Nový Zéland je s rozlohou 268 680 km2 téměř 3,5x větší než Česká republika a jeho hlavním lákadlem je neuvěřitelně pestrá příroda (schválně nepíšeme nedotčená, protože to není pravda, a nikdo, kdo tuto zemi opravdu navštívil a viděl, to snad nemůže tvrdit). Většina turistů a cestovatelů dává přednost tomu si zde půjčit nebo rovnou koupit auto a tím získává obrovskou svobodu k trajdání po ostrovech. Hlavní atrakce se dají objet celkem v klidu a rychle, ale právě zajížďky do hor, do odříznutých údolí, po štěrkových, nebo rovnou bahnitých cestách, přes brody, do útrob národních parků ukážou to množství a rozmanitost úchvatné novozélandské přírody, a to především, pokud vyrazíte na jižní ostrov. My vám dnes přinášíme tucet našich typů na nikoli neznámá, ale ne třeba tak úplně masově profláklá místa, která jižní ostrov ukrývá a určitě za návštěvu stojí. Sami tu nejspíš nebudete (určitě ne přes léto, v zimě na několika z nich určitě ano), ale davů Číňanů se hrozit nemusíte. Takže šup nakoupit jídlo, nabrat vodu a dočerpat nádrž, právě vyrážíme! No a pokud cestu na Nový Zéland zrovna neplánujete, můžete se aspoň pokochat nad tím, co tahle krásná země nabízí.
1. CATLINS
Catlins
Do oblasti na nejzazším jihu jižního ostrova jsme se hodně těšili a zcela naplnila všechna očekávání. Pískovcovo-vápencový podklad zde vytváří neskutečné útvary a vysoké útesy omývané někdy úplně tyrkysovým, jindy naopak temné modrým, ledovým oceánem. Rozsáhlé pastviny nad útesy vypadají, jakoby byly pokryté zářivě zeleným kobercem, s občasnými bílými skvrnami roztroušených oveček. Jeskyně, tunely v útesech, blowholes, ale i nádherné, dlouhatánské a prakticky prázdné pláže, to vše se tu dá najít. Nesmíme opominout ani unikátní zkamenělý les, několik překrásných vodopádů, romantické majáky a především perfektní místa pro pozorování tučňáků, lachtanů a delfínů, se kterými si můžete s velkou dávkou opatrnosti i zaplavat. Návštěva nejjižnějšího bodu Nového Zélandu (vyjma přidružených ostrovů), Slope Point, je samozřejmostí… A pokud si zážitek z nenapodobitelného mořského pobřeží chcete ještě prodloužit, stačí pokračovat dál na sever podél východního pobřeží až do Dunedinu, anebo naopak kopírovat přes město Invercargill mořské pobřeží až na hranice Fiordlandu.
2. POLOOSTROV BANKS, AKAROA
Poloostrov Banks
Prvním zázrakem zélandské přírody, který jsme vůbec spatřili, byl členitý poloostrov Banks, kterému se podle největšího městečka uprostřed hlavního zálivu říká také Akaroa. Jde o hornatý výběžek pevniny nedaleko největšího města jižního ostrova Christchurch, který nás zaujal už při plánování cesty čistě svým tvarem na mapě. Přímo Akaroa je oblíbeným výletním místem s muzei, procházkami, kavárnami a vyjížďkami po zálivu za delfíny, nicméně největší kouzlo poloostrova skrývají určitě jeho četné zátoky, ve kterých temně modrá voda oceánu přechází přes všechny možné odstíny do oslnivě tyrkysové. Na zaříznutých plážičkách i skaliskách můžete potkat lachtany a osamělé surfaře. Mezi nimi vedou jen štěrkové cesty, skrze hory a kopce, do hladka spasené ovcemi, kudy projet je samo o sobě dobrodružstvím. Z vrcholků a specielně “Summit Road” se nabízejí jedny z nejkrásnějších výhledů na zátoky a fjordy, jaké jsme kdy viděli. Kdybychom bydleli v Christchurch, tak se tu asi budeme prohánět každý víkend:-)
