Balkán 2022

Už je to dávno, co jsme zjistili, že „slow traveling“, jak se dnes říká, je naše vášeň. Nehnat se jen za odškrtáváním turistických atrakcí nebo počtem zemí, užívat si přítomný okamžik, mít možnost se zastavit na místě, kde se nám líbí, mít čas pozorovat a zapojit se do místního života, poznat cizí země, ne jenom je prosvištět a vidět z okna rychlíku… Thajsko, Austrálie, Indie, Balkán – kde je jen libo.

Jenže kolikrát za život si člověk může dovolit opustit zaměstnání, hodit všechno za hlavu a žít si “on the road“? No… jednou určitě jo, dokud je mladý, nezávislý na kariéře, majetku nebo rodině. Však jsme si to taky vyzkoušeli, když jsme se vydali v roce 2014 na více než tříletou cestu, jejíž části se tu postupně snažíme zdokumentovat: Do světa 2014, Pod Jižním křížem 2015 – 2017, A zase zpět 2017. Do vlasti jsme se vrátili s myšlenkou, že něco takového už se nám může jen těžko povést, zvlášť když v nejbližších letech plánujeme založit rodinu.

A vida, paradoxně právě díky rodině se taková příležitost najednou naskytla. Pravda, museli jsme si počkat dva roky, až se zjistí, co je ten koronavirus vlastně zač a jak se k němu postavit, ale aspoň jsme si zatím trochu zvykli na cestování ve třech (třeba na výpravách Itálie 2020, Rumunsko a Bulharsko 2021, Itálie 2021 a mnoha dalších krátkých či delších výjezdech), a také jsme měli čas zjistit, jak rodičovskou dovolenou využít opravdu jako dovolenou. O tom, že na ni mohou jít oba rodiče zároveň, se totiž moc nemluví, a dokonce ani na odpovědných místech neví. Komplexní informace jsme se proto pokusili sepsat do extra článku o rodičovské dovolené😉

Plány na to, jak využít více než půlroční volno, se dost měnily v závislosti na aktuální situaci kolem covidu, války na Ukrajině a cen ropy. V původním plánu jsme měli hned tři cesty – Balkán, Skandinávii a Španělsko. Vzhledem k výše uvedenému (a taky svatbě kamarádky) jsme Skandinávii nakonec škrtli – a ještě že tak, to by se snad ani nedalo pořádně stihnout:-) Každopádně to, že na jaře vyrazíme na Balkán, bylo jisté, a moc jsme se na to těšili. A jak celá cesta nakonec dopadla?
Statistiku si můžete prohlédnout níže pod tímto textem.
Články z jednotlivých zemí najdete po kliknutí na název konkrétní země. Některé články mají odkazy níže.
Vedle tohoto textu pak najdete na Deník, kde jsou všechny články z celé akce seřazené pěkně tak, jak šly události za sebou, celé čtyři měsíce a ve všech 9 projetých zemích:

1. Slovensko

Každá cesta na východ musí začínat u našich sousedů, i když tentokrát jsme si naplánovali jen krátký přejezd.
Nicméně i přes odpor hlídacího berana jsme navštívili parádní zříceniny Branč a Korlátko.

2. Maďarsko

I Maďarsko je cestou na Balkán tak nějak nevyhnutelné a my jsme si ho zpestřili tím, co má tahle země nejlepší – lázněmi.

Pro rodiny s dětmi jsou perfektní lázně v Sárváru. Sehnali jsme pěkný apartmán přímo v centru a v lázních pak mládě otrkali na klouzačkách.
Při odjezdu do Chorvatska jsme v tady zapomněli GPS, ale dobře to dopadlo.
Cestou zpátky do Čech jsme tu strávili poslední noc celé výpravy – na kouzelném místě u ruin kostela mezi poli.

3. Chorvatsko

Do Chorvatska bychom nikdy nejeli v létě a roky ho bojkotujeme, ale při téhle cestě jsme mu dali šanci nás okouzlit a jemu se to povedlo.

Měli jsme štěstí a den u Plitvických jezer strávili skoro o samotě.
Do pohnuté historie jsme nahlédli u několika brutalistických památníků, a to včetně zastávky ve Vukovaru při návratu do Čech.
Na opuštěné letecké základně Željava jsme prolezli útroby podzemního hangáru i vysloužilého letounu.
Po stopách Vinnetoua jsme se vydali na úchvatných zákoutích kolem řek Zrmanja a Krupa.
Nohy nám umrzli v ledovém, ale nádherném prameni Cetiny, a spousta dalšího.

4. Bosna a Hercegovina

Poměrně podrobně jsme prozkoumali a zreportovali Bosnu a Hercegovinu, která se nám vryla hluboko pod kůži i do srdcí. Rozhodně si budeme pamatovat místa jako

Kulen Vakuf a vodopády na Uně, protože to bylo to první, co jsme z téhle krásné země viděli.
Neuvěřitelné vodopády a prameny, které nám pokaždé vyrazily dech (asi v každém článku je nějaký z nich:-))
Romantické vodní mlýny a historické městečko Jajce.
Hory, horská jezera a tajemné nekropole.
Historická města jako Jablanica nebo Konjic.
Úžasný Mostar, kde jsme ale už začali trochu narážet na realitu turistického ruchu.
Sarajevo, pro nějž nám trochu selhalo plánování, ale to nejdůležitější jsme viděli.
Mnohem víc jsme si pak užili okolí Sarajeva a rozpadající se sportoviště z Olympiády 1984.
Nešlo vynechat nejodlehlejší horskou vesnici Lukomir, kde jsme se cítili jako na konci světa a přesto vítaní. Jo a málem jsme si tu odpráskli drona.
Ocenily jsme chladivou krásu famózních vodopádů Kravica.
Prošli jsme se i středověkou, kamennou vesnicí Počitelj.
A v neposlední řadě nás dostala oslňující krása hor NP Sutjeska.

