Kdo nás trochu znáte nebo sledujete, víte, že „slow traveling“, jak se dnes říká, je naše vášeň. Nehnat se jen za odškrtáváním turistických atrakcí, užívat si přítomný okamžik, mít možnost se zastavit na místě, kde se nám líbí, mít čas pozorovat a zapojit se do místního života, poznat cizí země, ne jenom je prosvištět a vidět z okna rychlíku… Thajsko, Austrálie, Indie, Balkán – kde je jen libo.
Jenže kolikrát za život si člověk může dovolit opustit zaměstnání, hodit všechno za hlavu a žít si “on the road“? No… jednou určitě jo, dokud je mladý, nezávislý na kariéře, majetku nebo rodině. Však jsme si to taky vyzkoušeli, když jsme se vydali v roce 2014 Do světa, Pod Jižní kříž A zase zpět. Do vlasti jsme se vrátili po víc než 3 letech s myšlenkou, že něco takového už se nám může jen těžko povést, zvlášť když v nejbližších letech plánujeme založit rodinu.
A vida, paradoxně právě díky rodině se taková příležitost najednou naskytla. Pravda, museli jsme si počkat dva roky, až se zjistí, co je ten koronavirus vlastně zač a jak se k němu postavit, ale aspoň jsme si zatím trochu zvykli na cestování ve třech (třeba na výpravách Itálie 2020, Rumunsko a Bulharsko 2021, Itálie 2021 a mnoha dalších krátkých či delších výjezdech), a také jsme měli čas zjistit, jak rodičovskou dovolenou využít opravdu jako dovolenou. O tom, že na ni mohou jít oba rodiče najednou, se totiž moc nemluví, a dokonce ani na odpovědných místech neví. Komplexní informace jsme se proto pokusili sepsat do extra článku o rodičovské dovolené😉
Plány na to, jak využít více než půlroční volno, se dost měnily v závislosti na aktuální situaci kolem covidu, války na Ukrajině a cen ropy. V původním plánu jsme měli hned tři cesty – Balkán, Skandinávii a Španělsko. Vzhledem k výše uvedenému (a taky svatbě kamarádky) jsme Skandinávii nakonec škrtli – a ještě že tak, to by snad ani nedalo pořádně stihnout:-) Každopádně to, že na jaře vyrazíme na Balkán, bylo jisté, a moc jsme se na to těšili. A jak celá cesta nakonec dopadla? Statistiku si můžete prohlédnout níže, stejně jako vedle tohoto článku najít odkaz na Deník, kde popisujeme den po dni, celé čtyři měsíce (zatím v procesu):
-> Určitě tam najdete několik zajímavých míst ve vnitrozemí Chorvatska (Plitvická jezera, opuštěná letecká základna Željava, úchvatná zákoutí kolem řek Zrmanja a Krupa, pramen Cetiny, ad.)
-> Poměrně podrobně jsme prozkoumali a zreportovali Bosnu a Hercegovinu, která se nám vryla hluboko pod kůži (Kulen Vakuf a vodopády na Uně, neuvěřitelné vodopády a prameny, romantické vodní mlýny a historické městečko Jajce, hory, horská jezera a tajemné nekropole, historická města Jablanica, Konjic, Mostar i to hlavní, Sarajevo a jeho neskutečné okolí, nejodlehlejší horská vesnice Lukomir, famózní vodopády Kravica, středověká vesnice Počitelj i staré monastýry a v neposlední řadě oslňující krása hor NP Sutjeska).
-> Z Černé Hory jsme měli trochu obavy, ale nakonec i tady vše vyšlo perfektně a my si tu mohli užít jak štíty, kaňony a jezera pohoří Durmitor, tak zajímavá zákoutí u moře – Boka Kotorska, Sveti Stefan nebo třeba turecké městečko Ulcinj.
-> Albánie nás lákala asi nejvíc, a přestože nás z ní nakonec trochu vyhnaly prázdninové teploty a davy dovolenkářů, tak jsme ji zvládli prokličkovat víceméně celou a poznat tak divoké hory, nádherné pobřeží i to zajímavé mezi tím.
-> Řecko zůstávalo v plánech tak nějak stranou, když bude čas, ale nakonec to, co jsme tam zvládli, byla naprostá bomba.
-> Krátké přejezdy jsme si dopřáli i přes Severní Makedonii, kde jsme trochu zavzpomínali na poslední dovolenou ve dvou, kde už mi ale to sedmiměsíční břicho poněkud překáželo, a na místech jako Ohrid nebo Bitola mohli porovnat, co všechno se (ne)změnilo.
-> Čistě kvůli odškrtnutí další země jsme to cestou zpátky vzali i přes Kosovo, kde jsme dali šanci příjemnému městu Prizren a nádhernému ortodoxnímu komplexu Pećský klášter.
Rychlý souhrn po návratu:
Souhrn cesty
Napsat komentář