3. VÁPENCOVÁ PÁNEV OPARARA BASIN
Vápencová pánev Oparara Basin
Na západním pobřeží ostrova, asi 25 km od nejbližší “civilizace” Karamea a v lůně úžasného národního parku Kahurangi, se ukrývá další poklad, oblast vápencových jeskyní, oblouků a tunelů podél řeky Oparara. Nejvýznamnější z nich je Oparara, největší přírodní skalní oblouk na jižní polokouli o délce 219 m, šířce 79 m a výšce 43 m. Jeskyní uprostřed lesů protéká řeka Oparara, průzračná a přitom sytě hnědá díky rozpuštěným tříslovinám z kůry a kapradin. Další zdejší skalní oblouk Moria Gate je vysoký 19 m a široký 43 m a asi jediným místem na Zélandu, které neslo název inspirovaný Pánem prstenů ještě předtím, než se tu filmy natáčely. Ze strany se dá malým otvorem ve skále pod oblouk sešplhat a kromě parádní krápníkové výzdoby se tu po setmění nabízí i jiná podívaná, strop pokrytý zářícími červíky (glowworms) jako hvězdnaté nebe. Zbylé jeskyně a oblouky jsou přístupné pouze v rámci placené tour, například Honeycomb Hill, který ukrývá fosilie a kosterní ostatky vyhynulých obřích ptáků Moa.
4. MT. SUNDAY AKA FILMOVÝ EDORAS
Mt. Sunday a filmový Edoras
V podhůří Jižních Alp, v nádherném údolí ledovcové řeky Rangitata, daleko za poslední civilizací – městečkem Mt. Somers se ukrývá jeden ze skutečných pokladů Nového Zélandu. Široké údolí obklopené souvislými hřebeny hor, s jediným malým kopečkem uprostřed, Mt. Sunday, učarovalo především Peteru Jacksonovi a zasadil sem rohanské královské město Edoras. Pokud na některou z populárních lokací Pána prstenů má cenu jezdit, tak je to právě sem, neboť je to tak nádherné místo, že asi nebylo potřeba jej počítačově doupravovat, a tak jej jednak fanoušci trilogie na první pohled poznají, a navíc i bez filmařů to tu vypadá jako v pohádce. Dlouhá jízda po štěrku pak vedle Edorasu nabízí ještě další úžasné místo, jezero Heron, nicméně v této oblasti platí rozhodně “cesta je cíl”, s tou krásou okolo je často těžkě udržet oči na silnici…
5. CHARMING CREEK WALKWAY
Charming Creek Walkway
Jeden z mnoha treků na západním pobřeží není jen procházkou za krásnou zélandskou přírodou, ale zároveň výpravou zpět v čase, do doby, kdy se z tamních lesů těžilo dřevo a uhlí a dolů soutěskou divoké řeky Lower Ngakawau duněl minérský vláček. Jde se celou dobu po trase kolejí, na hodně místech jsou stále přítomné, stejně jako zbytky stanic a potřebné výbavy – rezivějící parní kotle, zbytky přístřešků, trouchnivé vozíky. Je třeba překonat visuté mosty i projít tmavými tunely, odměnou jsou pak úseky obrostlé mechem, kde si připadáte jak v zelených peřinách, nebo pohled na hřmící vodopád Mangatiny. Charming Creek je zkrátka okouzlující:-)
6. LACHTANÍ ŠKOLKA POD VODOPÁDEM OHAU
Lachtaní školka pod vodopádem Ohau
