dostaneme malou provizi. Všechny nabízené produkty a služby sami k naší spokojenosti využíváme a nebojte, na vaši cenu to nemá žádný vliv, naopak v některých případech získáte i slevu nebo jinou výhodu. A to je fér, ne? Podpořte nás a pomozte nám tvořit další skvělý obsah. Děkujeme!
Ať už pro dlouhé večery nebo deštivá odpoledne na cestách, rádi saháme po hrách od Albi. Jejich Kouzelné čtení je pak neocenitelným parťákem na dlouhé cesty, kombinujícím zábavu a vzdělávání. Využijte náš kód AF15ZCESTY pro 15% slevu (navíc k 10% na e-shopu) na Albi.cz.
Ano, spíme často v autě, pod stanem, nebo prostě pod širákem – milujeme dobrodružství a kontakt s přírodou, je to zdarma! Ale i my občas oceníme pohodlí postele a teplou sprchu. A když už se rozhodneme pro "luxusnější" ubytování, Booking.com je pro nás jasnou volbou. Je to prověřený systém s cenami a širokou nabídkou pro každého – co víc si přát?
Internet, Google nebo AI se dnes zdají jako téměř všehoschopní pomocníci, ovšem snad každému pořádnému cestovateli se občas stane, že se někde ocitne bez signálu. A kde pak sehnat relevantní informace k ubytování, kde zjistit, kam se jít najíst, nebo co zajímavého ve vašem okolím navštívit? Nejlépe v knižním průvodci od léty prověřeného vydavatelství – Lonely Planet. A pokud nechcete knihu tahat s sebou, poslouží skvěle už při samotném plánování cesty.
Max elevation: 1246 m
Min elevation: 319 m
Average speed: 31.61 km/h
Total time: 01:28:55
Loading...