5. Černá Hora

Z Černé Hory jsme měli trochu obavy, ale nakonec i tady vše vyšlo perfektně a my si tu mohli užít jak štíty, kaňony a jezera pohoří Durmitor, tak i zajímavá zákoutí u moře. A to jsou ostatně hlavní devízy tohoto balkánského, ale velmi moderního státu.

Pohoří Durmitor a kaňon řeky Tary, jeden z nejhlubších na světě, nám vyrazily dech.
Nemohli jsme minout jedno z nejznámějších míst u Jadranu, Kotorský záliv. Město Kotor je krásné, ale pro nás příliš rušné, nicméně v okolích kopcích a na plážích jsme našli klid a úchvatné scenérie.
Černohorské pobřeží se už dnes srovnává s tím chorvatským, ale i tady se dají najít krásná a přitom klidná místa. A i ta rušnější jako Sveti Stefan, Budva, Bar nebo Ulcinj by byla škoda nevidět. Anebo zažít nezvyklé situace v noci na neoficiálních parkovištích:-)
Skoro nic jsme naopak netušili o černohorském břehu Skadarského jezera, největšího na Balkáně, a tahle vnitrozemská, ale nehorská oblast nás dostala.
Jelikož hory pokrývají většinu území tohoto státu, museli jsme vyzkoušet ještě aspoň jedny. Nakoukli jsme tak do Komovi a lehce i Prokletije, což už byl ale takový trochu úvod pro Albánii:-)
Na zpáteční cestě jsme se pak ještě rozplývali nad meandry řeky Ćehotiny.

6. Albánie

Albánie nás lákala asi nejvíc, a přestože nás z ní nakonec trochu vyhnaly prázdninové teploty a davy dovolenkářů, tak jsme ji zvládli prokličkovat víceméně celou a poznat tak divoké hory, nádherné pobřeží i to zajímavé mezi tím.

Lodí jsme se vydali prozkoumat soutěsky jezera Komani a řeky Shalë.
Navštívili jsme nádherná historická města zapsaná na seznamu UNESCO – Krujë, Berat, Gjirokastër.
Objevili jsme novou akční činnost, takový light canyoning a vydali se na expedice do kaňonů Osumi, Holta, Sinec, Sarandoporos, Lengaricë.
Do dávných staletí nás zavedly archeologické parky a zbytky starověkých měst Apollonia, Amantia, Byllis nebo Butrint.
Dostali jsme se i na opomíjený a trochu tajemný východ země kolem města Korcë a Voskopojských klášterů roztroušených po okolních kopcích.
Na pověstnou Albánskou riviéru jsme se dostali v TOP prázdninovém termínu, což pro nás bylo náročné, nicméně pobřeží a zdejší pláže jsou naprosto úžasné a nakonec jsme rádi, že jsme se sem aspoň na chvíli dostali (příště bychom jeli v jinou roční dobu:-)).
Na zpáteční cestě jsme do Albánie nakoukli ještě v krásné a divoké oblasti kolem města Kukës a vykoledovali si tu poslední, páté píchnuté kolo.

7. Severní Makedonie

Krátké přejezdy jsme si dopřáli i přes Severní Makedonii, kde jsme trochu zavzpomínali na poslední dovolenou ve dvou, kde už mi ale to sedmiměsíční břicho poněkud překáželo. Na na místech jako Ohrid nebo Bitola mohli porovnat, co všechno se (ne)změnilo.

8. Řecko

Řecko zůstávalo v plánech tak nějak stranou, když bude čas, ale nakonec to, co jsme tam zvládli, byla naprostá bomba.

Na albánské kaňony jsme navázali výpravou do kaňonu řeky Acheron.
Našli jsme marsovskou krajinu.
Zkoušeli jsme se ztratit v řeckých horách Tzoumerka, mezi kaňony, kláštery a vesničkami nalepenými na svazích.
Jedno z nejfantastičtějších míst na světě, kláštery Meteora usazené na vysokých skalních sloupech, nám stály za menší zajížďku i kousnutí vysoké návštěvnosti.
Divoký řecký sever se s námi rozloučil nejhlubším kaňonem světa Vikos, ohromujícími mosty a tyrkysovými řekami.

9. Republika Kosovo

Čistě kvůli odškrtnutí další země jsme to cestou zpátky vzali i přes Kosovo, které nás ale mile překvapilo.

Dali jsme šanci příjemnému historickému městu Prizren.
Navštívili jsme nádherný ortodoxní komplex Pećský klášter.
Kosovská příroda se nám pochlubila vodopádem u pramene Bílého Drinu a přilehlou krasovou jeskyní Radovac.