Městečko Kaikoura je poměrně známou a populární zastávkou zélandského turismu – pořádají se odtud lety a plavby za delfíny a velrybami. Když už se ale člověk v téhle části ostrova ocitne, měl by si zajet ještě 26 km na sever podél dramatického, skalnatého pobřeží, kde žije jedna z největších lachtaních kolonií. Jde o lachtany Forsterovy, nebo-li fur seals, jak se jim říká na Zélandu, jediném místě světa, kde se tento druh vyskytuje. Čtvrt hodiny cesty z Kaikoury ústí do moře Ohau Stream, potok z hor, a v lese se nedaleko silnice ukrývá i krásný vodopád. Tou hlavní atrakcí jsou tu ale lachtani, hlavně jejich mláďata, neboť si z potoku a jezírka pod vodopádem udělala bezpečnou školku. Lachtaňata tu tráví celé dny hraním, prozkoumáváním skal, lesa a koryta potoka a broušením sociálních dovedností, zatímco rodiče loví na moři a vědí, že se o mladé nemusí strachovat. Lachtaňata jsou poměrně nebojácná a zvědavá, a tak nechají i větší počet lidí hodně přiblížit, ale je lepší nepokoušet se je hladit, honit nebo jinak zasahovat do jejich života. Člověk by se tu roztomilostí úplně roztekl:-) A nikde jinde na světě se vám asi nestane, že půjdete lesem, suchým, křovinatým, a najednou na vás vykoukne zpoza stromu lachtan:-)
7. MRAZIVÁ JEZERA NELSON LAKES
Jezera Nelson Lakes
Jedna z nejchladnějších oblastí jižního ostrova leží paradoxně na jeho severu, ovšem uprostřed vysokých hor. Ty jsou také hlavním lákadlem husté sítě treků, které se tu dají podniknout. Jezera v okolí jsou jako vždy křišťálově čistá, i mezi nimi ale vyniká Blue Lake, malé jezírko v horách, k němuž se dá dostat jen několikadenním trekem, s údajně nejčistší vodou na světě. Na rozdíl od většiny ostrova jsme tu objevili i ty správné hřebenové túry, chaty jsou potom rozeseté po celém dalekém okolí, nicméně na hřebenech vládnou teploty hluboko pod bodem mrazu. Jeden den s překrásnými výhledy a ne moc vydanými silami se dá strávit na treku přes vrchol Mt. Robert. Aspoň jako malá ochutnávka:-)
8. CAPE FAREWELL A PÍSEČNÁ KOSA FAREWEL SPIT
Cape Farewell a písečná kosa Farewell Spit
Na nejsevernějším výběžku jižního ostrova si člověk připadá jako na jiné planetě. Najdete tu velmi členité a dramatické pobřeží ze severní strany, zejména rozlámané skály, skalní bloky, tunely a jeskyně na Wharariki Beach, přístupné za odlivu nebo na boso. Jen pozor na odpočívající lachtany. Celý vyvýšený útes, dokonce i s malým majákem, se dá projít okruhem a připadali jsme si tu stejně jako v NP Seven Sisters na jihu Anglie. Ty nejvyšší útesy ale rychle padají dolů a navátý písek z nich i z moře vytváří 25 km dlouhou kosu Farewell Spit, která ohraničuje veliký záliv Golden Bay, který při odlivu téměř vysychá, což vedlo v minulosti k častým uvíznutím velryb. Jejich kosti se dají na plážích běžně najít. Okruh po kose měří 12 km, dál se bez zaplacené tour nedostanete, jelikož je celý výběžek chráněnou rezervací, ale to nevadí. Při přechodu kosy napříč si budete připadat jako někde na poušti, mezi dunami a roztodivnými tvary, které tu vítr a písek vytváří. Jen občasná jezírka a zakvákaní kachen vás vrátí do reality.
9. COBB VALLEY
Cobb Valey
Údolí stejnojmenné řeky a přehrady na ní vybudované, usazené mezi horskými hřebeny, je ideálním místem pro milovníky trekování. Množství chat v okolí láká k vícedenním výpravám, ale i na jednodenní výlety je tu spousta prostoru. Za nás můžeme doporučit výstup k chatě Sylvester Hut a jezeru za ní, nebo potom na opačné straně k jezeru Peel a procházku po hřebeni Cobb Range. Také je asi lepší se sem vypravit v létě, neboť květnové noční teploty jsou kolem -5°C, i když je pravda, že námraza na trávě, keřích a kapradí má své kouzlo:-)
10. CENTRÁLNÍ OTAGO
Centrální Otago
Oblast zhruba uprostřed jižního ostrova okolo města Alexandra zná mnoho návštěvníků Nového Zélandu jen jako “to místo, kam se jezdí sbírat třešně”, popřípadě meruňky, broskve, apod. Nejen tomuto ovoci, ale i vínu (nejjižnější místo světa, kde se komerčně pěstuje) se tu daří proto, že jde o nejsušší region na Novém Zélandu, zároveň ale pro sadaře skrývá nebezpečí mrazíků, které se v nejchladnější oblasti NZ mohou objevit i v létě. Krajinu centrálního Otaga tvoří převážně hory různých výšek, oddělené širokými údolími ledovcových řek nebo křišťálově čistými jezery a přehradami (mimo ty hlavní stojí za zmínku jezero Poolburn na náhorní plošině, vytvořené jako ochrana před povodněmi během jarního tání). Mnoho návštěvníků i sezónních pracovníků sem míří v zimě, do vyhlášených lyžařských středisek. Kromě současného zemědělského a turistického významu se Otago vrylo do povědomí lidí na konci 19. století, kdy ve zdejších horách objevili zlato a během několika let propukla pravá zlatá horečka. Její pozůstatky jsou dnes viditelné na mnoha místech, ať už jako zbytky zlatokopeckých osad (Bendigo, čínská vesnice v Arrowtown, údolí řeky Kawerau), nebo místa v krajině poznamenaná těžbou, zbytky dolů (Bannockburn, Blue Lake v St. Bathans, ad.).
11. JEZERO TENNYSON
Jezero Tennyson
Nejednou jsme na Novém Zélandu neodolali a vydali se daleko z civilizace a od asfaltových silnic, jen po štěrkových cestách, hluboko do hor a říčních údolí, jako šílenci za nenápadnou značkou v mapě. Jedním z naprosto úžasných míst, která jsme díky tomu viděli, bylo i okolí jezera Tennyson, vysoko v horách nad populárním lázeňským městem Hanmer Springs. V květnu jsme tu zažili první sníh, vichřici a mráz, ale když přes den vyšlo slunce a mohli jsme se projít po kopečkách okolo, tak byly pocukrované vrcholky zatraceně fotogenické. Offroadová cesta do vedlejšího údolí s mnoha brody a kamením je vhodná spíše pro vysoké džípy, ale otevírá nové a naprosto omračující výhledy na pohoří James Range. A když přišla večerní zima, schovali jsme se v chajdě a relaxovali u zapáleného krbu přesně tak, jako lovci v opuštěné divočině.
12. MARLBOROUGH SOUNDS
Marlborough Sounds
Každý, kdo cestuje mezi severním a jižním ostrovem Nového Zélandu, musí aspoň na chvíli obdivovat úžasné dílo Matičky Přírody ve fjordech a zátokách Marlborough Sounds. Právě v jejich srdci leží přístavní městečko Picton, odkud vyplouvají a kam připlouvají trajekty spojující oba ostrovy. Rozeklané kopcovité pobřeží je populární prázdninovou destinací hlavně pro místní, kteří mají své letní domy postavené v hlubokých, ukrytých zálivech, kam často vede jediná cesta, lodí po vodě. A i kdyby tu měli silnici, tak nejspíš dají přednost pohodlné lodi před klikatícími se serpentinami, ze kterých se dělá nevolno i řidiči:-) Ale i turista si tu může s trochou nadsázky najít svou zákrutu daleko od lidí a nechat se unášet poklidným šploucháním jemných vlnek, anebo si naopak vyšlápnout na nejvyšší horu v okolí Mt. Stokes (1203 m.n.m.) a pokochat se celou tou nádherou z ptačí perspektivy. Pokud ale na to třeba není čas, tak je nutné využít aspoň 3-hodinovou plavbu trajektem, usadit se na nejvyšší palubě a rozloučit se s jižním ostrovem pohledem na překrásné kopcovité pobřeží zálivu Queen Charlotte Sound.
Přečtětě si také další článek s tipy na místa na jižním ostrově Nového Zélandu:
Loading...
